Berlín. Je v tolika věcech před námi. Máme se od něj tolik co naučit. Nebo by se měl Berlín učit od Prahy? Co myslíte?
Mladí lidé v zásadě milují Berlín. Svět jen mírně vzdálený, přitom tolik odlišný od toho našeho. Paralelní realita Prahy ve světě, kde jsou Češi trošku větší národ. S vyššími příjmy, čistšími jezery, delšími názvy ulic. Jak se tato města liší v každodenním životě?
1. Kola a pumpičky
Zatímco v Praze se jako „pumpička“ musíte motat mezi auty parkujícími na ojediněle se vyskytujících cyklopruzích, Berlín je pro cyklisty mnohem příznivější. A to nejen proto, že je, oproti Praze, placatý.
Cyklistika je v Berlíně, dalo by se říct, primárním způsobem přepravy. Automobilisté s chodci a cyklisty mnohem lépe koexistují; cyklopruhy přitom skvěle navazují na cyklostezky, které najdete prakticky u každé silnice a velice zřídka vám někdo nebo něco skáče do cesty. Větší budovy, nádraží, ale i rezidenční čtvrti jsou obsypány zamknutými i nezamknutými koly; málokdy se stane, že by vám jej někdo štípnul nebo poškodil, protože má každý Berlíňan vlastní. Dokonce na ulicích najdete stát i vysoce využívaná cargo kola, která jsou dražší než obyčejné bicykly a která umožňují přepravu dětí, zvířat nebo větších předmětů. Místní dopravní podnik dokonce vyvinul vedle klasické aplikace na vyhledávání spojů a koupi jízdenek také aplikaci Jelbi, která navíc umožňuje lokalizaci a platbu veřejně půjčovaných kol a koloběžek.
Nakonec mít v Berlíně auto je vesměs zbytečné, hlavně v centru. Je to zbytečné i v Praze. Ale když prší, máte víc variant, jak se dopravit z bodu A do bodu B. Ne že by Berlíňany déšť nějak zvlášť trápil.
2. Parková kultura pro všechny
Parková kultura je v Praze prakticky nulová, což je možná důvodem, proč jsou někteří Češi zděšení z fotek muslimských skupinek grilujících v parku. Faktem ale je, že konkrétně takovéto pikniky nejsou znakem žádné specifické skupiny, nýbrž celkového životního stylu v Berlíně. To ostatně dokazují fotografie z berlínských parků na Google Maps.
Stejně jako na kole, také v parku tráví Berlíňané, hlavně v létě, tolik času, že i ve všedních dnech zde leží, sedí nebo sportuje hlava na hlavě. V parcích se koná také mnohem víc veřejných akcí, jako jsou bleší trhy nebo festivaly světové kuchyně. Tento trend do Prahy zatím celkově neproniknul; bývá spíš záležitostí malých komunit v jednotlivých čtvrtích. Pražské parky k takovým „návalům“ ani nejsou vybaveny: nedisponují udržovanými veřejnými toaletami (ani zdarma, ani za poplatek) nebo drobným občerstvením. A dezolátní stav některých pražských psích louček není snad ani potřeba rozebírat.
Každopádně pokud už se vydáte v Berlíně někam na kole, určitě nemiňte historické letiště Tempelhof, kde můžete praktikovat vše výše zmíněné. Grilování, odpočinek, jídlo, popíjení piva, nechybí například minigolf, popelnice na tříděný odpad (včetně popela), díky staré runwayi si s sebou můžete vzít třeba brusle. Ale jasně, do parku si můžete zajít i v Praze. Nicméně když budete potřebovat jít důstojně na záchod nebo půjčit olej, máte docela problém.
3. Zahrádky v centru města
Třetí položka vám rozhodně nevezme dosavadní dojem, že Berlíňané stráví víc času venku než doma. Pravda, Pražané také odjíždí o víkendech na chaty, ale kolik takových chatek a osad najdete v centru města? V Berlíně jsou kolonie a osady rozeseté po celém městě, zejména na jihu a ve středu Berlína, okolo deseti jich také najdete na severozápadě. Místní sdružení v jejich společných prostorách pořádají kulturní i společenské akce, včetně mší, mikulášských nadílek a sousedských slavností. A to po celý rok, včetně zimy!
Berlíňané o své malé koutky přírody pečují. Na zahrádkách stojí roztomilé chatičky a většina kolonií je průchozích, takže můžete na jejich kreativní potenciál také nahlédnout. O takových kouzelných místech si můžeme nechat v Praze zdát. Když nepočítáme těch pár osad v industriálních čtvrtích obývaných feťáky.
