Filmů není nikdy dost. Na prvním rande, v deštivém víkendu, nechybí ani relax po práci ani staré dobré letní kino. Snímků je nepřeberně a pokud si nemůžete zrovna vybrat, na co se podívat, přinášíme vám naše osvědčené tipy.
LEON
Strhující thriller o dvanáctileté dívce, která osudově zasáhne do života stárnoucího profesionálního zabijáka.
Neobyčejný milostný příběh profesionálního vraha a mladé dívky. Leon je nájemný vrah, člověk, kterého nedokáže nic zastavit před splněním úlohy. Do jeho života vstoupí 12letá Mathilda. Rodina nevinné Mathildy byla vyvražděná zkorumpovaným policajtem a ona se rozhodla pro krutou pomstu. Jean Reno, květina a zamilovaná Natálka Portmanová. Krása střídá nádheru.
PŘÍBĚH MÉHO SYNA
Svobodná matka Gemma (Penélope Cruz) přijíždí se svým dospívajícím synem Pietrem do Sarajeva, aby poznal zemi, ve které se narodil. Před 16 lety ji museli kvůli bosensko-srbské válce opustit. Gemma se tak vrací do míst, která v ní probouzejí dávné vzpomínky. Před lety se tu zamilovala do Diega (Emile Hirsch), Pietrova otce. Tehdy zoufale toužili po dítěti, Gemmě se však nedařilo otěhotnět. Společně našli řešení, kterého Gemma poté trpce litovala. Když prchala z obléhaného města, Diego se rozhodl zůstat… Nyní na Gemmu čeká minulost, která ji postaví tváří v tvář ztrátě milovaného manžela, ale také poznání síly lásky. Jedná se o jeden z nejbrutálnějších filmů, který jsem kdy viděla.
ŘEZNÍCI
Svend a Bjarne pracují v malém dánském městečku jako řezníci. Každý den musejí poslouchat urážky od svého šéfa, až se nakonec rozhodnou pro založení vlastního malého krámku. Začátky podnikáni jsou značně bezútěšné, příliš se jim nedaří, několik náhod jim ale pomůže k získání velké zakázky. Od té doby je jim štěstěna nakloněna a obchody se pomalu hýbají k lepšímu. Pak ale Bjarne přichází se šíleným nápadem, jenž se týká jeho bratra, který je po vážné autonehodě dlouhodobě v komatu. Slogan filmu „Na chuť lidského masa nikdy nezapomenete“, napoví, o co že to půjde. Sever byl vždycky ujetý. A potící se pleška Madse Mikkelsena ještě víc.
REVIZOŘI
Svižně natočený akční thriller odehrávající se v budapešťském metru maďarského Američana Nimróda Antala. V Maďarsku se stal tento film kasovním trhákem a trumfnul většinu hollywoodské produkce, která se v té době promítala. Jak už bylo řečeno, Kontroll se odehrává ve tmavých tunelech maďarského metra, které jako by z oka vypadlo tomu pražskému a sleduje několik revizorů a jejich kontrolované pasažéry.
Divák je ve filmu svědkem spousty bizarních, vtipných či divných situací, které se odehrávají mezi těmito skupinami „cestujících“ a když k tomu připočteme kdesi se skrývajícího maskovaného zabijáka, tak máme o zábavu postaráno. O zábavu se nám také stará svižná kamera a raketový střih, který v žádném případě neruší a naopak zdatně evokuje každodenní shon v tomto dopravním prostředku. Stejně tak je velice povedený soundtrack od člověka jménem Neo (s Matrixem nic společného nemá) ve stylu Media Ventures (rytmické syntezátory a různé samply). Film byl také oceněn na festivalu v Cannes zvláštní cenou „Award of the Young“ a ve Varech byl uváděn v sekci Dny kritiků Variety.
