Málokdy se vám vyplatí koupit dražší lístek za tisíce u překupníků za vyprodaný koncert. Green Day ale v neděli českým fanouškům ukázali, že tady nejde o peníze, ale o hudbu. O rock‘n‘roll, který může změnit svět.

Hvězdné manýry (nejen hudebním) světem vládnou. Jeden by čekal, že když začíná akce kapely velikosti Green Day v sedm večer předkapelou (The Interrupters), brnkne do strun kalifornské trio bajvočko kolem čtvrt na devět.
Jenže ejhle! Těsně před osmou večerní naběhl před natěšené publikum někdo v kostýmu růžového zajíčka, aby ještě více vyburcoval vyprodanou pražskou arénu u holešovického Výstaviště. A v osm nula tři už na pódium nakráčeli samotní Green Day i s doprovodnou kapelou, bubeník Travis Cool začal pokoušet pevnost blan svých nástrojů a všem bylo jasné, že američtí (punk)rockeři uvítají Českou republiku po šesti a půl letech hitovkou Know Your Enemy.

Ta se spustila naplno poté, co frontman Billie Joe Armstrong čapnul do ruky majk a ještě před prvními slovy písně zařval: „Prahaaaaaaa!“, pyroefekty za pódiem předvedly parádní spršku jisker a rozjel se hodně dobrý koncert.
A mohl by být ještě lepší, kdybych už u druhého songu, syrovým punkem vyšperkovaného Bang Bang, nepřišel na to, že dneska asi žádné větší pogo nebude. A jakože přímo v sektoru pod pódiem! Co to je? Vždyť song k tomu přitom vybízel…

Lehké zklamání ale hnedle zahnal Billie a spol. a také zvukaři, kteří se postarali pomalu o křišťálově čistý zvuk i přímo pod pódiem, kde jsou problémy nejčastěji. Na Billiem bylo navíc vidět od začátku do konce, že ho celá tahle show baví. Že ho baví samotná hudba. Že není jedna z mnoha zkomfortnělých hudebních ikon, které si to sem přišly odkroutit na playback, shrábly peníze a v backstagi si to užili s nadšenými fanynkami další národnosti.
Ne, ne. Z Billieho prostě bylo cítit, že Praha není jen další zastávka na tour, ale samostatná možnost potkat se s fanoušky z jiného kouta světa. Proč by si jinak zval na pódium nadšence z „Green Day army“, aby za něj odzpívali party písní?

Což ostatně udělal už v úvodní Know Your Enemy. To štěstěna v podobě Billieho ukazováčku sáhla po mladíkovi se žlutým přelivem v tričku Green Day, který za Billiem doskákal, radostně ho objal a užil si svých pár sekund slávy zpěvem před vyprodanou arénou.
Pokud ale chodíte na koncerty Green Day pravidelně, takové věci vás nepřekvapí. Tihle borci z Kalifornie to tak prostě dělají. Stejně jako na jejich (snad) prvním českém koncertu při turné k desce American Idiot, kdy Billie navíc daroval fanouškovi svou elektrickou kytaru. A to ne ledajakou, takové kousky jsou rozhodně dražší než průměrný český plat i bez toho, aby na ně hrál někdo známý…

Šťastlivkyní se tentokrát stala fanynka s růžovými vlasy a brýlemi s výraznými obroučkami. A byla z toho úplně hin. To náctileté děvče nemohlo rozdýchat už fakt, že si ji Billie vytáhl na pódium, aby si taky párkrát brnkla na kytaru. S Billiem se objímala hned několikrát a frontman si dokonce půjčil i její brýle, aby celou situaci odlehčil a slečnu ještě netrefilo.
A to jste měli vidět, co se dělo potom, co dívčina navštívila a objala zbylé dva členy kapely a vrátila se k Billiemu, který jí daroval svou kytaru. Netuším, jestli neuměla tak dobře anglicky, nebo prostě byla v šoku, ale tu několikrát vyřčenou větu: „You can take it…“ vstřebávala s otevřenou pusou asi minutu a půl.

Prostě nefalšované emoce v přímém přenosu, televizní vékávéčka hadra.
A málem bych zapomněl na Billieho skromnost! Když na začátku Boulevard of Broken Dreams začalo nejdříve zpívat celé publikum, nechal ho Billie pět celou první část a jen do davu natáhl mikrofon, aby byl slyšet. Načež se hezky odvděčil cizinecky vyřčeným: „Dekuji!“ (bez ě) a zazpíval celý text ještě jednou sám.

