Steven Spielberg se po letech znovu vrací k tématu, které ho fascinuje prakticky celý život – mimozemským civilizacím. Den odhalení, který do českých kin dorazil 11. června 2026, slibuje napínavý thriller o vládních tajemstvích, konspiracích a osudovém odhalení, které může změnit dějiny lidstva. Místo jednoznačných odpovědí ale divákům servíruje další otázky. A právě v tom se skrývá jeho největší síla i největší slabina.

Spielberg se vrací ke své celoživotní posedlosti

Jen málokterý režisér je s tématem UFO spjatý tak silně jako Steven Spielberg. Už ve svém amatérském filmu Firelight (1964) experimentoval s představou návštěvníků z jiných světů, později natočil legendární Blízká setkání třetího druhu i nesmrtelného E.T. – Mimozemšťana. Den odhalení tak nepůsobí jako náhodná odbočka, ale jako další kapitola jeho dlouhodobého zájmu o otázku, zda jsme ve vesmíru skutečně sami.

Tentokrát však nejde o dobrodružné sci-fi. Spielberg staví příběh na konspirační teorii, podle níž americká vláda dlouhá léta tají důkazy o kontaktu s mimozemšťany. Když se tajné záznamy dostanou do rukou datového analytika Daniela (Josh O’Connor), rozbíhá se hon na člověka, který může odhalit pravdu. Do událostí se zároveň nečekaně zaplete i bývalá televizní meteoroložka Margaret (Emily Blunt), jejíž osud se s Danielovým postupně propojí.

Dvě dějové linky drží napětí až do konce

Film funguje především díky střídání perspektiv obou hlavních postav. Daniel i Margaret procházejí vlastní cestou, která se v závěru přirozeně spojí. Vyprávění díky tomu nepůsobí monotónně a divák má neustále pocit, že se příběh posouvá kupředu.

Scénář Davida Koeppa přitom nevychází z žádné literární předlohy. Základem se stala povídka samotného Spielberga. Originální námět to ale úplně není. Režisér znovu rozvíjí motivy, které ho provázejí celou kariérou, a přidává inspiraci klasickými konspiračními thrillery sedmdesátých let. Ve filmu se objevují odkazy na známou mytologii kolem Roswellu i na tradiční představy o vládním utajování mimozemských kontaktů.

Když je všechno až příliš předvídatelné

Na první pohled dělá film mnoho věcí správně. Dialogy se vyhýbají zbytečnému vysvětlování a divák není neustále voděn za ruku. Jenže problém se skrývá ve stavbě samotného příběhu.

Děj se totiž odvíjí poměrně předvídatelně a jen málokdy skutečně překvapí. Záporné postavy nepůsobí jako zásadní hrozba, některé situace postrádají logiku a napětí se postupně vytrácí. O to překvapivější je informace, že David Koepp napsal údajně 42 verzí scénáře, protože Spielberg neustále hledal co nejlepší podobu příběhu. Výsledný film ale paradoxně působí dojmem, že velká část tohoto úsilí se na plátně vůbec neprojevila.

Josh O’Connor táhne film, Emily Blunt spolehlivě sekunduje

Herecké obsazení patří mezi silnější stránky filmu. Josh O’Connor působí jako Daniel přirozeně a uvěřitelně. Jeho výkon drží celý příběh pohromadě a divák nemá problém jeho postavě fandit.

Emily Blunt odvádí tradičně profesionální výkon, i když její postava nenabízí tolik prostoru jako Daniel. Jedinou výtkou může být samotné finální propojení obou protagonistů, které působí poněkud schematicky a sklouzává ke klišé. Vedlejší postavy, včetně vládních agentů, pak plní přesně tu funkci, kterou od nich příběh očekává.

Atmosféra funguje, vizuál sází na realismus

Spielberg tentokrát nesází na velkolepé sci-fi atrakce. Děj se odehrává převážně v americkém vnitrozemí – v Kansasu, Indianě nebo Missouri – a vizuální stránka filmu stojí spíš na realistické atmosféře než na efektních obrazech.

Kamera pracuje s tlumenými barvami a lehce šedivou paletou, která podporuje pocit nejistoty i civilnější pojetí celého příběhu. Nejde o film, který by ohromoval vizuálními experimenty, ale řemeslně funguje velmi dobře.

John Williams tentokrát překvapivě šetří emocemi

Hudbu opět složil John Williams, pro něhož jde už o třicátou spolupráci se Stevenem Spielbergem. Přesto tentokrát nejde o soundtrack, který by se okamžitě zapsal do paměti.

Hudba je střídmá, nenápadná a slouží především atmosféře. Osobně ve mně nezanechala výraznější stopu, přestože dramatické momenty podporuje přesně tam, kde je potřeba. Zajímavé ovšem je, že řada kritiků i fanoušků Williamsovu uměřenost chválí. Podle nich nejde o nedostatek inspirace, ale o promyšlené rozhodnutí. Sám Spielberg ostatně označil tuto hudbu za nejstřídmější, jakou mu Williams kdy napsal.

Verdikt

Den odhalení není návratem Spielberga ve stylu jeho nejslavnějších filmů, ale rozhodně ani nepředstavuje tvůrčí selhání. Nabízí zajímavé téma, kvalitní herecké výkony i několik silných momentů, zároveň ho však sráží příliš předvídatelný scénář a nevyužitý potenciál konspiračního thrilleru.

Pokud máte rádi příběhy o mimozemšťanech, vládních spiknutích a otázkách, na které možná nikdy neexistuje jednoznačná odpověď, budete se v kině bavit. Jestli ale čekáte další Blízká setkání třetího druhu, pravděpodobně odejdete s pocitem, že Spielberg tentokrát mířil vysoko, ale nedokázal svůj potenciál zcela naplnit.

FILM: DEN ODHALENÍ / DISCLOSURE DAY

Žánr: sci-fi, drama, thriller
Rok: 2026
Délka: 145 minut
Režie: Steven Spielberg
Scénář: David Koepp
Kamera: Janusz Kamiński
Hudba: John Williams
Střih: Sarah Broshar, Michael Kahn
Produkce: Kristie Macosko Krieger, Steven Spielberg
Hrají: Emily Blunt, Josh O’Connor, Colin Firth, Eve Hewson, Colman Domingo, Wyatt Russell, Henry Lloyd-Hughes
–> CINEMART

PŘEHLED RECENZE
Příběh
5
Herecké výkony
8
Vizuální zpracování
8
Hudba
7
den-odhaleni-recenzeDen odhalení ve mně nakonec zanechal spíše rozpačitý dojem. Od nového Spielbergova filmu jsem čekal víc, zejména po stránce příběhu, který se až příliš často ubírá předvídatelným směrem a nedokáže naplno využít svůj atraktivní námět. Herecké výkony jsou sice solidní a Josh O’Connor s Emily Blunt odvádějí přesvědčivou práci, ani oni ale nedokážou zakrýt slabší scénář. Přesto nejde o vyloženě nepovedený film. Spielberg stále potvrzuje své řemeslné kvality a fanoušci sci-fi, konspiračních thrillerů nebo jeho tvorby si v něm pravděpodobně najdou to své. Jen je potřeba počítat s tím, že tentokrát nejde o návrat režiséra v jeho vrcholné formě.