Ukazovala to i jistá drobnost, která možná bude na první pohled znít poněkud nechutně. K podvolení se a submisivnímu přijetí role ale zkrátka patří i odhalení genitálií. Zkrátka pokud se má submisivní žena či muž vystavit dotekům cizích lidí, musí se odkrýt úplně. Vystavit pohledům a dotekům návštěvníků i ta nejintimnější místa. Někdy pozice, ve které byla žena připoutána, ani jinou možnost nedávala. Tím, že modely sedí ve stálé expozici úplně pohodlně v křesle, obvykle zaujímají takovou polohu, aby genitálie co nejvíce skryly. To platí dokonce i o jediné výjimce, která zde byla.
Mladá žena v kleci byla asi jediná, kdo si pozornost všech skutečně užíval. I proto se stala favoritkou fotografů při zahájení. Příjemně se usmívala a obdiv jí zřetelně dělal dobře.
Nicméně ani u ní nebylo možné najít aspoň stopu submisivity, spíše naopak – potěšení zřetelně pramenilo z toho, že právě ona je pánem (či paní) situace. V kleci měla dostatek místa, aby si mohla se všemi přihlížejícími skutečně mistrně pohrávat. Z tváře jí nezmizel úsměv snad nikdy. Obrovský kontrast tvořila „sousedka“, zrzavá dívka s nemalou dávkou přirozeného šarmu, krásy a přitažlivosti, která ale velmi znuděným či naštvaným výrazem, navíc sedící v křesle tak, aby skryla co nejvíce, spolehlivě jakékoli vibrace vyrušila.
Ukázka shibari s rozpaky
Snahou ozvláštnit expozici jsou ukázky shibari, tedy japonské techniky bondage, svazování. Ty se ve středu výstavního prostoru konají několikrát do měsíce (na duben jsou naplánovány dvakrát). Hezká modelka a šikovný mistr předváděli skutečně zajímavé kreace, při nichž se žena dostávala do ne vždy úplně pohodlných a občas i poměrně ponižujících póz. Mohla by se stát hvězdou expozice, ale i tady se nějak nepodařilo nastavit tu správnou atmosféru, které by přenesla vzrušení na diváky.
Modelky nebylo možné se dotýkat, byla sice svázána a vystavena, někdy poměrně explicitně, ale zároveň jako by ji muž skrýval před okolím a vytvářel kolem ní jistou hradbu. Na návštěvníka to působilo tak, že si vystačí sami (viditelně je mezi nimi silný vztah, což je i v BDSM normální), a ostatní jsou v něm navíc.
Výstava nabízí vstupy po čtyřech devadesátiminutových sekvencích denně. Modely se mají střídat každý den, takže je docela dobře možné, že v jiné sestavě bude Voayer vypadat autentičtěji nebo zajímavěji. V některých dnech budou vystaveni pouze muži – i to by mohla být zajímavá zkušenost. Ale pokud vybrali pořadatelé na úvod to nejlepší, nelze se zbavit dojmu, že při 550 Kč za vstupenku se jen těžko někdo vrátí znovu. A i s tou pětistovkou poprvé bude asi dost váhat.
Protože nahé ženy či muže sedící v křeslech a poněkud se nudící lze opravdu vidět levněji jinde.
Tím nechceme ani v nejmenším odmítat samotnou myšlenku expozice, v níž, jak pořadatelé tvrdí, jsou lidé uměním. Může na ní být i část pravdy. Ale v současné podobě přiláká Voayer maximálně absolutní zoufalce, uhrovaté těsně dospělé puberťáky (vstup je od 18 let), případně ony zmíněné jeptišky. A to nám přijde trochu málo.