TOKYO EYES
Japonskému filmu, natočenému francouzským režisérem, by nejvíc slušelo označení romantický thriller. Celkem nenápadný mladík, policii známý pod přezdívkou Šilhavec, střílí na zločince a zastává se obětí. Jeho pistole však nikdy nikoho netrefí. Je to nešikovnost, nebo záměr? Policie po zločinci marně pátrá, zatímco on v klidu řádí po celém Tokiu. Mladší sestra policisty Roye po něm naopak vůbec nepátrá. Zato ji zaujme podivný kluk, který si pod kabátem tahá malou kamerku a v metru si natáčí lidi. Ani ve snu by ji nenapadlo, že ten, s kterým je taková zábava, by mohl být hledaný zločinec, po kterém se policie i její bratr tak shánějí. A ona se přitom zamilovala…
Film s japonskými herci, natočený francouzským režisérem za spolupráce tvůrců obou zemí, je zvláštní nejen tématem o originální osamělé vzpouře mladého hrdiny proti každodennímu násilí, které nás obklopuje, ale i způsobem pohledu. Japonští herci i prostředí jsou tu nahlíženi očima Evropana a to i doslova, neboť i kameramanem filmu je Francouz. Pro milovníky japonského filmu bude tedy zajímavé, že nejde ani o film pouze natočený v Japonsku, ani o čistě japonský film. Zajímavá je taktéž účast populárního herce, režiséra, výtvarníka a baviče Takeshiho Kitana v malé epizodní roli pěšáka jakuzy, tedy japonské mafie.
24 HOUR PARTY PEOPLE
Manchester 1976. Na jednom z prvních vystoupení punkové skupiny Sex Pistols se sice schází jen skromné publikum, účinky nového hudebního stylu jsou však ohromující. Nepopsatelný zážitek ovlivní na zbytek života většinu přítomných fanoušků a odstartuje novou kapitolu v dějinách hudby. V čele manchesterské scény se ocitá televizní moderátor Tony Wilson, jenž okamžitě zakládá legendární Factory Records. Vlastní krví sepisuje smlouvu se skupinou Joy Division, která prorazí debutovým albem Unknown Pleasures a hitem Love Will Tear Us Apart. V roce 1980 zpěvák kapely Ian Curtis spáchá sebevraždu, zbytek Joy Divison ovšem pokračuje dál pod názvem New Order. O tři roky později vydávají nahrávku Blue Monday, jejíž obal je tak drahý, že na každé prodané kopii vydavatelství prodělá pět pencí.
Přesto se singl stane nejúspěšnějším „dvanáctipalcem“ všech dob. Začátkem osmdesátých let otevírá Tony Wilson také jeden z nejslavnějších tanečních klubů Hacienda, dějiště další hudební revoluce, která z pódií smete kapely a nahradí je DJ. Ještě předtím však světu stihne představit Happy Mondays, díky nimž se taneční hudba uvede do světa hitparád. Tuto černou komedii o více než dvaceti letech v zajetí hudby, drog a sexu režisér Michael Winterbottom záměrně vystavěl jako fiktivní celovečerní dokument, v němž hereckou akci kombinuje s archivními záběry.
(Autorka: Šárka Hromádková)
PŘÍPAD PRO ZAČÍNAJÍCÍHO KATA
Film, který opravdu mluví obrazem. A to už od úvodní scény, ve které Gulliver (příběh volně využívá náměty ze Swiftova románu), zastaví auto před závorou se zákazem vjezdu. Ta ho z pohodlné silnice táhnoucí se kam oko dohlédne, navede na polňačku plnou výmolů. Poselství je jasné. Proč nemůžeme žít normálně? Nebo vysokoškolští studenti, kteří z rozměrného obrazu pečlivě vystříhávají jednotlivé postavy a zařazují je pod odborným vedením do šanonů podle jejich vzhledu. Vítězství systematické evidence nad porozuměním dílu. „U vás byla válka?“, ptá se v jiné scéně Gulliver, když všude vidí omlácené domy na spadnutí, v té době běžný obrázek. „Ne, proč?“ odpovídá udiveně místní žena. Juráček, jeden z nejsvébytnějších režisérů české nové vlny, uměl ve zkratce a s nebývalou fantazií říct hodně o dané době. Film je navíc plný jemného, ironického humoru. Nenápadný, distingovaný Lubomír Kostelka tu nepochybně sehrál nejvýraznější roli své dlouhé herecké kariéry. Ale potkáme se tu i s řadou dalších výborných herců jako Landovský (všudypřítomný fízl s oblibou se pohybující na kole), Hrzán, Lukavský, Kodet, Macháček a mnozí jiní. Cestovatel Gulliver je ztracený ve světě a jeho zvycích, které nezná, ale proto se na něj taky umí podívat jinýma očima. Na zemi, kde stačí, že hodinky tikají, ale čas neměří. Bylo by to zbytečné.
