Rok 2016 sype jednu skvělou desku za druhou, až člověk neví, co poslouchat dřív. Abyste se v tom úplně neztratili a neuniklo vám nic z letošního „nášupu“, přinášíme vám výběr zatím 15 nejlepších alb, která podle nás stojí za to.

1. Lemonade – Beyoncé

Začněme hned největším „překvápkem“ letošního roku. Beyoncé se světu opět rozhodla ukázat, že si může dovolit vydat desku bez ohlášení, stejně jako to udělala v roce 2013. Queen B představila album během speciálního hodinového pořadu na HBO. Jak napovídá samotný název, zpěvačka se řídila heslem „When life gives you lemons, make lemonade.“ A vyplatilo se. Aby toho nebylo málo, desku „ochutila“ přizváním interpretů, jako jsou  Jack White, The Weeknd nebo Kendrick Lamar.

2. Junk – M83

Po dlouhých pěti letech od vydání poslední desky této elektronické skupiny jsme se konečně dočkali nového kousku, který překvapil a rozhodně nezklamal. Na první poslech se nejspíše většina fanoušků podiví, jakým směrem se Anthony Gonzalez vydal, někoho to možná zaskočí tak, že zklamaně album vypne a vrátí se ke starému dobrému albu Hurry Up, We´re Dreaming a stylu, na který si už zvykl. Avšak když se posluchač rozhodne dát novému albu šanci, propadne kouzlu skladeb stylem připomínajícím osmdesátky, zcela odkloněnému dosavadní tvorbě kapely, což rozhodně stojí za to.

3. Post Pop Depression – Iggy Pop

Dalším interpretem, který s vydáním nové desky nijak nespěchal, je Iggy Pop. Tenhle nestárnoucí rebel napínal své fanoušky celé čtyři roky, než jeho nové album spatřilo světlo světa. Ovšem vyplatilo se počkat si. Na pomoc s Post Pop Depression si Iggy přizval několik významných hudebníků, mimo jiné třeba zakladatele skupiny Queens of the Stone Age Joshuu Homme nebo bubeníka kapely Arctic Monkeys Matta Helderse. Jak sám Iggy tvrdí, tento kousek s celkem devíti písněmi patří k jeho nejlepším výtvorům vůbec, což také předvedl v rámci svého turné po světě, kdy zavítal i na český hudební festival Metronome v Praze.

4. I Like It When You Sleep For You Are So Beautiful Yet So Unaware Of It – 1975

Čtveřice mladých a nadaných kluků původem z Manchesteru přišla v únoru s již druhou deskou. Už samotný dlouhý název alba naznačuje celé pojetí desky. Tenhle band sází především na poetické texty, které se snaží jít do hloubky, čímž se značně odlišují od většiny mainstreamových kolegů. Jak říká sám frontman kapely Matty Healy: „Vyzývám lidi, aby si na 75 minut sedli a poslechli si těch 17 písniček, jednu od druhé úplně odlišnou. Je to emocionální investice. Je to umění… Svět tohle album potřebuje.“

5. Warlord – Yung Lean

Jonatan Leandoer aka Yung Lean pokračuje ve svém labelu nekonvenčního osobitého stylu, který předvádí i na svém druhém albu Warlord. Mladá švédská hvězda rapu oslovila především teenagery, kteří se snadno a rádi ztotožnili s „leanovským“ faded postojem, smutnou náladou a jakousi netečností až lhostejností. Yung Leanův styl definuje především škála oděvů, jako je péřovka nebo rybářský klobouček. Na desce zaujmou písně Afghanistan, Highway Patrol či Hoover, které mohou oslovit i ty, kteří rapu zrovna neholdují, ale rádi vybočí ze zajetých kolejí a dají šanci něčemu neotřelému.

6. Not to Disappear – Daughter

Hned na začátku letošního roku jsme se dočkali další desky od londýnského tria Daughter. Oproti jejich debutu If You Leave na novotině Not to Disappear nalezneme kromě melancholických tónů i rychlejší skladby jako How, Numbers nebo No Care. Texty písní se zabývají tématem smutku, osamocení a vztahů. Dobrou zprávou je, že novou desku si budeme moci poslechnout i naživo, a to 6. října v pražském klubu Roxy.

7. Anti – Rihanna

Osmá deska v pořadí, již tahle královna hudebních žebříčků vydala, nabízí zcela jinou Rihannu než tu, na kterou jsme byli doposud zvyklí. Album Anti si jde vlastní cestou, působí nenuceně a dalo by se až s úlevou říct, že tohle je pravá tvář Rihanny, která se rozhodla vykašlat na komerční líbezné songy plnící přední příčky hitparád a udělala si to zkrátka po svém. A vyplatilo se. Deska je plná rozvolněných, avšak ne nudných písniček, z nichž některé mají potenciál být dalším úspěchem Rihanniny tvorby, i když nenásilně, a to třeba skladba Work, která se již během pár týdnů dokázala prosadit i v rádiích a kterou doplnil také Drake.
Svou novou image ostatně Rihanna předvedla během svého turné po světě Anti World Tour, během něhož zavítala i do pražské O2 areny.

