Po třech pražských krátkodobých zastávkách se expozice Voayer, kde exponáty tvoří skuteční nazí lidé, nastěhovala nastálo do čtvrtého patra Domu módy na Václavském náměstí. Základ výstavy zůstal stejný, jen muži a ženy jsou tentokráte namícháni. Bohužel co se v porovnání s loňskou krátkodobou výstavou v Tančícím domě nějak vytratilo, je atmosféra. Návštěvník tak odchází s rozporuplnými pocity.

Voayer: Dominantův sen na tenké linii mezi uměním a nechutným pornem (18+)

V době, kdy je i to nejtvrdší porno k dispozici na pár kliků, kdy není problém uspokojit snad žádnou úchylku (včetně těch nelegálních), nahota jako taková už šokuje jen těžko.

Nakonec, užít si jí můžeme docela dost kdykoli v létě na plovárně, ani nemusíme na nudapláž.

Pokud tedy nechtějí pořadatelé oslovit zájezdy čerstvě dospělých novicek z klášterů v té nejtradičnější části Polska, měli by se nad koncepcí stálé expozice ještě trochu zamyslet. Jinak totiž vážně hrozí, že se nejenže nedožijí Vánoc, ale ani léta.

Vzrušení se někam ztratilo

Do čtvrtého patra pražského Domu módy, mimochodem nejstaršího obchodního domu u nás, doveze návštěvníky pohodlně výtah. Čeká na ně chodba, recepce a v jedné z bočních místností za závěsem pak samotná výstava. Chtělo by se říct, že jakmile jej rozhrnete, ocitnete se v trochu zvláštním světě. Jenže právě onen zvláštní pocit se jaksi nedostavuje. Tady si uvědomíte první rozdíl proti putovní výstavě – zatímco před rokem v Tančícím domě zabírala expozice celkem tři patra, nyní je to pouze jediná místnost a v ní pouhých sedm nahých těl. I ona malá místnost tak působí podivně prázdně a neútulně. Tlumené osvětlení tomu nepomůže.

Autor fotografie: Martin Šimral

Ale dobrá, pokud má být výstava stálá a modely se mají pravidelně měnit každý den, nelze očekávat, že jejich počet bude stejný jako u krátkodobé výstavy. Přece jen najít dostatek modelů na pokrytí dlouhodobého provozu nebude nejsnadnější. Jenže oproti původní verzi odstoupili pořadatelé od výrazné BDSM stylizace. Na původní výstavě byly (tehdy ještě pouze ženy) vystaveny v jasných aranžích hrající si s motivem dominance a submisivity. Ono nechat se okukovat kýmkoli, dokonce se nechat i osahávat na intimních místech – většiny modelů se lze dotýkat, stačí si navléknout rukavici – to si o poněkud submisivní stránku povahy říká.

Autor fotografie: Martin Šimral
Autor fotografie: Martin Šimral

Právě tahle aranžmá utvářela atmosféru a odlišovala Voayer od běžného okukování nahých lidí. Pak bylo možné mluvit o tom, že výstava balancuje na samé hraně toho, co lze považovat za umění. Přece jen, aspoň kousek dominanta má v sobě snad každý muž. Mít před sebou krásnou ženu, která se bez protestů podvolí dotykům, to prostě dokázalo zabrnkat na tu správnou strunu a vyvolat jisté vzrušení. Bohužel stálá expozice na tohle všechno rezignovala. Ve verzi při slavnostním otevřením měl Voayer s BDSM asi tolik společného jako Padesát odstínů šedi. Většina „exponátů“ si celkem pohodlně seděla v křesle či na posteli a původní stylizaci připomínaly jen škrabošky či pouta, jenže obojí evokovalo spíše pouťovou atrakci.

Autor fotografie: Martin Šimral

Co bylo ale nejzásadnější, snad s jedinou výjimkou, působily všechny modely poněkud znuděným, odtažitým až studeným dojmem. V Tančícím domě bylo evidentně několik submisivních modelek, které si podvolení se cizím lidem evidentně užívaly, bylo vidět, že je to něco, co i jim přináší jisté vzrušení, nebo spíše uspokojení. Po něčem takovém nebylo u úvodní sedmičky stálé expozice ani stopy.

