Už osmým rokem na brněnské koupaliště Riviéra proudí davy v den pálení čarodějnic, aby si užily své oblíbené hudební interprety a tančily pod noční oblohou. Letos tomu nebylo jinak. Svoje košťata zde tentokrát zaparkovali interpreti, jako je Poletíme?, Xavier Baumaxa, Mucha nebo Elvis Jackson ze Slovinska. Největším tahákem večera byla švédská kapela The Hives, která do České republiky zavítala po dlouhých sedmi letech.
Brány Riviéry se otevřely ve tři hodiny a dovnitř se vřítili první nadšenci. Program byl rozdělen mezi tři stage a rozjížděl se hodně pozvolna. Ještě okolo páté hodiny byl areál poloprázdný, což byla veliká škoda.
Všichni, kdo se hnali jen na The Hives, v půl jedenácté promeškali výborný koncert kapely Elvis Jackson. Hráli rock s příměsí ska, punku, reggae a metalu. K podiu jsme se s kamarádkou přiblížily hlavně díky chytlavým melodiím a kurióznímu odění frontmana. Červené kostkované kraťasy, zelená kostkovaná košile a oranžová havajská kravata působily jako pěst na oko. Kapela s publikem živě komunikovala.
Měli rozkošného kytaristu a předvedli výbornou show. Znenadání vytasili nafukovací lehátko. Naložili na něj jednoho nadšence z davu, kterého pak ostatní vozili nad svými hlavami. Správný (skoro) letní chill. Jejich pohodově lazené vystoupení zakončil bubeník krátkou jazzovou improvizací.
Následoval punkový výstup Xaviera Baumaxy, během kterého zvládl urazit a pobavit skoro každého v okolí. Dozvěděli jsme se, jak musí každý bubeník zakončit punkovou píseň, kdo by se měl vrátit do Rumunska, a jak se správně chovat k prostitutkám. Baumaxu vystřídali Visací zámek a The Prague Conspiracy s frontmankou Anetou Galisovou na vedlejším pódiu.
Pořádná party se rozjela večer na první stagi, když se na pódium nahrnulo početné Poletíme? a první řady začaly řádit. Skákali, tleskali, křičeli – ti odvážnější nejspíš doufali, že rozpoutají pořádné pogování. Žel, zapojilo se tak málo lidí, že jsme spíš poměrně volně létali prostorem. Zazněly nové songy a pár starých ověřených. Na závěr hlavně Holky pitomý. Odešli jsme zadýchaní, znavení, ale zatraceně spokojení.
Odebrali jsme se směrem Metrostav stage, kde už stála pořádná tlupa nedočkavců. Čas největších hvězd se blížil. Povedlo se nám usídlit se uprostřed, poměrně blízko pódia, tedy v centru kotle. Teď už to nepovažuji za tak dobrý nápad, jako ten večer…
V momentě, kdy tihle rockoví šílenci vpochodovali a začali hrát, strhlo se pořádné šílenství. Tohle LSD ve formě zvuku je vážně časem prověřené. Kdo během prvních dvou songů neměl boty na padrť, pár modřin a nebyl od hlavy až k patě celý od prachu, jako by tam nebyl. Posledních pár písní jsem se odebrala poslechnout si mírně zpovzdálí – mé plíce mi za to byly neskonale vděčné. Tohle je odjakživa jediné pořádné mínus tohoto festivalu.
Tuny prachu rozvířeného skákajícími davy způsobí něco, co se podobá pouštní bouři. Nemyslím ale, že by to celkový zážitek nějak narušilo. The Hives v čele s Howlinem Pellem Amqvistem jsou šoumeni až do morku kostí a opět předvedli, že si s publikem dělají, co chtějí. Zahráli jako obvykle jen podle svého rozmaru, ale největších pecek jsme se samozřejmě dočkali.
Nejlepším momentem koncertu je ale stále chvíle, kdy se náš švarný mužský doprovod vynořil z davu a hrdě třímal paličku, kterou bubeník hodil mezi davy. Perfektní tečka za večerem, který se nám zapsal do paměti.
Trochu mne mrzí, že se s The Hives křížila skvělá zpěvačka Mucha se svou kapelou. Měla jsem tu čest ji slyšet na koncertě Monkey Business, kde hostovala a měla opravdu říz. Na výběr byly samozřejmě i další kapely jako Waltari, Čankishow, F.O.O.S. nebo Trawerza. Každý si tedy přišel na své. Těšíme se na další ročníky a doufáme, že se dočkáme dalších překvapení.
