Zubatá s kosou, komnata pravdy a sobí milenka. Copak nepoznáte Revizora?

David Drábek se po svých Kanibalkách ujal v Městských divadlech pražských Gogolova slavného dramatu Revizor. Satirická a komická řachanda se ovšem nekoná, byť by to s ohledem na obsazení – rolí hejtmana a jeho paní se ujali Václav Kopta a Pavla Tomicová – a Drábkův humor leckdo mohl očekávat. Ačkoli k pár úsměvným momentům dojde, tahle lední revue, jak Drábek Revizora pojal, hraje na vážnější notu.

Kdo Drábkovu režisérskou i autorskou tvorbu sleduje, ví, že v posledních letech „trpí“ přemírou tvůrčího talentu. Vlastní nápady a filmové i další inspirace skládá jednu na druhou, ne vždy jsou však vůči sobě kompatibilní. Příkladem budiž jeho Sen noci svatojánské v královéhradeckém Klicperově divadle, který propojil s filmem Čas probuzení, a navíc parta fouňů místo tragédie o Pyramovi a Thisbé hraje Avatara.

Není také tajemstvím, že se David Drábek čile zajímá o politickou situaci naší země a nebojí se říct, co si v tomto směru myslí. A to nejen na sociálních sítích, ale také ve svých hrách a inscenacích (Český les, částečně i Unisex či Kanibalky). Kromě toho má ale Drábek na svém kontě i plno kasovních trháků, které se v jeho předchozím působišti – Klicperově divadle – hrály několik sezón a některé z nich se hrají doposud (například Koule a Richard III.).

Ve světle vědomí toho, že Drábek umí klasiku rozcupovat na malinkaté kousíčky a pak ji zase složit – někdy umně a vkusně, jindy však spojovacího tmelu použije příliš a výsledek působí přeplácaně – jsem na Revizora vyrazila se směsicí očekávání a obav. A hlavně obrněná a připravená, že tohle si Drábek vychutná. Kde jinde se opřít do všech politických nešvarů než v inscenaci pojednávající o oportunismu a korupci?

V tomto směru se Drábek ale nečekaně držel zpátky. Čímž mě upřímně mile překvapil – osobně myslím, že „aktuálních“ politických narážek je v každé druhé inscenaci zbytečně moc. Čím jsem však byla zaskočená, že se Drábek držel zpátky až příliš. Výsledek tak byl poněkud bezzubý.

Zploštění inscenace i postav se nejvíce projevilo na Chlestakovovi. Ačkoli Tomáš Havlínek i přes své mládí má na velké role, jak ostatně dokázal v Andělích v Americe, jeho Revizor nepůsobí věrohodně. Sebevědomí a drzost mladého muže, který je schopen osočit hospodského, že mu přinesl jen dva chody, když tam má dluh, který se pomalu vyrovná státnímu, Havlínkovi prostě chyběly.

Místo něj stál na jevišti klučík, kterému peníze nepřesvědčivě samy naskákaly do klína, aniž by se o to jakkoli zapříčinil svým ostrovtipem, pohotovostí a oportunismem. Zkrátka jako kdybyste místo buldoka na jeviště vypustili čivavu. Pořád je to pes, ale ať ten druhý štěká sebevíc, nikdo mu nevěří, že by mohl i kousnout. Ale abych mu jen nekřivdila – opileckou scénu Havlínek zvládl na výbornou.

K podobnému zjednodušení došlo i u dalších postav, které přicházely za Chlestakovem a cpaly mu peníze takovým tempem a tak samozřejmě, že by jednomu ani nedošlo, že to mají být úplatky. Tohle vše pak na úkor scén, které sice dokazují Drábkovu nápaditost, do celkového kontextu inscenace ovšem tolik nezapadaly.

Například scéna, v níž hejtman ukazuje komnatu pravdy, aby se v ní pak učitel vyznal ze své lásky k sobí samici, nebo francouzsky mluvící postava doktora, který je ale jen duchem, protože jej coby „negra“ už před příjezdem domnělého revizora pověsili na bříze, aby měli v městečku pořádek. O tom, co pluje pod ledem, a proč Dobčinskij páchá sebevraždu raději ani nemluvím.

Takže i když jsme v ABC viděli Gogola, neviděli jsme Gogola tak úplně. Že by se zrovna převlékal za Puškina, jak vypráví v anekdotách o těchto ruských velikánech Daniil Ivanovič Charms? Že by Drábkův mírně absurdní Revizor kladl důraz spíše na témata pravdomluvectví, rasismu a zlomených srdcí než na pokrytectví, fanfarónství a nečistá svědomí? Převeliká škoda, že Gogolův Revizor musel Drábkovu Revizorovi ustoupit, zvlášť když tato náhradní problematika dnešní doby nebyla ke zbytku hry pevně ukotvena.