DOX, Centrum současného umění, přináší výstavu, která vám nejspíš několik dní nedá spát. Tentokrát pokládá otázky týkající se peněz. Tři desítky vystavujících umělců odpovídají na dané téma, každý po svém. Ale ani různorodost jednotlivých přístupů nemůže podat správnou a konkrétní odpověď. Zobrazuje však absurditu celé situace a prohlubující se propast mezi jednotlivými vrstvami obyvatel.
Snad každého z nás napadne, že život na celé planetě není jako ten, který vidíme kolem sebe. Jsme vystaveni jistému ideálu, řešíme každodenní banality, kterým jsme schopni přiřknout zbytečně velkou váhu. Obohaceni pak o děsivé novinky ze světa máme strach z nepravděpodobných událostí, přehráváme si v hlavě nemožné scénáře a stáváme se jen zmanipulovanou obětí. Dost možná pro něčí zisk.
Co je však důležitější, jsme zainteresovaní a zaměření pouze na zprávy z jedné oblasti, kolikrát z jediného subjektivního zdroje a zapomínáme si uvědomovat, v jakých situacích žijí lidé po celém světě. Jakému strachu, podmínkám a vizím jsou vystaveni. Tentokrát již zcela určitě pro peníze, prestiž a moc.
Bezohlednost činů některých vysoce postavených lidí se odráží jako v zrcadle na mnoha místech naší planety, která se ne každému poštěstí navštívit. Dají se však umělecky ztvárnit. Vystavující fotografové, jako je například Lisa Kristine, Matthias Ziegler nebo Fernando Moleres, vyjadřují svými fotografiemi příběhy lidí, kteří žijí v pro nás nepochopitelných podmínkách, chudobě a bídě, jakou si nedovedeme ani představit.
Fotografie od Michaela Wolfa zobrazují přecpané vysoké domy se spoustou bytů, v nichž žijí tisíce lidí na co nejmenším prostoru. Podobné dojmy v nás vyvolají i fotografie Bennyho Lama, který zobrazuje byty v čínském Šanghaji. Pro úsporu místa, a za účelem vyššího výdělku pro majitele, byla většina bytů zmenšena do pouhých pokojů o velikosti čtyř metrů čtverečních. Snímky pořízené shora zobrazují celý prostor bytu a každodenní život tisíců lidí ve stísněném, nepohodlném, přehlceném prostoru, kde stěží mohou ujít několik kroků.
Další vystavující fotograf, Paolo Patrizi, nás pro změnu uvádí do tématu prostituce. Možná vám to bude připadat jako nevhodné téma, o němž je lepší nemluvit, ovšem ženy, které utekly z Nigérie za lepší životní situací, by s vámi nejspíš nesouhlasily. Díky popisu celé série snad naleznete pochopení pro východisko, které si zvolily, i přesto, že vám může na první pohled připadat nepřijatelné.
Čeká na vás však i zobrazení druhé strany tématu peněz. Té nedosažitelné a taktéž nepředstavitelné – stejně, jako té dosavadní, ve zkratce nastíněné. Určitě nepřehlédnete zarámované statistiky týkající se rozdělení bohatství na celé planetě, ani další fakta o penězích. Také zaujme obraz Nový Druh od Vojtěcha Pavlíčka zobrazující prázdné obleky v pohybu.
V horním patře, kde výstava pokračuje, jsou umístěny repliky značkového zboží a peněz. Celá tato sekce je nazvaná Supermarket mrtvých. Jde o instalaci Wolfganga Scheppeho reflektující změnu v čínských zvycích, snech a prioritách.
Další otázkou, jednou z mnoha, je zpeněžení umění. Nemá každé dílo svoji nevyčíslitelnou hodnotu, kterou mu přiřkne sám hodnotící na základě vlastní subjektivní zkušenosti? Jak může být umění zpeněžitelné? Kdo stanovuje hranice a pravidla? A na základě čeho? Odpovědět si budete muset s největší pravděpodobností sami. Po zhlédnutí celého prostoru výstavy to však bude jen část z velké spousty otázek, které si budete klást. Můžete ale samozřejmě zůstat nezaujatí a slepí, ačkoli to nepředpokládám. Výstava bude trvat až do 6. června tohoto roku, a tak si snad najdete chvíli, abyste se mohli zamyslet i nad věcmi, o kterých se nemluví nahlas.
