Snad nikomu, kdo se divadlem alespoň trochu zabývá, nemohla uniknout informace, že někdejší šéf činohry ND prochází v současné době trans přeměnou. Daniela Špinar, která si prožívá velmi náročnou životní etapou, dokazuje, že kromě vnitřního boje sama se sebou dokáže zvládat i svoji práci. Její tvorba je plná minimalismu a dokonale promyšleného symbolismu, a i když je patrné, že do ní vkládá i část svých osobních problémů, sklízí veliký úspěch.
Dokládá to i operní dílo Modrovousův hrad, kterou vytvořila pro Moravské divadlo Olomouc. Inscenace měla premiéru 17. února 2023, a kromě operního souboru se v ní objevil i baletní představující Tance z Galanty – orchestrální dílo maďarského skladatele Zoltána Kodályho. Obě premiéry (inscenace se uvádí v alternaci) sklidily obrovský úspěch. V hlavních, a jediných dvou rolích, se představili Jiří Přibyl/David Szendiuch jako Modrovous a Barbora Řeřichová/Radoslava Müller jako Judit.
Holému jevišti s přiznanou zadní scénou dominuje telefonní budka, symbolizující onen Modrovousův hrad. Tady je důležité podotknout, že by divák měl znát předlohu – legendu o bájném Modrovousovi, anebo znát jednoaktovou operu Bély Bartóka, která se stala předlohou olomoucké inscenace. Kdo tento příběh nezná, může si během hodinu a půl dlouhém představení připadat zmateně. To může ještě podtrhnout minimalistické pojetí inscenace, které se spoléhá převážně na světelné a hudební efekty, tance baleťáků a pěvecký výkon sólistů, zpívajících v maďarštině.
Pokud byste viděli některou z dalších inscenací Špinar, zjistili byste, že i přes dokonalou propracovanost jsou si její díla velmi podobná. Tak například Kráska a zvíře uvedena v Národním divadle a Modrovousův hrad se v lecčem shodují. Postava Zvířete, stejně jako postava Modrovouse, je zobrazena jako ta negativní postava, která projde přeměnou ze špatné postavy na tu dobrou. Na jevišti se v obou případech objevují alter ega, která mužskou postavu doplňují. V případě inscenace ND jsou to tanečníci kompletně zahaleni do černého, v případě Modrovouse pak členové baletního souboru olomouckého divadla. Taktéž postava dívky (Kráska/Judit) prochází během vyprávění proměnou. Stává se z ní sebevědomá žena, která mužské postavě ukáže ten pravý, krásný smysl života, jakým je láska, přátelství atd. I když jsou dějové linky obou příběhů různé, dá se na nich nalézt mnoho společného a v případě režie Daniely Špinar to jsou vnitřní boje hlavních postav, proměna, sexualita, ženskost, nevyrovnanost.
Mohu říci, že Modrovousův hrad byl konzervativním hanáckým publikem přijat daleko lépe než předchozí operní inscenace Rusalka bratří Cabanů. Je to nejspíš dáno tím, že se nejedná o národní operu. I tak se ale našli diváci, kteří z divadla odcházeli pobouřeni, zklamáni. Z většiny případů to byli neznalci předlohy, kteří na toto dílo šli s přesvědčením, že to pochopí i bez jakékoliv přípravy. Ovšem to ale zaspali dobu, neboť chceme-li vidět pořádné, kvalitní divadlo, musíme pochopit, že už dávno nestačí jít do divadla „jen tak“, vypnout a nad představením neuvažovat. Naopak i my se musíme zapojit do aktivní složky divadla a to tím, že se na dané představení připravíme, zjistíme si, o čem inscenace pojednává, jak ji režisér/ka pojal/a, případně proč tak učinil/a. Teprve potom můžeme hodnotit kvalitu zpracování.
DIVADLO: MODROVOUSŮV HRAD
Režie: Daniela Špinar
Libreto: Béla Bártok
Dramaturgie: Vilma Bořkovec
Hudební nastudování: Petr Šumník
Dirigent: Petr Šumník
Sbormistr: Lubomíra Hellová
Choreografie: Tono Ferriol, Daniela Špinar
Scéna: Lucia Škandíková
Kostýmy: Linda Boráros
Light design: Karel Šimek
Jazyková spolupráce: Mária Székelyová
Asistent režie: Vojtěch Pačák
Hudební příprava: Milada Jedličková, Lucie Kaucká
Inspicient: Dana Krajevskaja, Marie Burianová
Nápověda: Žofie Křížková
Ovládání dronu: Marek Pešl/Jakub Plánka
Asistent dirigenta: John Paul Jennings
Hrají: Radoslava Müller/Barbora Řeřichová, Jiří Přibyl/David Szendiuch, baletní soubor MDOl, sbor operního souboru MDOl
www.moravskedivadlo.cz
