Film Tenkrát v Hollywoodu (2019) – Od nové Tarantinovky očekávejte neočekávatelné

Tarantinův rukopis je rozeznatelný pro svou nadsázku a nečekanost. Jeho nejnovější snímek je zasazen do roku 1969 a nabízí exkurzi do drsného filmařského prostředí, kde v první řadě potřebujete kontakty, a až potom talent. Taktéž je velmi důležité, jak se zapíšete v očích obyčejného diváka, což si začíná uvědomovat i televizní hvězda Rick Dalton (Leonardo DiCaprio). Kromě občasných rolí v reklamách a někdejší slávy díky policejnímu seriálu z minulých let, je aktuálně odsouzen k věčnému hraní padouchů v seriálech nebo jejich pilotních dílech a pokud nepřijme roli v některém z italských sphaghetti westernů, nejspíš o hlavní roli ve filmu již nikdy nezavadí.

Jeho kamarád a kaskadér Cliff Booth (Brad Pitt) je na tom s prací podobně. Pokud v nebezpečných scénách nezaskakuje za Ricka Daltona, nikdo jiný ho najmout nechce: jednak kvůli jeho problémům se sebekázní na place, ale také proto, že z minulosti má velký vroubek, kvůli kterému jen o fous nešel do vězení. Jejich společné protloukání se skrze tvrdý hollywoodský svět je pak hlavním motivem filmu, který doplňuje celá řada dalších příhod a velkých hereckých es včetně Al Pacina či Margot Robbie. 

Tvůrci nám krom toho představují osobitý, kritický, ale patřičně humorný náhled do soukromí a nočního života jednotlivých hvězd. Ve filmu se tak například podíváme i na velkolepou párty v sídle Playboye, nahlédneme do luxusních domů a vil prvoligových herců nebo hezky po tarantinovsku zavzpomínáme na legendy jako Bruce Lee či Steve McQueen. 

Důležité je, aby divák nic z toho, co vidí, nebral příliš vážně nebo následující dvě hodiny propláče nad tím, jak tvůrci „uškodili“ jeho oblíbené postavě z filmové historie. Ale takový Tarantino už zkrátka je a člověk jeho tvorbu musí vnímat s nadhledem. 

Leonardo DiCaprio a Brad Pitt s Tarantinem v minulosti již spolupracovali a režisér moc dobře věděl, proč je oba přizval do společného projektu. Jejich vzájemná chemie, dialogy, ale i jednotlivé výstupy drží film na nejvyšší příčce herecké kvality. Pokud nejsou spolu, objevuje se zde celá řada zajímavých a zábavných postav, které snímek skvěle obohacují a vzniká hned několik nevyzpytatelných scén, které se tváří, že mají jasný směr a co nevidět dojde k brutální řeži, jak jsme od Tarantina zvyklí. Jenže nakonec se všechno uklidní a divák se jen dojatě usměje, protože mu dojde, jak brilantně ho režisér dokázal několik dlouhých minut vodit za nos.

U režiséra si zkrátka nikdy nemůže být ničím zcela jistí. Na nic se nepřipravujte, v nic nedoufejte a jen se dívejte, protože ať vás napadá, že se stane cokoliv, buďte si jistí, že přesně toho chtěl režisér docílit. Matení diváka mu zkrátka jde, a i mě dokázal několikrát zmást, zaskočit, a nakonec ohromit svou náhlou kličkou, kdy předvedl nefalšovaný scenáristický trik a scéna dopadla úplně jinak, než by člověk očekával.  

Jak již víme, film se odehrává na konci šedesátých let a objevuje se v něm spousta skutečných postav. Jednou z nich je i Roman Polanski a jeho manželka Sharon Tateová, kterou hraje Margot Robbie. Ji a několik jejích přátel v šedesátém devátém roce brutálně zavraždila čtyřčlenná skupina fanatiků, kterou poslal vrah Charles Manson. Diváci proto očekávali, že Tarantino věci vykreslí po svém, ale určitě nás čeká něco krvavého a nemístného. 

A nepletli se, jen to nakonec dopadlo tak, jak si přál Tarantino. Citlivě pro rodinné pozůstalé včetně Romana Polanského, který v tom roce přišel o ženu a nenarozené dítě, ale velmi ošklivě pro vrahy, kteří dostali vykreslení, jaké si za svůj ohavný čin zasloužili.