Kdo by neznal animovanou pohádku Kráska a zvíře z ateliéru W. Disneyho? Méně známé je však stejnojmenné drama československého spisovatele Františka Hrubína, které bylo původně určeno pro konkrétní divadlo na Krumlovském zámku. To je možná jeden z hlavních důvodů, proč bylo toto ikonické a neustále aktuální dílo na dlouhá léta zastíněno známější americkou pohádkou. Změnit osud dramatu z pera našeho významného spisovatele se rozhodlo Národní divadlo v Praze. V sezóně 2021/2022 se pod režií tehdejší umělecké šéfky činoherního souboru Daniely Špinar uskutečnila premiéra inscenace Kráska a zvíře, která měla vrátit divákům do podvědomí Hrubínův dramatický text.
Pohádka s nádechem hororu zaskočí snad každého diváka, který se vypraví na jednu z repríz inscenace. Ne nadarmo se na webových stránkách dílo doporučuje pro diváky od 10 let. Krom hlasitých zvukových a světelných efektů, které dodávají příběhu na autenticitě, Zvíře (David Prachař) na první pohled vyráží dech. Pojetí této postavy je fenomenální a musím uznat, že i originální. Naprosto vybočuje z komfortní zóny ostatních postav, liší se od nich i pomocí různých efektů, zobrazuje pravý opak Krásky (Anna Fialová) a jejího života. Zoufalství, strach, zlost, ale hlavně vnitřní nevyrovnanost sama se sebou, to jsou slova, kterými bych Prachařovo Zvíře popsal. Člověk se bojí si něco přiznat, bojí se být sám sebou, a to ho nutí dělat jej něčím, čím není. V tomto případě se Zvíře zamiluje do Krásky, ale bojí se její reakce na znetvořenou tvář. Proto jí zakáže se na něj podívat.
Kráska, byť nerada, příkazu vyhoví po celý rok, co na hradě žije. Zvíře jí každým dnem nosí růži, a tím čím dál víc nabádá Krásku k touze vidět jeho tvář. Vnitřně bojuje sám se sebou, jako by měl rozdvojenou osobnost. Jedna chce milovat, ale druhá ne. Ta druhá je kromě efektů a kostýmu představena i postavami, celými zahalenými do černého, které se dají označit za alter ego Zvířete. Jak to ale v pohádkách bývá, vše šťastně končí. Zvíře, které se dá považovat za vnitřní zrcadlo člověka, je nakonec potlačeno a z Prachaře se stává opět člověk. Tato dějová linka je doprovázena ještě jednou, vedlejší, odehrávající se v cirkusovém stanu. Ta se točí okolo Otce Krásky (Vladislav Beneš) a jejích dvou hamižných sester Gábinky (Pavlína Štorková) a Málinky (Magdaléna Borová). Příběh o jejich hamižnosti, pýše a chladném vztahu k Otci a své sestře nápadně připomíná pohádku O Popelce.
Inscenace Kráska a zvíře si vystačila se strohými kulisami. Cirkus, umístěn na forbínu, znázorňovala malá červená aréna, tajuplný palác pak holá šedá stěna s krvavými skvrnami. Meziscéna byla vyplněna černou stěnou s kulatým otvorem uprostřed. Jakýsi portál mezi dobrem a zlem. Kostýmy byly též výstižné. Postavy v cirkusu měly výrazné, barevné obleky, kdežto postava Zvířete byla v černých a šedých barvách s jednou rukou s dlouhými drápy. Podobně jako v opeře Modrovousův hrad v Moravském divadle Olomouc, i v tomto díle byly kostýmy postav představující dobro výrazné a barevné, kdežto negativní postavy byly zahaleny do ponurých, smutných barev.
Je opravdu pozoruhodné, jak dokáže Daniela Špinar do inscenací zabudovat své vnitřní boje tak, aby všechno do sebe zapadalo. V tomto případě se jedná o vnitřní nevyrovnanost, boj se svým negativním já, strachem z reakce ostatních, které jsou na jevišti skvěle provedeny. Musím uznat, že i přes negativní postoj k její osobě obdivuji režijní tvorbu plnou minimalismu, symbolismu a promyšlenosti do posledního detailu.
DIVADLO: KRÁSKA A ZVÍŘE
Režie: Daniela Špinar
Dramaturgie: Ilona Smejkalová
Scéna: Lucia Škandíková
Kostýmy: Linda Boráros
Hudba: Matěj Kroupa
Light design: Karel Šimek
Sound design: Michal Cáb
Choreografie: Václav Kuneš
Foto: Petr Neubert
Hudebníci: Jan Jirucha, Bharata Rajnošek, Jan Hrovatitsch
Hrají: David Prachař, Anna Fialová, Pavlína Štorková, Magdaléna Borová, Vladislav Beneš, Filip Kaňkovský, Jana Boušková/Jana Preissová, Jiří Štěpnička/František Němec
Tanečnice a tanečníci: Martina Illichová, Francesca Amante, Kamila Mottlová, Kristýna Stránská, Klára Tilcerová, Veronika Tököly, Vojtěch Fülep, Michal Toman
www.narodni-divadlo.cz
