Recenze: The Chainsmokers s albem Sick Boy udělali krok správným směrem

V průběhu roku 2018 dělalo americké duo The Chainsmokers svým fanouškům radost téměř každý měsíc.

Od ledna až do prosince, s výjimkou května a června, pouštěli do éteru jednu písničku za druhou.
Celkově tak s počtem deset skladeb vzniklo jejich druhé studiové album Sick Boy. Zda je album opravdu „sick“, jsme se rozhodli zjistit i my.

Drew v roli zpěváka

Že se Drew od DJe za mixážním pultem transformoval do role zpěváka, už není žádná velká novinka. Jeho zpívané pasáže se objevují téměř v každé písničce. Ze začátku svými pěveckými výkony nijak neohromoval, nyní jde však slyšet velký pokrok. Jeho hlas je klidnější, čistější a při poslechu vycítíte, že si v kůži zpěváka přijde také jistější. Nejvýrazněji se prosazuje v písničkách Sick Boy, Everybody Hates Me a Beach House, kde si jeho zpěvu posluchač užije nejvíce. Písničky lze zařadit do šuplíku s jejich popovými songy, které se melodicky velmi podobají jedna druhé.

Spolupráce se zpěvačkami – sázka na jistotu

Side Effects, This Feeling a Hope vás nenechají chladnými a pomalu vám rozproudí krev v těle. Na každé skladbě spolupracovali s méně známými zpěvačkami, které však disponují zajímavými hlasy. Tohle je něco, co se jim osvědčilo již v minulosti. Jejich hlasy vás zaujmou a vtáhnou do rytmu hudby.

Návrat ke kořenům

Po zklamání, které zažila spousta příznivců při vydání prvního studiového alba Memories… Do Not Open, kde většina písniček sklouzla spíše k popu, můžeme na téhle desce vidět náznak starých dobrých The Chainsmokers, které známe z dob singlů Roses či Don’t Let Me Down.
Jedním velkým zářivým příkladem je Save Yourself, kde se vrátili k elektronické hudbě a v kolaboraci s NGHTMRE vytvořili syrový trapový až dubstepový drop, který je opravdu výraznou změnou po zpěvu Drewa. Stejně tak je tomu i u Siren. Nejedná se o počiny, které by měly potenciál stát se megahitem a vy byste je desetkrát denně slyšeli z rádií, ale pokud posloucháte EDM a po starých The Chainsmokers se vám stýskalo, vykouzlí vám spokojený úsměv na tváři.

„I know I’m not losing, but I’m losing my mind“

Přestože jsou rytmy většiny písniček taneční, po zaposlouchání se do textů zjistíte, že jsou spíše smutné. Výjimkou nejsou ani You Owe Me a Somebody. V některých hraje prim láska a vztahy, v jiných zase můžeme slyšet osobní zpověď Drewa, který se potýká s depresí.

Album Sick Boy je kombinací všeho, co jsme od The Chainsmokers zatím měli možnost slyšet a po albu Memories… Do Not Open rozhodně krok správným směrem.