Po velkém úspěchu výstavy Sedmičky Josefa Lady přichází Galerie Tančící dům s další vyvedenou expozicí Retro biják, jež ukazuje kostýmy z českých filmů, pohádek i seriálů natočených v rozmezí 60. až 90. let minulého století. Zavzpomínat na největší pecky české kinematografie té doby můžete až do 14. října.
FOTOREPORT: SEDMIČKY JOSEFA LADY V TANČÍCÍM DOMĚ VÁS VRÁTÍ DO DĚTSTVÍ
Výstava se již tradičně nachází ve všech čtyřech patrech, která má galerie k dispozici.
Shromáždit se povedlo přes 200 kostýmů z necelých 70 filmů, jejichž výběr proběhl na základě hlasování diváků, a představují tak to nejpopulárnější z české (potažmo československé) kinematografie z 60. až 90. let 20. století.
Veškeré kostýmy jsou originály, které zapůjčila Česká televize a Barrandovské ateliéry. Většina z kostýmů ještě nikdy nebyla veřejně prezentována, návštěvník má tedy jedinečnou možnost prohlédnout si ošacení, v němž hrály hlavní postavy oblíbených filmů.
Kostýmy doprovází i další rekvizity a dohromady utvářejí nejznámější scény z vybraných filmů. Věrnost předlohy si pak můžete ověřit také na snímcích u popisků jednotlivých exponátů, které zachycují tu kterou scénu. Popisek také prozradí základní údaje o režii a hercích, víc informací však nečekejte. Tato výstava má být především pastvou pro oči. Nejzábavnější částí pro každého nejspíš bude snaha se rozpomenout na určitý kostým ve filmu, mnohdy překvapí, co vlastně měly postavy na sobě.
Jednotlivá patra mají své názvy, nicméně nejde o chronologické či žánrové seskupení. V nejspodnějším patře vás uvítá slavná selfie scéna s Ivou Janžurovou z filmu Zabil jsem Einsteina, pánové.
Kromě ní zde najdete i řadu užraných salámů ze Slavností sněženek, oběšenou paní Kopfrkinglovou ze Spalovače mrtvol nebo orazítkovanou zadnici, která proslavila Ostře sledované vlaky.
O patro výše je jedna z místností určena Návštěvníkům, nechybí ani CML, centrální mozek lidstva. Zbytek patra je věnován pohádkovým seriálům – Arabele, Létajícímu Čestmírovi či Panu Tau.
Přízemí hlídá Limonádový Joe, najdete tu ale i kostýmy Tornádo Lou, již si zahrála Květa Fialová. Dalším výrazným exponátem je replika Velorexu z filmu Vrchní prchni, barevné kousavé oblečky jsou však pravé.
U ukázky z filmu Jak utopit doktora Mráčka je vtipně nainstalované akvárium s rybičkami, kromě nich ale můžete obdivovat i plavky Rudolfa Hrušínského z Rozmarného léta nebo kostýmy z filmu Čtyři vraždy stačí, drahoušku. Poslednímu patru dominuje Adéla, masožravá kytka, která ještě nevečeřela. Slunce, seno, jahody reprezentuje postel na kolečkách se zachumlanou babkou a kohoutem.
Mezi nejkrásnější kostýmy řadím šaty z Tajemství hradu v Karpatech a ze Světáků. V tomto patře nechybí ale ani naprosté klasiky jako Marečku, podejte mi pero, Zítra to roztočíme, drahoušku a další filmy, v nichž zazářila Iva Janžurová. To bylo pro mě osobně mimochodem velkým překvapením, že ztvárnila jednu z hlavních postav v tolika populárních filmech. Jeden by prvenství přisuzoval spíše Jiřině Bohdalové, jejíž první televizní role byla už v roce 1937. Což je mimochodem rok, kdy zemřel Masaryk. A narodil se Karel Schwarzenberg.
Retro biják je i přes absenci detailnějších informací velmi povedenou a zajímavou výstavou, kterou můžeme jen doporučit. A určitě na ni vezměte své rodiče, kteří přeci jen k filmům z této doby budou mít blíž. Třeba vám právě oni prozradí nějaké zajímavosti, které o natáčení kolují.