4. Kultura a underground zadarmo
Teď na chvíli opustíme důchodcovské řady a přesuneme se víc do centra dění. Když se řekne Berlín, první slovo, které se člověku vybaví, je „kebab“, hned za ním je „techno“. Z nějakého důvodu se Berlín stal Meccou tohoto hudebního žánru, což se propíjí do životního stylu obyvatel zejména ve středu města. Zatímco v pražských klubech střídáme house, osmdesátkový rock a Helenku Vondráčkovou, berlínské noční kluby se hemží lidmi v síťovaných topech s floreskujícími doplňky. Koho nevyhodili z fronty před Berghain, jako by v Berlíně ani nebyl.
Oslím můstkem se z Berghain (který sídlí v bývalé elektrárně) můžeme ale dostat k jakékoli jiné kultuře spojené s industriálním prostředím, která se nemusí vztahovat nutně jen na hudební akce. Za zmínku stojí například pestrobarevný Holzmarkt mezi protékající Sprévou a East Side Gallery, což je v podstatě pozůstatek Berlínské zdi proměněný v oficiální streetartovou galerii. Přes den si tu můžete dát výběrové pivo za pět éček nebo tapas za osm, večer vás tu čeká rave. Berlín sice nabízí další riverside alternativní projekty, jako třeba Club der Visionäre. Na druhou stranu podniky jako je Urbanspree najdete i v Praze, jenom se o nich nedozvíte v cestovatelských bedekrech a musíte se trošku poptat místních.
Zatímco tato „zařízení“ působí jako by pražský Cross, Manifesto a Stalin měli společné dítě po divoké noci na emku, najdete zde i místa s klidnější kulturou, a to i zdarma. Stále má ale řada z nich urbexově industriálního genia loci. Na zadek si sednete z kreutzberské galerie Bethanien, která dříve sloužila jako psychiatrická nemocnice a dnes zároveň slouží jako umělecká škola. O pár zastávek autobusem dále najdete „DAAD Galerii“, na jejíž akce a výstavy se dostanete obvykle zdarma. Největší štěstí ale budete mít v první neděli v měsíci, kdy se dostanete zdarma prakticky do všech muzeí ve městě (případně i v další dny, dle nabídky jednotlivých institucí). Faktem je, že v Berlíně najdete muzeum ÚPLNĚ VŠEHO. Jste fanoušci metra? Špionáže? Nechutného jídla? Německého expresionistického filmu? DDR? Currywurstu? Trabanta? Tohle všechno má v Berlíně své muzeum. Navíc obchoďáky jsou v neděli stejně zavřené.
5. Woke móda jako standard
Oproti vesnici si v Praze můžete dovolit obléct prakticky cokoli. To je ovšem výhoda větších měst, kde si lidé dovolí víc experimentovat. Ale v Berlíně se i ten nejvíc cool člověk na světě zastydí za Lidl merch, který v Česku nosí lidi v podstatě ironicky. Budou se vám smát. Vyzkoušeno za vás.
Berlíňané nesnáší značky. Nesnáší fast fashion. Mají rádi pomalou módu, sekáče, udržitelnost. A že zdejší sekáče jsou úplně jiné maso, než pražské. Možná je to i tím, co si člověk ve kterém místě troufne nosit „ironicky“. V jedné pobočce Humana ve Steglitz jsme narazili dokonce na oddělení krojů, nekecám. Berlíňané rádi experimentují a mixují různé styly. Když se ale nedržíme obecně „odvazové módy“ jako celku, také v oblékání se projevuje zdejší techno komunita. Černý hadry, síťovky, latex, fosforeskující doplňky.
Co je ale zajímavé, je módní odlišnost v jednotlivých čtvrtích. Němci tomu říkají „kiez identita“; každá čtvrť je ostrov vlastní, specifické kultury, a to včetně oblékání. Kreuzberg je plný levicových aktivistů, Neukölln hipsterů a umělců, Prenzlauer Berg obývají rodiny s dětmi, Charlottenburg je centrem vyšší střední třídy, Friedenau je turisticky opomíjená Florida pro starší kavárenské posedávače a milovníky muškátů a světýlek na balkoně. A podle tohoto rázu jednotlivých sousedství se odvíjí móda. V Neuköllnu si dovolíte vyjít z domu v teplákách, ve Wilmersdorfu byste sami měli potřebu si nafackovat. Mezitím v Praze podle oblečení nepoznáte, kdo bydlí na Vinohradech a kdo přežívá na Černém mostě. A už vůbec nikdo neřeší, jestli je vaše tričko z biobavlny od lokálního výrobce.
Zdroj všech fotografií: Depositphotos.com
