Centrum současného umění DOX opět nezklamalo. Tentokrát nabízí unikátní výstavu „Brave New World“ (Skvělý nový svět), která porovnává slavné dystopické vize budoucnosti podle románů George Orwella (1984), Aldouse Huxleyho (Brave New World) a Raye Bradburyho (Fahrenheit 451) se současnou společenskou situací. Leoš Válka spolu s Michaelou Šilpochovou dali dohromady díla více než dvou desítek umělců z celého světa a my jsme tak velmi originálním způsobem vtaženi do světa médií a reklamy, do konzumní společnosti. Tíživě na nás dopadá hrůza totalitních režimů, když před sebou vidíme budoucnost, která ale bohužel již nastala.
Výstava je rozdělena na čtyři části, které nesou tematické názvy – Život v kleci, Svoboda v bublině, Odtržení a Absolutní štěstí. Každá část je velmi detailně rozvedena a určitě zaujme.
Život v kleci mapuje zejména Orwellovy myšlenky a předkládá nám temnou vizi společnosti ovládané totalitním režimem a jeho nástroji, tj. šířením strachu, propagandou, terorizováním a vězněním občanů. Hned na začátku nás vyděsí instalace s názvem Obyčejný člověk od umělce Zarkoa Baseskiho. Jedná se o čtyři třímetrové sochy z bronzu zobrazující jedny z nejkrutějších diktátorů – A. Hitlera, J. Stalina, V. Lenina a Mao Ce-tunga, na něž z protější strany hledí socha muže v nadměrné velikosti s prosebným a vyděšeným výrazem.
Část „Svoboda v bublině“ je velmi výstižně pojata a současnému divákovi bude určitě nejbližší. Inspiruje se tentokrát Aldousem Huxleym a Rayem Bradburym, kteří viděli hlavní nebezpečí v dobrovolném otroctví manipulovaných. Umělecká díla se soustředí tedy na dnešní mechanismy kontroly společnosti, které pracují s iluzí volby, svobody a výběru.
Dozvídáme se, co všechno je možné vyčíst a získat z našeho vlasu či jiného zdroje DNA. Máme před sebou nespočetné množství obrazovek, na kterých se soustavně mění reklamy. K tomu byl velmi příznačně citován Sut Jhally: „Reklama 20. století je nejmocnějším a nejvytrvalejším systémem propagandy v dějinách lidstva.“ Člověk si uvědomí, že svět je opravdu malý, všichni mají přístup ke všemu. Nemáme žádné soukromí, anonymitu.
Předposlední zastávka je v horním patře budovy DOXU a nese název „Odtržení“. Nejvýstižněji ji charakterizuje citát Aldouse Huxleyho: „Člověk nebyl stvořen jako automat, a pokud se jím stane, je zničen základ jeho duševního zdraví.“ Jinými slovy, jsme v neustálém pohybu a spěchu, svět je zrychlený a přeorganizovaný. Jsme orientováni na úspěch a výkon. Paradoxně však v tomto světě přestáváme být schopni fungovat. Můžeme zde vidět cyklus fotografií japonského umělce Daisuka Takakury.
Na snímcích je vždy jeden člověk zachycen v mnoha polohách s různými výrazy a při různých činnostech. V této části můžeme nalézt také monumentální instalaci od Numen For Use, kteří nad expozicí ve výšce šest metrů vytvořili z průhledných potravinových fólií tunely. Je to jakési odtržení od reality, bublina, ve které se načas schováme. A tak i ti, kteří jsou na výstavě spíše náhodou či z donucení, si mohou přijít na své, tunelem prolézt a zvýšit si tak adrenalin.
A poslední co výstava nabízí je část zvaná „Absolutní štěstí“, která se zaměřuje znovu na Aldouse Huxleyho a jeho Brave New World. Autorova vize je společnost, která masově produkuje lidské bytosti roztříděné do kastovního systému. Instalace ve třech patrech věže Centra DOX se vztahuje k různým fázím biologické a sociální predestinace tak, jak je Huxley ve svém románu popsal.
Výstava je velmi zajímavě koncipována, o originalitě nemluvě, a každý si z ní může odnést své. Na konci se nám honí hlavou myšlenky, pochyby, otázky. Jedná se totiž o téma, které je velice aktuální. Samotné prostředí DOXU nás umělecky nabudí a dodává nám potřebnou energii. Jediné, co bychom snad mohli vytknout, je někdy až přílišné zatížení informacemi. Člověk se po chvíli cítí zahlcen a musel by v galerii být opravdu dlouho, aby vše vstřebal.
Tak neváhejte a nenechte si výstavu ujít. Máte čas do 25. 1. 2016.
