Porno–grafický román Justina

V nakladatelství CREW vyšla letos erotická klasika markýze de Sade Justina. Román Justina aneb prokletí ctnosti byl poprvé vydán už v roce 1791 a jak je vidět, i o 200 let později je o něj stále zájem. Ovšem to zmiňujeme jen jednu stranu mince. Tou druhou je totiž italský ilustrátor Guido Crepax, který Justinin příběh v roce 1981 ilustroval. A nyní, v roce 2019, tento počin vychází i v češtině u výše jmenovaného nakladatelství.

Markýz de Sade proslul svým sadismem, kterému dal ostatně jméno. Již ve 23 letech na sebe upozornil prvním skandálem, kdy si objednal prostitutku. Tu pak nutil snášet bičování, na což si později stěžovala u policie. Následovaly další aférky, které se Sademu podařilo tutlat a zametat pod koberec, ale i ty, které přehlédnout nešlo.

Přesto se Sademu dařilo vyhýbat zatčení a pod zámkem skončil až po 14 letech od prvního skandálu. V roce 1784 (to mu bylo 44 let) byl přesunut do Bastily, kde začalo jeho tvůrčí období. V průběhu dalších let byl propuštěn, zatčen, odsouzen k smrti, omilostněn a v roce 1801, za vydání knih Justina a Julietta, opět zatčen a odsouzen k pobytu v blázinci v Charentonu, kde také roku 1814 zemřel.

Sade tedy své nejdivočejší (nebo naopak jen ty nejumírněnější?) fantazie přenesl na papír a jeho pornografické romány se vydávají dodnes. Nebo spíš by se slušelo říci, že se vydávají dnes. V 19. století bylo Sadeho dílo totiž ignorováno a znovuoživeno – s jistými výhradami – až ve 20. století. V češtině vyšlo nejprve 120 dnů Sodomy, a to až v roce 1992 (pro srovnání – Felliniho film byl natočen už v roce 1975), Justina dokonce v roce 2003.

O několik let dříve tak vyšla i Crepaxova Justina, o niž tu dnes jde. Italský ilustrátor Guido Crepax (1933–2003), který proslul svými erotickými komiksy (nejslavnější postavou je Valentina), Justinu vykreslil už v roce 1981. Nečekejte od něj ale líbivé kresby švarných jinochů s koňskými pyji a úchvatných nymf. I když pravda, ty koňské pyje tam najdete. Ovšem dámy jsou vykresleny celkem na jedno brdo, jejich odlišení nenapomáhá ani absence coloringu.

Justinu tak od ostatních ženštin rozeznáváte jen těžko a spíše podle kontextu. Nejde navíc o žádné výstavní krasavice, jaké známe z amerických komiksů. Jejich tváře jsou ve většině případů strhané, křečovitě stažené a nepříjemné na pohled. Aby také ne, když jsou bičovány, znásilňovány ze všech stran a vůbec nuceny k chlípnostem.

Podobně se kreslíř nemazlil ani s jejich tyrany, mužskými protějšky, kteří jsou vykresleni jako lidská zvěř a jejichž rysy jsou poznamenané jejich vilností, což nemůže rozdmýchat vášeň v žádné ze čtenářek, jedině odpor.

Grafický román nás tak celkem surově vláčí pornografickými neštěstími nebohé Justiny, aniž by nám dal jen byť na chvíli pocítit jemného pohlazení líbivého umění kreslířova. Naopak, Crepax záměrně vytvořil všechny postavy i situace nelichotivě.

Ovšem podíváme-li se na Valentinu, zjistíme, že žádná z Crepaxových postav není prvoplánově, a někdy ani druhoplánově krásná.

Co komiksu celkem uškodilo, bylo nelogické řazení jednotlivých panelů. Někde byla šipka, jakým směrem se má čtenář vydat, jinde ovšem ne a musel si poradit sám.

A i když by se mohlo zdát, že Sadův román žádný velký děj nemá, aby v něm člověk musel tápat, byli byste překvapeni, jak snadno se lze mezi panely ztratit.

Co naopak považuji za devízu komiksu, jsou celostránkové kresby či kresby nahé ženy rozdělené do několika stripů. V zásadě tak nejde o nepovedený kousek, přála bych mu však větší barevnost. Třeba se toho v budoucnu někdo ujme.