Pan Ripley rozehrává svůj talent v Plzni

Talentovaný pana Ripley je známý hlavně z filmového plátna. Však také získal tento snímek režiséra Anthonyho Minghella z roku 1999 pět nominací na Oscara. Přehlédnout nelze ani jeho hvězdné obsazení s Mattem Damonem, Judem Lawem a Gwyneth Paltrow v hlavních rolích. Nyní však můžete vidět Talentovaného pana Ripleyho i v plzeňském Divadle J. K. Tyla v režii Natálie Deákové.

Většina velkých divadel má kromě své hlavní scény ještě další – menší, komornější a přístupnější experimentům a excesům. V Plzni takto slouží Malá scéna, které se přezdívá „klub náročného diváka“. Psychologický thriller spisovatelky Patricie Hingsmith, Talentovaný pan Ripley, na tuto scénu bezesporu patří. Složitý a nejednoznačný příběh Toma Ripleyho, jenž chce být bohatý a slavný, jenže ideálně, aby pro to nemusel hnout prstem. Jeho jediným talentem je podvádění, lhaní a krádeže identit. A ruku na srdce, ani to mu nejde zrovna dobře, vzhledem k tomu, jak se celá situace vyvine.

Role Toma Ripleyho se ujal Pavel Neškudla a Dickieho ztvárnil Ondřej Rychlý. Sekundovaly jim k tomu Andrea Mohylová coby Marge a Jana Kubátová, která se postarala o většinu vedlejších rolí. Jednou z nich byl i Tomův vnitřní hlas, našeptávač, vnitřní démon, jak je libo. V této postavě Jana Kubátová vynikla nejvíce ze všech a na okamžik zastínila i obě hlavní role. Nutno však podotknout, že i oba zmínění pánové předvedli solidní výkony, nejvíce bavili v hudebních vložkách Toma a Dickieho. Kombinace klavírního mistrovství Ondřeje Rychlého s kontrabasem Pavla Neškudly byly příjemným oživením v jinak ponurém představení.

Podobně jako film je i inscenace nejednoznačná a nechává mnoho otázek nezodpovězených. Co se stalo s Marge? Proč Greenleafovi přepsali tak snadno všechny Dickieho peníze na Toma (deus ex machina, chtělo by se říci)? Jak to, že italská policie tak snadno uvěřila povídačce o sebevraždě? A Dickieho duch, který zněl Tomovi v hlavě a namlouval mu, že vůbec není mrtvý? A co tolikrát nakousnutá, ale nikdy nedořešená Tomova sexuální orientace? Otázky, samé otázky. Zkrátka hra pro náročného a přemýšlivého diváka.

Nejbližší repríza inscenace proběhne v neděli 4. prosince. Na Malé scéně však můžete navštívit i další představení, jež nejsou úplně tradičními hrami současné divadelní scény. Jednou z nich je i Kabaret Burka, která se zamýšlí nad tím, jaké informace se k nám dostávají, nakolik se necháváme ovlivnit médii a nad formami a úrovní veřejných diskuzí. Přitom jde stále o kabaret se vším všudy, tedy malým divadelním představením se zábavným, humoristickým, hudebním a tanečním obsahem.

Ač by slovo Burka v názvu mohlo evokovat aktuální politické pojednání (a současných témat se jako správný kabaret skutečně dotýká a vychází z nich), v žádném případě nejde o vážný nebo moralizující divadelní kus. Vtipné scénky se střídají s kabaretními songy, které si možná budete zpívat ještě cestou domů. Na Kabaret Burka si budete muset počkat až do příštího roku, 25. ledna si jej však rozhodně nenechte ujít.

A do třetice doporučujeme ještě inscenaci Howie a Rookie Lee, hru irského dramatika Marka O’Rowa, který je svým stylem přirovnáván k Samuelu Beckettovi. Tarantinovská jízda dvojice outsiderů temnými zákoutími Dublinu. Krutě komická hra pojednává o lidské osamělosti a bezútěšnosti existence. Nihilismus doplňuje krutý a cynický humor. Hrají Ondřej Rychlý a Jan Holík. Okořeňte trochu adventní čas – Howie a Rookie Lee se hraje 6. prosince.