Film Temné síly (2018): Děti patří do táborů

Zprvu se zdá, že malou Ruby Dalyovou čeká idylické dětství s milujícími rodiči, ovšem ve filmu Temné síly se vše rychle změní. V USA vypukne zvláštní epidemie, na kterou umírají hlavně děti a dospívající, úmrtnost je obrovská. Jako by toho nebylo málo, u dětí, které viru odolají, se začnou časem objevovat zvláštní schopnosti.

Společnost dostane strach, onemocní dokonce i prezidentův syn, takže se do celé záležitosti vloží politika a armáda. Překvapivě se všichni mnohem více bojí ne těch, kteří umírají, ale naopak těch, kteří přežili. Někteří jsou jen bystřejší a zvýší se jejich inteligence. U některých se objeví schopnost telekineze, jiní dokáží číst myšlenky a ovládat mysl druhých, někteří narušovat elektrické obvody, anebo – to je asi vůbec nejděsivější – ovládat oheň. Asi nikoho nepřekvapí, že stát nenechá teenagery se superschopnostmi pobíhat jen tak na svobodě. Proto vznikne úřad pro kontrolu nad nemocemi, který zřídí speciální tábory, v nichž jsou děti drženy.

Útěk z pekla

Malá Dalyová si je vědoma své nákazy a brzy je jasné, že také ona má schopnosti, se kterými si neumí poradit. Jednoho dne se probudí, a rodiče ji nepoznají. Netuší, o koho jde. Netrvá tedy dlouho, a Ruby končí v jednom z táborů. Hned na začátku má namále, protože děti se zde dělí podle barev. Schopnost ovládat mysl ji řadí mezi oranžové, druhé nejnebezpečnější. Větší strach má lidstvo jen z červených, to jsou živé plamenomety. Tyto dvě kategorie jsou určeny rovnou k likvidaci. Upřímně, nebýt vojáků v amerických uniformách a s moderními zbraněmi, těžko bychom se ubránili dojmu, že se tvůrci inspirovali ve filmech o holokaustu. Časem ale zjistíte, že se inspirovali skoro všude, jen se jim to nepodařilo příliš sladit.

Ale vraťme se k Dalyové. Ta využije své superschopnosti a vnikne do mysli doktora, který ji diagnostikuje jako oranžovou. Asi to musela být jeho první oranžová v táboře, protože jinak si nelze vysvětlit, proč to měla tak snadné. I když v Temných silách je možná lepší o těchto věcech nepřemýšlet, je jich až příliš. Na druhou stranu – nebýt toho, dostala by hlavní hrdinka hned po pár minutách smrtící injekci a bylo by po filmu. Takhle skončí jako zelená, nejméně nebezpečná a dlouhých 6 let se jí to daří utajit. Teprve po takto dlouhé době to začne být veliteli podezřelé a pošle ji na kontrolní vyšetření. Ovšem ještě než se na něj dostane, nechá ji jedna z ošetřovatelek klíč a umožní jí utéct.

Tou dobou máme za sebou asi půlku filmu. Jestli čekáte, že vše dostane konečně trochu spád, mýlíte se. Pravda, chvíli to vypadá nadějně, Dalyová na pumpě své zachránkyni uteče a potká se s partou dětí, které mají podobný osud jako ona. Nejlepší na tom všem je pohledný Liam Stewart, chlapec, který je mezi utíkajícími teenagery něco jako legenda. Jejich společná cesta, tedy ještě v doprovodu malé Suzume zvané „Zu“ a kamaráda Charlese zvaného Špek.

Nekonečné čekání na pusu

Všichni hledají místo, kterému šéfuje jistý Malý Trapper. Všechny děti jsou zde údajně šťastné. Naši partu ale čeká ještě dlouhá cesta, než se tam dostanou. Od prvního okamžiku je přitom jasné, že mezi Ruby a Liamem to jiskří. Jiskří to tak okatě, že jsou jejich společníci málem popálení. Ale scenáristé jako by se v situaci vyžívali a dlouhými scénami nechávali tohle napětí růst. Temné síly se tak postupně mění v lehce nasládlý příběh, ve kterém na vás čeká láska, váhání, ale i žárlivost. Protože když nakonec ono tajemné místo najdou, ukáže se, že mu vládne syn samotného prezidenta USA Clancy Gray. Na scéně je tak další pohledný fešák, navíc se stejnými schopnostmi jako Ruby. Že to je až podivně pozitivní? Však také ještě není konec.

Film Temné síly opravdu připomene známý Čapkův příběh o Pejskovi, kočičce a jejich dortu. Jako kdyby chtěli tvůrci dát dohromady to nejlepší z různých žánrů – malinko sci-fi, přidat trochu thrilleru, pár kapek komedie a ještě nějaká ta dávka romantiky. Samozřejmě nesmíme zapomenout ani na X-Manovskou sérii, nějaké ty superhrdinské filmy, něco holokaustu, a tak dále, a tak dále. Výsledek je ovšem skoro stejně nepoživatelný, jako onen dort.

Scénář Chada Hodge vznikl na motivy knihy Alexandry Brackenové. Jenže ani knižní předloha nedokázala příběhu dodat hloubku. Vše je ploché, až šablonovité. Skoro vše můžete velmi snadno předvídat, a jakkoli možná správně neodhadnete konec, vlastně i to je škoda. Protože aspoň ten odhadnutelný konec by dal filmu trochu smyslu, takhle se musíme jen obávat, že si tvůrci nechávají prostor pro další díl.

Pochválit lze snad jen herecké výkony dvou hlavních hrdinů. Roli Ruby Dalyové hraje po většinu filmu Amandla Stenbergová, jen v dětství za ni zaskočí Lidya Jewettová. Jakkoli je její hrdinka až nepřirozeně uvědomělá, vyspělá a svou dokonalostí vlastně dost nesympatická, Stenbergové se podařilo vtisknout Ruby aspoň trochu duši. Hlavně v romantických scénách s Liamem vypadá opravdu dobře a věrohodně. Toho si zahrál Harris Dickinson, který s ní tvoří trochu nesourodou, ale docela sexy dvojici. Chemie mezi nimi funguje, jen kdyby se vše tak zoufale nenatahovalo. Zbytek osazenstva už nedostal prostor něco pořádně zahrát, to se bohužel týká i Patricka Gibsona jako Graye (ano, narážky na 50 ostínů nechybí), i Mandy Mooreové v roly doktorky Cate Connorové, která pomůže Ruby utéct. Jim i všem ostatní předepisuje scénář tak klišoidní chování, že z toho skoro bolí oči.