- Reklama -

V rámci severského podzimu, který probíhá na Jatkách78, se představila druhá ze tří company, švédští Burnt Out Punks se světovou premiérou Smoke Screens. Soubor pověstný svými šílenostmi a hrátkami s ohněm předvedl v Česku umírněnou show, definovanou i uzavřeným prostorem Jatek, v němž poprvé vystupovali. Všechna jejich další představení totiž probíhají pod širým nebem.

Jak můžete vidět v ukázce, jsou jejich kousky opravdu ohnivé, nebezpečné a plné adrenalinu. Ne tak v Praze. V uzavřeném prostoru se interpreti museli krotit, a tak vznikla inscenace, která není úplně špatná, ale chybí jí drive.

Smoke Screens mají pojednávat o temné stránce sociálních sítí a internetu, ale ruku na srdce, kdyby se v hudebním podkresu občas neozvaly typické zvuky pro Twitter a Messenger, ani byste to nepoznali.

Jak se se začátkem představení začnou vynořovat jednotliví aktéři, má divák dojem, že sleduje steampunkovou verzi posádky Červeného trpaslíka. Scéna připomíná vesmírnou loď, avšak poněkud zanedbanou, zrezivělou, plnou odpadků a až na pětici (šestici, započítáme-li i DJe) pozůstavších zcela opuštěnou.

Úvodní žonglérské číslo kazila zřejmě nervozita, jež způsobila pád kostek, záhy se ale ozval první potlesk vyjadřující uznání nad provedeným a povedeným kouskem.

Kromě ekvilibristiky předvedli členové Burnt Out Punks také akrobacii na strapsech (železná varianta jen umocnila steampunkový dojem) a tím bylo akrobatickým kouskům učiněno zadost.

Čím tedy byl vyplněn zbytek 90minutového představení? Několika dalšími čísly, jež se těžko popisují a do celku představení ani moc nezapadala, ale hlavně iluzemi.

A tady musím opravdu uznat, že švédští umělci dokázali českého diváka naprosto zmást svým mizením a opětovným objevováním se ve „výtahové kabině“ (stázovém boxu, zůstaneme-li u paralely s Trpaslíkem).

Vrcholem celého představení pak bylo vystřelení z kanónu, kdy se aspoň na chvíli na scéně objevuje oheň, zasrší několik jisker a následně diváci překvapeně obrací hlavy k zadním řadám hlediště, jelikož „vystřelený“ Wille Christiani jásá od zvukařského pultu nad vydařeným trikem.

Závěr patří poetické, byť lehce zdlouhavé scéně s větráky. Na středu jeviště víří igelitové sáčky, toaletní papír a další odpadky, mezi nimiž každý z účinkujících předvede své sólo.

Otázku, jak Smoke Screens mělo analyzovat temnou stránku sociálních sítí, necháme stranou. Ale je třeba přiznat, že rozdíl mezi realitou a iluzí byl v tomto představení setřen dokonale. A slabší dějové okamžiky vyvážila nákladná a dobře vymyšlená scéna představující rezavějící kovový interiér vesmírné lodi, jejíž posádka přežila apokalypsu. A kdyby kvůli ničemu jinému se nevyplatilo na představení jít, tak hudba stojí opravdu za to. DJ Hans-Ole Amossen dodal Smoke Screens potřebnou šťávu, kterou místy postrádala.

 

Divadlo: Smoke Screens

Režie: Viktoria Dalborg
Pomocná režie, choreografie: Dag Andersson
Hrají: Milla Lahtinen, Mithras Ljungberg, Wille Christiani, Jukka-Pekka Matero, Rebecca Seward
Hudba, live DJ: Hans-Ole Amossen
Umělecký šéf: Wille Christiani
Producent: Evy Wurm
Autorka fotografií: Evy Wurm
www.jatka78.cz

 

PŘEHLED RECENZE
Režie/Dramaturgie
6
Zpracování
6
Výprava
6
Herecké výkony
7