8. The Bride – Bat for Lashes

Natasha Khan, britská éterická zpěvačka jedoucí si na vlně folktroniku a dream popu, přišla se začátkem prázdnin, přesně 1. července, s novou deskou nazvanou The Bride. Od samotného názvu se odvíjí celé album, na kterém je popisována cesta truchlící nevěsty, jíž zemřel nastávající cestou na svatební obřad, a ona musí odjet na líbánky sama. Trochu bizarní téma však skvěle vykreslují skladby s motivem lásky, smutku, ale i oslavy života. O tom však napovídají i názvy skladeb jako I Will Love Again, If I Knew, Sunday Love nebo Never Forgive The Angels.

9. Blackstar – David Bowie

Album vydané těsně před Davidovou nečekanou smrtí potvrdilo jeho osobitý a nenahraditelný vkus, kterým okouzloval i ve věku 69 let. Právě skladba Blackstar se z celkem sedmi písní na této desce stala nejoceňovanějším kouskem, k čemuž přispěl jistě i videoklip k písni čítající 10 minut. Za pozornost však stojí i klip ke skladbě Lazarus, který je správně po „Bowieovsku“ divný. Blackstar se dá chápat jako rozloučení ikony hudebního světa s fanoušky, ale i jako důkaz Davidovy geniality.

10. Hymns – Bloc Party

Překvapivá deska indie rockové kapely Bloc Party je hodnocena celkem rozporuplně a dalo by se říct, že se tímhle kouskem rozhodně nezavděčili všem. Skupina tentokrát vsadila na elektroniku, a pokud jste byli zvyklí na dosavadní styl téhle londýnské čtveřice, kterou představovaly skladby jako třeba Banquet, není jisté, jak se vyrovnáte s Hymns. Jasné je však to, že po rozepřích uvnitř kapely bychom měli být rádi vůbec za vznik tohoto alba a s přimhouřením očí se snad dá odpustit i ne příliš kvalitní lyrická stránka desky.

11. A Moon Shaped Pool – Radiohead

Už jsou tady zas – tentokrát již po deváté. A znovu skvělí. Radiohead na hudební scéně působí již 23 let, to jim ale neubírá na kvalitě ani na atraktivitě. Touto deskou jen potvrzují svoji úspěšnost. V podstatě se stále drží svého stylu a dílo A Moon Shaped Pool je plné nápaditých a tajuplných zkratek, ač nepřicházejí s ničím novým.

12. Good Luck and Do Your Best – Gold Panda

Gold Panda do nového alba promítl mimo jiné i svůj pobyt v Japonsku, do kterého se zamiloval, a vzpomínky na tuto zemi si lze poslechnout například v písni In My Car. Tohle album s nádechem exotiky rozhodně stojí za poslech.

13. The Life of Pablo – Kanye West

Kanye West se svým The Life of Pablo nezklamal. Tahle kontroverzní postava nejen hudební scény udělala velkou show už jen samotným vydáním desky, kdy si pronajal Madison Square Garden, odkud vysílal přímý přenos do kin po celém světě. Asi nejvíce na celém albu zaujme skladba Famous, ve které se zmiňuje o Taylor Swift, a to doslova: „Mám pocit, že bych mohl mít sex s Taylor. Proč? Tu čubku jsem proslavil já.“ Tím rozpoutal nemalou aféru propíranou všemi médii a obviněním ze strany Taylor, že sice s textem písně souhlasila, avšak o části I made that bitch famous nic nevěděla. Snad už jen proto stojí za to si Kanyeho nový počin poslechnout.

14. Untitled Unmastered – Kendrick Lamar

V minulém roce Kendrick Lamar všechny doslova ohromil svým albem To Pimp A Butterfly, jež je označováno za jednu z vůbec nejlepších rapových desek posledních let. A jelikož se na ni nevešlo všechno, rozhodl se Kendrick vydat půlhodinové EP, na které umístil zbylé skladby. A opět je to pecka. Osm tracků pojmenovaných čistě jen podle pořadí a data vzniku se zabývá mimo jiné i rasovou otázkou, stejně jako na albu To Pimp A Butterfly.

15. The Hope Six Demolition Project – PJ Harvey

Multiinstrumentalistka se na novém albu nazvaném The Hope Six Demolition Project nebála vyslovit svůj názor a celé dílo pojala kritikou sociálněpolitického stavu dnešního světa. Inspirovala se svými cestami do Kosova, Afghánistánu a Washingtonu. Po hudební stránce PJ Harvey využívá prvků folku, blues, gospelu, rocku. Posluchač ocení především zpěvaččin vokál, kterým brilantní skladby skvěle doprovází. Záleží pak už jen na každém jednotlivci, zda se se zpěvaččiným náhledem na svět ztotožní, či zda mu bude její kritika připadat zbytečně ostrá. Nicméně faktem je, že tento již devátý počin PJ Harvey by si neměl nechat nikdo ujít, jelikož se jí kvalitou povedlo navázat na předchozí úspěšné album Let England Shake, a to opět s jistou dávkou melancholie a tentokrát i oživením za účasti saxofonu.