Téma virtuální reality láká nejen v herním, ale i v uměleckém světě a přitahuje velkou pozornost. Mária Júdová a Andrej Boleslavský se o toto téma zajímají dlouhodobě a přináší neotřelý způsob propojení filmu a taneční choreografie. Ve čtvrtek 1. března představili své nejnovější dílo, jedenáctiminutový film Unlit Horizon v pražské galerii SmetanaQ.

Autorka fotografie: Eva Hřebíková

Premiéře snímku předcházela hodinová přednáška obou autorů odhalující procesy tvorby, spolupráce, objevení tématu a úskalí VR technologie. Mária s Andrejem spolupracují už delší dobu. Mária má zájem o tanec a interaktivitu a Andrej vše doplňuje svojí znalostí nových technologií.

Autorka fotografie: Eva Hřebíková

Zvolení VR technologie hraje ve spojení filmu a tance pro oba autory velkou roli. Umožňuje překlenout prostor mezi divákem a tanečníkem v mezích, které nedovolí klasické video ani živá performance. Divák má možnost vstoupit přímo mezi tanečníky, do jejich bezprostřední blízkosti. Nabízí tak nevšední zážitek a představuje budoucí způsob, jakým v blízké době budeme absorbovat filmová díla.

Autorky fotografií: Luise Flügge, Mária Júdová

VR má ale i své neduhy. Prvním z nich je nestabilní vývoj technologie. Neustálé aktualizace softwaru a rychlá produkce novějších modelů headsetů představuje riziko nestálosti hotového díla. Může se tak snadno stát, že dokončená práce ve starším rozhraní již nebude v rozmezí krátké doby funkční a přehratelná. Takový osud, jak Andrej zmínil během přednášky, postihnul například film Clouds Documentary natočený pro brýle Oculus DK2. Životnost děl v nových a neustálených médiích je tak prozatím neznámá.

Autorky fotografií: Luise Flügge, Mária Júdová

Druhé úskalí virtuální reality je složitost masové distribuce. Počet diváků sledujících film ve stejnou chvíli se omezuje na počet headsetů. Film Dust, předchozí dílo dvojice autorů z roku 2017, byl již uveden na patnácti festivalech. Přesto ho vidělo pouze okolo dvou tisíc lidí. Autoři na to reagují právě novým Unlit Horizon, který by měl představovat přístupnější verzi pro „obývákové pokoukání“. Tedy za předpokladu, že máte doma veškerou potřebnou technologii.

Autorky fotografií: Luise Flügge, Mária Júdová

Jak už jsem zmínila, Unlit Horizon není jejich prvním společným filmem. Dust, který je taktéž vystavený ve SmetanaQ ke zhlédnutí, rovněž pracuje s tancem a improvizací performera. K jeho vzniku autorům velmi pomohla spolupráce s londýnským tanečním souborem Rambert Dance Company, respektive čtyřměsíční umělecká rezidence. Film odkazuje k hvězdnému prachu, který je elementární matérií všeho. A smítkem prachu se také divák při sledování stane.

Autorky fotografií: Luise Flügge, Mária Júdová

Z vlastního pohledu jako diváka musím říct, že zážitek z obou filmů je velmi zajímavý a utkví v paměti. Možnost procházet se přímo uprostřed dění, vstupovat mezi aktéry a sledovat vystoupení z bezprostřední blízkosti je fascinující. Stejně tak fakt, že brýle dokážou opravdu člověka odizolovat. Velmi rychle tak můžete ztratit přehled o reálném čase a okolním dění.

Autorky fotografií: Luise Flügge, Mária Júdová

Kdybych měla nakonec vybrat, který z filmů mě zaujal víc, bylo by to těžké rozhodování. Dust v jeho site specific verzi mě strašně bavil svou vizualitou, geometrickými náznaky okolí i mizejícími tanečníky. Na Unlit Horizon jsem zase ocenila vakuový prostor, který performery nechal pohybovat se uprostřed ničeho, kromě bílé linie vyznačující půdorys. Zážitek pak jen umocnila temně laděná hudební linka a choreografie s prvky odkazujícími na kybernetiku a mechaniku.