Pražské Forum Karlín hostilo v neděli 14. ledna jeden divoký metalový večírek. Hlavní pozornost byla upřena na švédské Arch Enemy v čele s modrovlasou dračicí Alissou White-Gluz. Večer to ale rozhodně nebyl jen o nich. Vyprodanému sálu se jako první předvedli nespoutaní Jinjer z Ukrajiny a na severskou atmosféru diváky naladili Švédi Tribulation a zejména Finové Wintersun.
Krátce po šesté hodině, zatímco se ještě celkem dlouhá fronta lidí klepala zimou před halou, vtrhli na pódium progressive metaloví Jinjer s krásnou Tatianou za mikrofonem. Přítomné neoslnila jen svým blýskavým přiléhavým oblečkem, ale zejména svým energickým vystupováním, skvělým growlingem i čistým zpěvem. Jinjer jsou vycházející hvězdy a hodně lidí přišlo mimo Arch Enemy právě i na ně, takže je velká škoda, že dostali prostor jen slabou půlhodinku, kdy stihli odehrát pouze pár svých nejlepších skladeb jako I Speak Astronomy či Pisces.
Druhá vystupující kapela byla pro valnou většinu diváků zklamáním. Celých čtyřicet minut se v sále spíše zívalo místo nadšeného potlesku či alespoň zvednutých „paroháčů“. Oldschoolový death metal švédských Tribulation může fungovat na desce, ale v konkurenci mladých energických kapel se minul účinkem. Na pódiu se nic moc nedělo a bohužel zde neproběhla ani žádná interakce s publikem. Jediné pozitivum pro mnohé bylo, že si mohli v klidu dojít pro pivo.
Atmosféra pravé finské zimy vtrhla do sálu spolu s Wintersun jako sněhová vichřice. Zejména při epických skladbách Winter Madness, Sons of Winter and Stars a Loneliness (Winter). Konečně nebylo ošizené ani osvětlení a večer se začal ubírat tím správným směrem. Hodinový setlist tvořilo šest monumentálních písní, v závěru pak došlo na geniální Time z druhého studiového alba. Bylo vidět, že celá kapela si hraní užívá, sympatický zpěvák Jari Mäenpää hecoval a rozezpívával celý sál, což se mu velmi dobře dařilo. Wintersun perfektně předehřáli publikum na smršť, která se v tu dobu chystala v zákulisí.
Arch Enemy jsou velcí sympaťáci a zejména profesionálové, takže se od nich nedá čekat nic menšího než perfektní a skvěle zvládnuté vystoupení. Přes hodinu a půl trvající ohnivé peklo nenechalo nikoho na pochybách, že se zrovna nachází na jednom z nejlepších koncertů, které Arch Enemy v českých končinách kdy odehráli. Neuvěřitelná Alissa White-Gluz ani jednou nezapochybovala, předváděla své typické pohyby a skoky, přitom měla perfektně zvládnuté growly. Publiku nechala trochu vydechnout při skladbě Reason To Believe, kde nabídla i čisté vokály. Ovšem nikdo si úplně odpočinout nechtěl, bylo vidět, že všichni jsou lační po dalším a ještě větším metalovém nářezu.
Žádné dlouhé proslovy se nekonaly, možná proto, že by narušily silný tok pekelné energie, která se sálem linula od stage až po zadní řady. Zpěvačka ovšem potěšila perfektní výslovností českého „děkuji“. Velkým kladem byl dlouhý setlist, který zahrnoval starší věci, na desce ještě originálně nazpívané bývalou zpěvačkou Angelou Gossow, soustředil se ale primárně na dvě nejnovější desky, které byly nahrány již s aktuální modrovlasou metalovou královnou Alissou. Publikum hlasitě reagovalo na novinku The Eagle Flies Alone, velmi melodický singl z poslední desky Will To Power. Nejlepší momenty ovšem zahrnovaly ty největší nakládačky jako We Will Rise, Bloodstained Cross nebo You Will Know My Name z předposledního alba. Celý koncert nemohl být zakončen lépe než klasikou Nemesis.
Arch Enemy i Wintersun odehráli skvělá vystoupení, během kterých nás vzali na projížďku mrazivým i spalujícím peklem. Na své si jistě přišli fanoušci oldschoolových i moderních melodií. Zamrzel jen krátký setlist Jinjer, ale jelikož se jedná o mladou perspektivní skupinu, rozhodně je ještě v Česku uvidíme mnohokrát. A Arch Enemy také a velmi brzy, v červenci vystoupí na festivalu Masters of Rock.
