Sebastien nahráli žánrově rozmanité album, které obstojí nejen v české konkurenci

Power metaloví Sebastien si k desetiletému výročí své existence nadělili krásný dárek, třetí řadovou desku s názvem Act of Creation. A nejenom sobě – album zcela jistě potěší všechny fanoušky tohoto žánru. Je to totiž lahůdka, která si zaslouží úspěch mnohonásobně přesahující náš malý český metalový rybníček.

Celá pětičlenná kapela se netají svými ambicemi dostat se za hranice. Jako jedné z mála českých skupin se jí to opravdu daří. Přispívá k tomu nejen spolupráce s množstvím slavných zahraničních hudebníků, ale i skladatelský um, cit pro zapamatovatelné melodie a skvělá muzikantská i vokální práce.

Na předchozích dvou počinech Tears of White Roses (2010) a Dark Chambers of Déjà Vu (2015) hostovali například Fabio Lione (Rhapsody of Fire), zpěvačka Ailyn (ex-Sirenia), Tony Martin (ex-Black Sabbath) nebo Roland Grapow (Masterplan, ex-Helloween), v jehož studiu na Slovensku tato alba také vznikala.

Úspěch skupiny Sebastien se dá vyjádřit i několika koncertními tour v zahraničí, mimo jiné například s Masterplan. Třikrát si také zahráli na hlavní stagei vizovického Masters of Rock a jako jeden z největších úspěchů se dá počítat vystoupení na slavném německém festivalu Wacken Open Air v roce 2016.

Act of Creation bylo na rozdíl od svých dvou předchůdců nahráno ve studiu Dark Chamber Sounds basáka Petri Kallia a kapela tentokrát šetřila i hvězdnými zahraničními jmény. To ovšem vůbec není na škodu, možná dokonce naopak. Sebastien totiž skvěle obstojí i jen sami za sebe. O diverzitu ani tak není na albu vůbec nouze.

V první řadě se nejedná o typickou ukázku power metalového alba, jsou zde totiž i rockové, popové a elektro prvky.
Každá ze čtrnácti skladeb (včetně bonusu) přichází s něčím jiným, a tvoří tak neuvěřitelně barvité album, kde spolu s kytarovými sóly vynikají i melodické klávesy a sbory. Hudebníci nešetřili ani různými přidanými efekty, jako jsou zvuky zvonů, větru, deště, bijícího srdce a podobně.

Objeví se i ženský element v podobě krásného a jemného hlasu Kristýny Dostálové. Můžeme ho slyšet ve skladbě No Destination, která svými výraznými elektro prvky a klávesami částečně připomíná tvorbu švédských Amaranthe. Zpěvaččin hlas ovšem mnohem lépe vynikne v pomalejší Promises, kde v tesklivém refrénu skvěle souzní se zpěvem George Raina. Tato spolupráce desce opravdu sluší.

To, co drží Sebastien vysoko nad průměrem českých metalových kapel je (mimo jiné) také kvalitní a barvitý projev zpěváka George Raina. Nejen na novém albu nám ukazuje, kolik hlasových poloh má – od jemného popového hlasu přes metalový ječák až k pořádnému řevu. V mnohých pasážích připomene vokál Tonyho Kakka z finské Sonaty Arcticy.

Zajímavý byl také nápad přezpívat baladu Queen from the Stars do češtiny a hodit ji na album jako bonus. Rainův zpěv zní úplně jinak, a tak si můžeme představit, jak by Sebastien zněli ve svém rodném jazyce. Vygradovaný refrén jako by vypadl z nějakého romantického muzikálu, zde je opravdu zcestné mluvit o metalu. Jinak to ovšem nezní vůbec špatně.

Za TOP moment na albu se dá označit titulní skladba, která posluchače hned od začátku pořádně nakopne. Dále doporučuji nápaditou Evermore, kde se ke slovu dostane i growling. Skladba Full Moon Child má rychlejší tempo a zpomalí jen v chytlavém a hitovém refrénu. Neopomenu zmínit ani Die in Me, kde hostuje bývalý zpěvák Firewind Apollo Papathanasio, nyní působící v kapele Spiritual Beggars.

Skladba má rychlé tempo, temné sloky a skvěle naštvaný refrén. Jako jeden z nejlepších momentů vyzdvihnu krásnou Heal My Soul, což je na metalovou kapelu dost netradiční; velmi melodická a pomalá píseň, která má ovšem v závěru skvělé kytarové sólo Djordje Eriče z Citronu.

Za trochu slabší místo by se dala označit balada Hero a možná až příliš experimentální skladba Winner, ke které kapela natočila i video. Jinak se desce nedá nic vytknout. Sebastien nahráli neuvěřitelně rozmanité album plné jemných i heavy melodií, které si najde široké spektrum posluchačů u nás doma i v zahraničí.