- Reklama -

Svetlana Zakharova, primabalerína věhlasného ruského Bolšoj těatru, dorazila 10. ledna do Prahy. Konečně. Původně se představení Amore totiž mělo odehrát už před osmi měsíci, z blíže nespecifikovaných důvodů však bylo odloženo. A naneštěstí se ani náhradní termín neobešel bez komplikací…

Ti nejlepší tanečníci, kterým začíná být malé i angažmá v nejslavnějších divadlech, rozpínají svá křídla a vytváří své vlastní programy a inscenace. Takový je i případ Svetlany Zakharove, která se třemi choreografy nastudovala Amore, taneční triptych inspirovaný láskou.

Každou ze tří částí má na svědomí jiný choreograf – první balet, Franceska di Rimini s hudbou Petra Čajkovského, vytvořil Jurij Posohov, dřívější sólista Bolšoj těatru nebo Královského dánského baletu. Rakouský choreograf Patrick de Bana se postaral o druhou část nazvanou Před deštěm a pod choreografií závěrečných Štrychů podle not s Mozartovou hudbou je podepsána irská choreografka Margarita Donlon.

Autor fotografie: Alain Hanel

Ač jsou všechny tři choreografie označovány jako vzájemně velmi odlišné, tvoří dohromady jeden celek. O to smutnější je, že čeští diváci přišli o jednu třetinu Amore, a to možná dokonce tu nejzásadnější. V první choreografii Francesca Rimini totiž se Svetlanou Zakharovou vystupuje i její dlouhodobý taneční partner Denis Rodkin. Ten se však prý vážně zranil, jak bylo oznámeno na nenápadných letácích přímo na místě, a tak se první část před přestávkou neodehrála.

Respektive tato choreografie byla nahrazena sedmi menšími skladbami, mezi nimiž nechyběly ani klasiky s choreografií Maria Petipy jako Le Corsaire a Satanella nebo part z Labutího jezera. I když umírající labuti v podání Zakharové není co vytknout a Petipova génia nelze zpochybňovat, přeci jen to nebylo to, kvůli čemu diváci přišli. Navíc kolikrát milovníci baletu už viděli Labutí jezero? A kolikrát Amore? Škoda také byla, že Zakharova z těchto sedmi skladeb vystupovala jen ve třech. A i když byl její výkon strhující, jisté zklamání neutlumil.

A tak se diváci dočkali Amore až po přestávce, kdy přišly na řadu zbývající dvě choreografie – Před deštěm a Štrychy podle not. Zatímco první zmíněná má tísnivou atmosféru a hůře čitelný příběh, Štrychy jsou hravou choreografií. Zakharova si na jevišti pohrává s pěti tanečníky a o humorné okamžiky není nouze. Ve všech skladbách, ale v této obzvlášť, byla jistě důležitá i práce s výrazem, kdy se Kongresový sál ukázal pro diváky v zadních řadách jako nešťastný výběr prostoru.

Není to ostatně poprvé, Kongresový sál zkrátka disponuje velkou kapacitou, ovšem bez obrazovek nenahrává vizuálním představením jako bylo právě Amore nebo vystoupení Dity Von Teese, jež se zde nedávno také odehrálo. A to i s ohledem na nasvícení, kdy se tanečníci mnohdy pohybovali v přítmí. Takže i když Zakharova v Praze dokázala, že je skutečně právem opěvovanou baletkou světového formátu, vzhledem k okolnostem nebylo možné si pražské představení Amore vychutnat naplno.