Autor fotografie: Martin Šimral
Autor fotografie: Martin Šimral

Ukazovala to i jistá drobnost, která možná bude na první pohled znít poněkud nechutně. K podvolení se a submisivnímu přijetí role ale zkrátka patří i odhalení genitálií. Zkrátka pokud se má submisivní žena či muž vystavit dotekům cizích lidí, musí se odkrýt úplně. Vystavit pohledům a dotekům návštěvníků i ta nejintimnější místa. Někdy pozice, ve které byla žena připoutána, ani jinou možnost nedávala. Tím, že modely sedí ve stálé expozici úplně pohodlně v křesle, obvykle zaujímají takovou polohu, aby genitálie co nejvíce skryly. To platí dokonce i o jediné výjimce, která zde byla.
Mladá žena v kleci byla asi jediná, kdo si pozornost všech skutečně užíval. I proto se stala favoritkou fotografů při zahájení. Příjemně se usmívala a obdiv jí zřetelně dělal dobře.

Autor fotografie: Martin Šimral
Autor fotografie: Martin Šimral

Nicméně ani u ní nebylo možné najít aspoň stopu submisivity, spíše naopak – potěšení zřetelně pramenilo z toho, že právě ona je pánem (či paní) situace. V kleci měla dostatek místa, aby si mohla se všemi přihlížejícími skutečně mistrně pohrávat. Z tváře jí nezmizel úsměv snad nikdy. Obrovský kontrast tvořila „sousedka“, zrzavá dívka s nemalou dávkou přirozeného šarmu, krásy a přitažlivosti, která ale velmi znuděným či naštvaným výrazem, navíc sedící v křesle tak, aby skryla co nejvíce, spolehlivě jakékoli vibrace vyrušila.

Autor fotografie: Martin Šimral
Autor fotografie: Martin Šimral

Ukázka shibari s rozpaky

Snahou ozvláštnit expozici jsou ukázky shibari, tedy japonské techniky bondage, svazování. Ty se ve středu výstavního prostoru konají několikrát do měsíce (na duben jsou naplánovány dvakrát). Hezká modelka a šikovný mistr předváděli skutečně zajímavé kreace, při nichž se žena dostávala do ne vždy úplně pohodlných a občas i poměrně ponižujících póz. Mohla by se stát hvězdou expozice, ale i tady se nějak nepodařilo nastavit tu správnou atmosféru, které by přenesla vzrušení na diváky.

Autor fotografií: Martin Šimral
Autor fotografií: Martin Šimral

Modelky nebylo možné se dotýkat, byla sice svázána a vystavena, někdy poměrně explicitně, ale zároveň jako by ji muž skrýval před okolím a vytvářel kolem ní jistou hradbu. Na návštěvníka to působilo tak, že si vystačí sami (viditelně je mezi nimi silný vztah, což je i v BDSM normální), a ostatní jsou v něm navíc.

Autor fotografií: Martin Šimral
Autor fotografií: Martin Šimral

Výstava nabízí vstupy po čtyřech devadesátiminutových sekvencích denně. Modely se mají střídat každý den, takže je docela dobře možné, že v jiné sestavě bude Voayer vypadat autentičtěji nebo zajímavěji. V některých dnech budou vystaveni pouze muži – i to by mohla být zajímavá zkušenost. Ale pokud vybrali pořadatelé na úvod to nejlepší, nelze se zbavit dojmu, že při 550 Kč za vstupenku se jen těžko někdo vrátí znovu. A i s tou pětistovkou poprvé bude asi dost váhat.

Autor fotografií: Martin Šimral
Autor fotografií: Martin Šimral

Protože nahé ženy či muže sedící v křeslech a poněkud se nudící lze opravdu vidět levněji jinde.
Tím nechceme ani v nejmenším odmítat samotnou myšlenku expozice, v níž, jak pořadatelé tvrdí, jsou lidé uměním. Může na ní být i část pravdy. Ale v současné podobě přiláká Voayer maximálně absolutní zoufalce, uhrovaté těsně dospělé puberťáky (vstup je od 18 let), případně ony zmíněné jeptišky. A to nám přijde trochu málo.