BLÁZNIVÝ PETŘÍČEK
Belmondo, Anna Karina a nakonec i sám Godard ve svých nejlepších letech. Na pozadí tuctového námětu, kdy hlavní hrdina uteče od rodiny se svojí dávnou láskou, dokázali stvořit výjimečný film plný invence. Příběh o dvou milencích na útěku je vlastně něco jako road movie. Velice pružně ale mění žánr. Nebo dovedně žánry kombinuje. Dvojice se protlouká většinou za hranou zákona. Kradou auta a jdou po nich gangsteři, kterým zašantročili balík peněz. Godardův uvolněný rukopis a fantazie se tu bohatě uplatní. V jedné scéně například inscenují pro americké vojáky absurdní skeč na téma vietnamské války. Jindy uprostřed děje osloví přímo diváky nebo zazpívají písničku o lásce. Jsou tu i parodie na filmové reklamy, experimenty s barevnými filtry, prostřihy na díla abstraktního malířství, vozy nejrůznějších značek. A spousta úvah na hraně mezi filozofováním a poezií, jak to bylo vždy režisérovi vlastní. Hlavně ale jde o výtvarně velmi barvitý a působivý film. Godard tu geniálně pracuje s různými klišé. To nakonec dělal rád i v jiných filmech. V této barevně hýřivé, vtipné i tragické love story se mu to ale povedlo asi v největší míře.
ČAS SLUHŮ
Režisérka se umí velmi dobře dívat na svět kolem sebe. Dobu našich osmdesátek zachytila vizuálně velmi věrně. Sledujeme Danu, která se od svých studentských let vypracovává v čím dál nebezpečnější manipulátorku. Je obklopena slušnými ale vesměs slabými lidmi, zejména muži, které umí skvěle zpracovat. Není ale monstrem, které spadlo na svět z ničeho nic. Vidíme, že i ona byla na začátku obětí. Ale její zprvu nervózní, soucit vzbuzující tvář se stane její nejlepší zbraní. V hlavních roli excelují výteční herci Ivana Chýlková a Karel Roden. Oba předvedou dynamický vývoj své postavy. Čas sluhů není film, kde by dominovala skrytá kritika politických poměrů té doby. Nebo aspoň nehraje ústřední roli. Příběh jde víc pod povrch. Skvěle zobrazuje stav, kdy slušnost a zdvořilost ustupuje před bezostyšností a zlobou tak dlouho, až jsou před nimi bezbranné. V tom je film velmi přesná a působivá, i když ne zrovna příjemná, podívaná.
(Autor: Michal Švanda)
ACID HOUSE
Film je adaptací tří povídek ze sbírky Acid House skotského autora Irvina Welshe, známého spíše díky románu Trainspotting. S tím má Acid House leccos společného: vracíme se do Edinburghu a světa životních lúzrů, různých obsesí, nezdravých vztahů a černého humoru. Acid House nicméně působí o dost nadsazeněji – třeba už tím, že motivy a scény vytržené z reality nemůžeme označit za důsledek drogového opojení postav, ale za události jednoduše nadpřirozené.
RODINNÝ PŘÍTEL
Tvorba Paola Sorrentina, který na sebe v poslední dekádě upozornil především výpravným opusem v podobě seriálu Mladý papež, může svými silně emotivními příběhy i velkolepými vizuály připomínat velké italské filmy 60. let. Přiznaná ne-realističnost některých dějů a svérázná stylizace, někdy až pohádkovost postav, jsou ovšem nezaměnitelným podpisem režisérovým. Do Sorrentinovy osobní mytologie skvěle zapadá i Rodinný přítel, jeden z jeho raných filmů. Vypráví o osudu boháče, vysloveně ošklivého muže, který veškeré své jmění získal podvodem. Dopustí se přitom jediné chyby – zamiluje se do jedné ze svých obětí.
