Nakladatelství Host je známou stálicí na poli české poezie. Pokud čtenář prahne po moderní dobré české poezii, většinou zaměří svoji pozornost na knihy od tohoto nakladatelství. Tak i já jsem si vybrala dvě knihy autorů, kteří patří k sekci zavedených autorů. Pro mne byli oba autoři neznámí, takže jsem k oběma knihám přistupovala zcela stejně nezaujatě. To, co mi sbírky nabídly a nenabídly je v následujících odstavcích krátce shrnuto.
Šestý prst – Milan Děžinský
Nejnovější sbírka básní Šestý prst je ukázkou práce, za kterou je vidět zkušený autor. Z celé knihy na vás dýchá jednoznačný autorův styl, který je čistý a vycizelovaný. I když je celá sbírka psána ve volném verši nic to neubírá na její lyričnosti. Děžinského básně dodržují rytmizaci, která podporuje plynutí textu. Každá báseň je unikát, která vykouzlí imaginativní obraz existenčna. Název sbírky odkazuje k pověstnému šestému prstu, který je zosobněním něčeho přebytečného, překážejícího, nesmyslného, zároveň nesoucího otázku po smyslu a účelu. Takový je i duch poezie Děžinského, který se melancholicky táže čehosi, co zná odpovědi, ale přitom je naděje jen malá, vše překrývá marnost.
Hranostaj snídá dívku – Josef Kučera
Tato sbírka mne velmi zaujala podle názvu, a to byla chyba. Vytvořila jsem si tím totiž představu o obsahu, která se naprosto rozešla se skutečností. Z fantaskního obrazu hranostaje pojídajícího dívku se nakonec vyklubala sbírka, která mi v paměti příliš neuvízla. I když je s jazykem zacházeno velmi dobře a je patrné, že autor ví přesně, co chce říci, chybí mi v celé sbírce ta magičnost poezie, která ji pro mne odlišuje od prostého psaného textu s úvahovým charakterem. Jistě dělení do veršů je indikátorem poezie, avšak já hledám poezii teprve za textem. Bohužel i když jsem se snažila hledat sebedůkladněji, tak mne autor nepřesvědčil, že má něco originálního a zajímavého ke sdělení. Básně v sobě potenciál ukrývají, nemohu říct, že by šlo o vyloženě špatnou poezii. Jenže absolutně nenaplňuje slib, který nám v úvodu básník dává.
