Chaos s písničkami. Zavřete oči, swing přichází

V prostorách Divadla v Řeznické se v první polovině 20. století nacházela vinárna, do níž občas zavítal i Oldřich Nový. Pravě tento fakt inspiroval Vlastu Žehrovou k vytvoření i zrežírování autorské inscenace Zavřete oči, swing přichází.

Inscenace, kombinující fakta a fikci, je jakýmisi zhmotněnými vzpomínkami Evičky, sekretářky Miloše Havla, který vlastnil největší prvorepublikovou filmařskou společnost Lucernafilm. Lída Baarová jej ve svých pamětech (Útěky Lídy Baarové) označila za jednoho ze svých nejlepších přátel. Stejně tak se u něj střídaly i další hvězdy prvorepublikového československého filmu – Adina Mandlová, R. A. Dvorský, ba i Oldřich Nový. Této hvězdné éře však učinila přítrž nacistická okupace a s málokterým z těchto velkých herců to dopadlo dobře.

Na všechny z nich bude v průběhu představení vzpomenuto. Celou prvorepublikovou plejádu však ztvární pouze čtyři herci – Vlasta Žehrová, Kateřina Steinerová, Ondřej Kavan a Zbyněk Fric. Naštěstí se díky rozdílným kostýmům i odlišné jevištní mluvě jednotlivých postav dá určit, koho zrovna hrají, a nevzniká zmatek. Přesto představení na mě ve výsledku působilo chaoticky. Dílem za to mohly swingové písně, jež měly podtrhnout „atmosféru tehdejší rozporuplné doby“.

Bohužel jen ještě víc rozsekaly už tak nesouvislý děj tvořený pásmem namátkových vzpomínek, jež jsou osobní pro toho, kdo vzpomíná, nezúčastněnému vnějšímu pozorovateli však zůstávají cizí. Ačkoli se během představení vystřídá celkem dost postav, jejich osudy jsou jen částečně nakousnuty a nedopovězeny. Větší prostor je dán postavě Adiny Mandlové, dalo by se říci, že se vše točilo hlavně kolem ní. Nicméně i její životní osud je zde podán zkratkovitě.

Za nešvar poslední doby považuji (a nejen já) fakt, že scénář i režie jsou v rukou jednoho člověka. Děje se to hlavně ve filmové branži, ale nyní do této kategorie spadá i inscenace Vlasty Žehrové. V takovýchto případech chybí reflexe a další úhel pohledu, jenž by výsledné dílo mohl posunout dál. Současně mají dnešní autoři potřebu ukázat, že umí natočit/zinscenovat/zahrát cokoli od frašky přes inteligentní konverzační komedii po tu největší tragédii.

Podobně tak i v Zavřete oči, swing přichází se potkávají dramatičtější scény se spíše kabaretními momenty, a to vše navíc doplněno již zmíněnými písničkami. Výsledkem je neukotvená inscenace, z níž si divák odnese pramálo.

Co tak během představení zaujme především, jsou herecké výkony. Kateřina Steinerová se v roli Adiny Mandlové obstojně popasuje i se stepařským číslem (ačkoli škoda „šaškujícího“ pánského doprovodu) a její interpretace písně Noční motýl konečně probudí v divákovi záchvěv citu. Vlasta Žehrová zase pobaví jako lektorka rétoriky Růženka. I přes jejich snahy však bohužel nelze z představení nabýt jiný dojem, než že se jedná o chaos s písničkami.