GERALD’S GAME
Mrazivá Gerald’s Game (Geraldova hra) je přehlíženým pokladem jak v rámci tvorby romanopisce Stephena Kinga, tak filmografie režiséra Mikea Flanagana. Co zprvu vypadá jako nevinné zpestření sexuálního života manželů ve středním věku, se najednou změní v boj o holý život. Postupně vychází najevo, že situace není ani tak náhodným neštěstím, jako vyvrcholením dlouhodobého psychologického problému, který hlavní postavě dávno přerostl přes hlavu. Její cesta k tělesnému i duševnímu osvobození může být bolestivá i pro diváka – kvůli závěrečné katarzi však stojí za to vydržet až do konce.
(Autor: Štěpán Klinkovský)
YESTERDAY
Už samotné téma „co by bylo, kdyby…“ zaručuje skvělou podívanou, ve spojení s hudbou The Beatles povýšenou na další úroveň. Pro mě je Yesterday komedie, kterou mohu vidět kdykoliv a vždy mě pobaví i dojme. Navíc, čím více se nořím do práce produkce, beru film i jako inspiraci (či odstrašující příklad).
PŘÍBĚHY OBYČEJNÉHO ŠÍLENSTVÍ
Naprostá klasika nultých let, kterou nelze nemilovat. Kdo se někdy neocitl v běhu absurdních situací, které se dějí mimo naši vinu? Specifická poetika humoru Petra Zelenky mě baví v celé jeho tvorbě, ale Příběhy obyčejného šílenství zůstávají srdcovou záležitostí.
ÚSVIT
Naprostá vizuální pohádka, ať už se jedná o scénografii či kostýmy. Navíc příběh, který je aktuální v jakékoliv době, a téměř vždy může být inspirací.
(Autorka: Alena Kaňová)
PŘIZNEJ SE, FLETCHI
Třetí film ze série, kterou v 80. letech odstartoval Chevy Chase, je adaptací stejnojmenného románu Gregoryho Mcdonalda a vrací na scénu postavu Fletche – tentokrát v podání Jona Hamma. Bývalý investigativní novinář s talentem být vždy ve špatný čas na špatném místě je najat, aby našel zmizelou sbírku umění, brzy se však ocitá v hledáčku policie jako podezřelý z vraždy. Hamm hraje Fletche s lehkostí, šarmem, a především komediálním citem, který by od něj snad nikdo, kdo viděl Šílence z Manhattanu, nečekal. Vše je odvyprávěno s nadhledem a notnou dávkou humoru. Bohužel kvůli omezené kinodistribuci a rychlému přesunu na VOD, tenhle zábavný snímek neprávem zapadl.
SOUDCE
Ačkoli se na první pohled může Soudce tvářit jako klasické soudní drama, nenechte se zmást. Centrem dění není kriminální zápletka, ale vztah mezi otcem a synem. Film staví na hereckém duetu Roberta Downeyho Jr. a Roberta Duvalla. Downey hraje Hanka Palmera, úspěšného, ale cynického právníka z velkoměsta, který se vrací do rodného města na pohřeb své matky. Brzy se ale ukáže, že bude muset zůstat déle: jeho otec, přísný místní soudce, je obviněn z vraždy bývalého trestance. Hank se ujímá otcovy obhajoby a otevírá tím prostor pro zkoumání rodinných konfliktů, minulých křivd a možností smíření. Film nestaví na zvratech, ale na emocích – a ty fungují skvěle.
SNÍDAŇOVÝ KLUB
U nás spíš nenápadný, v USA ale považovaný za kultovní klasiku – Snídaňový klub je ikonický film ze středoškolského prostředí, který se celý odehrává během jediného sobotního trestu v knihovně. Pět studentů, pět různých světů – sportovec, šprt, princezna, rebel a podivínka. Zdánlivě je nespojuje vůbec nic, ale postupně se mezi nimi rozvíjí nečekané přátelství. Režisér John Hughes, kterého většina zná spíš díky sérii Sám doma, byl ve své době mistrem teen dramatu – a pokud vás baví chytré, vtipné filmy s lidskou hloubkou, rozhodně dejte šanci i jeho dalším hitům, třeba Volný den Ferrise Buellera.
(Autorka: Eliška Novosadová)
Zdroj úvodní fotografie: Depositphotos.com
