Naposledy se nám naskytla příležitost nahlédnout do zákulisí budov činohry Národního divadla v Praze a dozvědět se něco o jejich historii skrze divadelní představení, jehož jsme v mnoha místech sami byli součástí.
V rámci cyklu prohlídek pod názvem Nová krev jsme se nejprve vydali na Výpravu do historické budovy Národního divadla, poté pokračovala Šaráda na Nové scéně a naposledy naše cesta vedla na Zábor do Stavovského divadla. Pojďme se tedy podívat, jak takový zábor vlastně vypadal.
Je 26. 6. 17:55 a na Ovocném trhu se shlukují lidé, kteří nejistě, ale s úsměvem na tváři přihlíží dění u Stavovského divadla. Před hlavním vchodem stojí herečka zpívající árii pravděpodobně z některé z českých oper a kolem pobíhají další herci převlečení v dobovém duchu, tzn. provorepublikovém.
Většina z nich oslovuje lidi kolem a vyzývá je k lásce k vlasti. Na obličejích návštěvníků prohlídky Zábor je poznat lehké zmatení, v ruce žmoulajíc své vstupenky přešlapují sem a tam a snaží se dát najevo, že jsou tam správně.
To už ale přichází mladá herečka, která všechny diváky včetně mě a fotografky energicky vyzývá k seřazení a vydává napospas dalšímu mladému charismatickému herci. Ten nás s výkřiky: „Němci do divadla nepatří“ a „vlasti zdar“ vede k velkému překvapení do budovy vedlejší. Odtud téměř v běhu scházíme po schodech, poté chodbami až do rozhlehlé haly.
Potkáváme další herce, kteří navozují správnou atmosféru. Ani se nenadějeme a už jsme v nádherném sále Stavovského divadla a před námi se zrcadlí, jak to vypadalo, když čeští herci v roce 1920 zabrali dnešní Stavovské divadlo německým hercům, kteří ho měli v té době v pronájmu.
A co všechno jsme se tedy dozvěděli skrze představení na jevišti a čeho jsme byli součástí? Nejprve jsme byli svědky zkoušky, kde německý režisér Karl Gut (Karel Dobrý) nacvičoval novou komedii s německou herečkou Johannou von Pidermann (Jana Pidrmanová).
V mžiku však tito němečtí herci byli svlečeni a českými herci násilně vyhnáni. Zhlédli jsme veselé a zrychlené provedení Smetanovy Prodané nevěsty a potkali jsme se také s tehdejším ředitelem Národního divadla.
Dozvěděli jsme se, proč už T. G. Masaryk nikdy nevstoupil do Národního a nakonec jsme byli vyzváni na pódium, kde jsme se spolu s ostatními herci mohli vžít do procítěného projevu Evy Vrchlické, dcery známého spisovatele Jaroslava Vrchlického. Celé představení bylo ukončeno pasážemi z českých divadelních her, kterých se jednotliví herci ujali a následným přípitkem.
Představení a celkově prohlídka Stavovského divadla trvala pouze kolem hodiny. Přesto to byl velmi vydařený večer, díky němuž jsme se přiblížili k české divadelní scéně i z jiné strany a naskytla se nám možnost nahlédnout do míst, kam se obyčejný smrtelník nedostane. Nezbývá než doporučit všem, aby se další rok zúčastnili!