Atmosféra byla prostě a jednoduše bombastická. Což bylo způsobeno i tím, že americký frontman už na začátku vystoupení během písně Letterbomb přišel s menším proslovem. Aby si lidi koncert užili, řvali z plných plic a hlavně se postavili. Což se opravdu stalo. Celá aréna tak stála pomalu od začátku do konce, sezení nesezení. A selfíčko jsem pod pódiem, uvězněn mezi generací Z, neviděl vážně ani jedno. Wow!

Jen to pogo tomu scházelo, vždyť jsem byl na rockovém koncertě, sakra! A počátky Green Day, to je dokonce učebnicový punk! Mé přání bylo naštěstí vyslyšeno během starší záležitosti Hitchin a Ride, kdy se poblíž ocitl borec s magickou větou: „Tady se nepoguje, do p…!“, čímž se zasadil aspoň o menší circle pit o sedmi! lidech. Štěstí měl ještě jednou během songu Scattered. A to už bylo, milý pogodeníčku, vše.
Větší pogo jsem zažil tuhle i na Vypsané fiXe na Flédě. Sakra, vážně netuším, co to jako mělo znamenat?!

Ale dojem z povedeného koncertu jako takového mi to naštěstí nepokazilo. Kapela stihla zahrát průřez svojí tvorbou, zazněly i staré pecky z alba Kerplunk! (2000 Light Years Away, Welcome to Paradise), nějaké ty „lovesongy“ typu Waiting a nejvíc pecek si uzmuly desky American Idiot s novinkou Revolution Radio.
Došlo ale i na pár zcela jedinečných kousků v rámci jediné písně King for A Day, na kterou si Green Day vzali oblečky a předvedli hudební estrádu.

Billie jí šéfoval v kapitánské čepici, basák Mike Dirnt zase brnkal do strun v kovbojském klobouku a obrovských bílých umělohmotných brýlích, saxofonista měl na hlavě faraonovskou „čelenku“…
Hlavním posláním téhle chvilky ale byla pocta zesnulému Georgi Michaelovi a myšlenka, že rock‘n‘rollová hudba může změnit svět. Proto došlo kromě michaelovského kousku Careless Whisper i na pár dalších coverů: Always Look on the Bright Side of Life, (I Can’t Get No) Satisfaction a Hey Jude.

Paradoxně se také končilo začátkem, tedy prvním songem Somewhere Now z poslední desky. A konec to byl vážně efektní: z pódia šlehaly ohnivé trysky (které už několikrát během koncertu pořádně zahřály dav pod pódiem) a ke konci se přesně do tónů Billieho kytary sypaly z vrchu pódia jiskry.
Greendayovská paráda tím ovšem nekončila, přestože by náležitě mohla. Po menším oddechnutí v backstagi totiž přišel asi nejvíce očekávaný hit večera: American Idiot.

S ním sice přišla kapela v době vlády George Bushe mladšího, ale bylo jasné, že aktuálně má Amerika idiota možná ještě většího. „I’m not a part of Trump fucking agenda,“ nezapomněl si rýpavě upravit text Billie.
Trumpovo zvolení tak s sebou nese možná i jednu dobrou věc: sakra promakanou pecku od Green Day. Na to vemte jed, že tahle trojice s nějakou přijde!

A v rytmu „idiotího“ alba se jelo dál, neboť Green Day odehráli celý devítiminutový opus s názvem Jesus of Suburbia a kratší track St. Jimmy s božskou závěrečnou gradací. Poslední, na níž se podílela celá kapela. Na závěrečné dva kousky si totiž vzal Billie do rukou španělku a zabrnkal si nejdříve Ordinary World a poté i skvělou Time of Your Life.

To všechno v potemnělé aréně za doprovodu několika stovek světýlek ze smartphonů v režimu baterky (na zapalovače se už totiž zapomnělo).
A aby té povedené atmosféry nebylo málo, vystřelily s posledními tóny Time of Your Life do vzduchu tisíce červených a bílých konfet s nápisem Green Day. Show tak byla u konce.

Každý si ale domů mohl vzít papírovou památku. Stejně jako v roce 2005, kdy jste ovšem na červených lístečcích mohli najít hezčí loga granátových srdíček z coveru desky.
Suma sumárum: nebýt skoro totální absence poga pod pódiem, dám Green Day za celý koncert vážně jedničku s hvězdičkou. Vše trvalo dobré dvě a půl hodiny, což vydalo na třicet songů. Koncert téhle americké bandy byl prostě opravdu z kategorie „za odměnu“.
A nic na tom už nezměnila ani půlhodinová fronta na šatnu způsobená nesmyslnou organizací, kdy zůstal východ vedle šatny zavřený, takže kdo si vyzvedával věci, musel se protlačit početným davem ještě i cestou zpátky.