Nová scéna Národního divadla uvedla světovou premiéru hry Jiřího Adámka Nová Atlantida, kterou Adámek sám i režíroval. Inspirace utopiemi, jimiž nás krmí politici i veřejně známé osobnosti, je patrná, a vznikla tak politicky laděná inscenace. Ovšem nikoli politicky angažovaná – Adámek zůstává až sterilně neutrální.

Nová Atlantida je koláží textů, v nichž lze nalézt výroky a teze Marka Zuckerberga, Donalda Trumpa, Francise Fukuyamy, Elona Muska, Juliana Assange, Vladimíra Putina a dalších. Všechny tyto osobnosti se schází u typické americké víkendové aktivity – zahradní party s barbecue. Americkou kýčovitost promítnutou do scénografie však nečekejte, na jevišti je jen dětský zahradní domek a gril.

Zatímco herci jedí a kolem se motají děti, zaznívají mnohé názory na současnou společnost a na současnou situaci a to, jak by se měla řešit. Mnohdy bez ohledu na důsledky. Paul Horner tak obhajuje právo na svou politickou satiru, přestože jeho hoaxy napomohly k Trumpovu vítězství. Trump nás – ve stylu populárních sestříhaných videí a ve skvělém podání Davida Matáska – opakovaně přesvědčuje, že postaví zeď, a tak učiní Ameriku znovu skvělou (všechno, co říká, je pravda). A Julian Assange trvá na právu lidí na informace, ať to stojí, co to stojí.

Je otázka, proč se postavy sešly právě u odpoledního barbecue a ne například na fiktivní světové konferenci orodující za lepší zítřky. Snad byla snaha ukázat i lidskou stránku politiků a dalších, zdůraznit, že i oni jsou pouhými lidmi. Anebo je vysvětlení mnohem prostší a cimrmanovské – režisér zkrátka chtěl, aby se „herci jeho kočující společnosti aspoň jednou za čas dosyta najedli“ (Dlouhý, široký a krátkozraký).

Kromě společenských poměrů zaznívá i naléhavý tón hovořící o budoucnosti našich dětí. O tom, jaký svět jim zanecháme, jakou výchozí pozici jim přichystáme. Každého z herců tak doprovází jeho dětský „dvojník“. Zatímco dospělí řeší životně důležité problémy, děcka hladově natahují ruce po párcích v rohlíku nebo dělají rotiku.

Banda dětí však při premiéře vypadala spíše vyjukaně a zdálo se, že se hercům spíše pletou pod nohy. Věty typu „Tak mu s tím někdo pomožte.“ „Pojď sem.“ „Zůstaň tady“, kterými herci malé účinkující usměrňovali a napomáhali jim, zrovna nepůsobily jako součást scénáře. Snad to bylo jen tím, že náhle bylo hlediště plné lidí, a projevila se dětská ostýchavost, která s dalšími reprízami zmizí. Přesto se opět ukázala pravdivost zásady, že děti a psi na jeviště nepatří…

Znovu zopakujme, že inscenace je koláží různých textů reflektujících politickou situaci, společnost, utopické vize. Jsou však jen herci recitovány, nevzbuzují emoce a ač „plné silných slov, idejí a utopií, moc nenaznačují, co se má stát na jevišti“, jak připouští i sám režisér. A to proto, že se na jevišti nic nestane. Představení plyne odnikud nikam, nepokládá otázky, ani nepřináší odpovědi, nic divákovi nedává, a tím se, bohužel, stává nudným. Jevištní úvaze, kterou se Nová Atlantida zdá být, chybí výrazný závěr. A tak jediné poučení, které ze hry vyplývá, zní z úst texaského vidláka: „Když chceš dělat dřepy, sundej si ostruhy.“

 

Divadlo: Nová Atlantida

Režie: Jiří Adámek

Dramaturgie: Jan Tošovský
Scéna a kostýmy: Antonín Šilar
Asistent výtvarníka: Zuzana Formánková

Hudba: Marek Doubrava
Pohybová spolupráce: Zuzana Sýkorová
Zvukový design: Jan Veselý
Světelný design: Katarína Ďuricová
Autor fotografií: Petr Neubert
Hrají: Taťjana Medvecká, Vladimír Javorský, David Matásek, Magdaléna Borová, Pavla Beretová, Filip Kaňkovský, Petr Vančura, Pavol Smolárik
www.narodni-divadlo.cz

 

PŘEHLED RECENZE
Režie/Dramaturgie
6
Zpracování
4
Výprava
6
Herecké výkony
8
Soňa Hanušová
„Je více filosofie v láhvi než ve všech knihách.“ Louis Pasteur