Zdá se, že zimní počasí nás ještě neopustilo, proto přinášíme další várku našich knižních tipů, které vás určitě zahřejí během přeháňky v kavárně u dobré kávy, při ranní mrazivé cestě do práce/školy nebo o víkendu, kdy se nedá venku díky počasí nic podniknout.
Představíme vám 8 knih od nakladatelství Host, které by neměly rozhodně chybět v knihovně správného knihomola.
Ryan Gattis – Šest dní hněvu
Ryan Gattis je americký spisovatel, profesor tvůrčího psaní a člen losangelské streetartové skupiny UGLARworks. Jeho nejnovější knize Šest dní hněvu předcházel dvouletý výzkum a čas strávený s bývalými členy gangů, hasiči, zdravotními sestrami a dalšími občany L.A., kteří nepokoje prožili.
Dne 29. dubna 1992 ve čtvrt na čtyři odpoledne zprostil soud viny tři strážníky losangelské policie, kteří byli obviněni z použití nepřiměřeného násilí při zneškodňování černocha jménem Rodney King.
Dvě hodiny poté vypukly ve městě nepokoje, které nakonec trvaly šest dní. Během 121 hodin přišlo o život 43 lidí. Mrtvých však nepochybně bylo víc: k násilí docházelo i mimo místa výtržností, když mnozí využili nastalého chaosu k vyřizování starých účtů.
Odvážná a filmově laděná kniha oživuje bouřlivé a děsivé období v Los Angeles, kterého si tehdy média příliš nevšímala. Ryan Gattis přináší sedmnáct navzájem propojených příběhů, vyprávěných v první osobě, které dohromady vykreslují portrét moderní Ameriky.
Nejděsivější je hned první příběh Ernesta Very. Pochází z rodiny, kde jsou skoro všichni v gangu, ale on je jiný. Pracuje v gastronomii a potkáváme ho na cestě z večírku, kde zařizoval catering. Přemýšlí o nových jídlech, o svojí kariéře kuchaře a mimoděk se rozhodne jít domů zkratkou.
Ta se mu stane bohužel osudnou, přepadne ho nepřátelský gang, který se na něm zvlášť trýznivě a brutálně pomstí za něco, co provedl jeho bratr. Ernesto tak zemře zcela bez viny, zbytečně a mimořádně odporně. Vzhledem k nepokojům se policisté ani záchranná služba neobtěžovala k jeho tělu vyjet dva dny.
Smrt Ernesta rozvíjí další příběhy… jeho sestra, která se rozhodne bratra pomstít, zdravotní sestřička, která se mu snažila těsně po mučení pomoci a zachránit mu život. Seznamujeme se i s bratrem Ernesta, díky kterému Ernesto musel zemřít. Fakt, že vše, co je v knize napsáno, se skutečně stalo, je velmi znepokojující.
Gattisovy postavy promlouvají hlasy členů gangu, dětí ulice, zdravotních sester nebo hasičů, kteří se dostali do krizové situace, a katapultují tohoto nekompromisního spisovatele mezi takové legendy, jako je George V. Higgins nebo Dennis Lehane.
Petra Dvořáková – Sítě
Jste ohroženi jen do té míry, do jaké sami sobě nevěříte. Kde je nízké sebevědomí, tam stojí nablízku i manipulátor. A hledá, jak by vás využil ve svůj prospěch.
Kristýna se svým malým synem konečně zakotví ve vztahu s charismatickým a movitým Jáchymem. Jediným problémem je, že Kristýna si tak trochu nevěří. Začíná tedy navštěvovat psychoterapii, která ji však velice rychle přivádí k dramatickému poznání.
Karolína čeká čtvrté dítě a definitivně přiznává, že opakuje nenáviděné chyby své matky.
Touha vymanit se z vlivu nábožensky fanatického manžela, který striktně odmítá antikoncepci, ji přiměje oslovit starého kněze Ambrože z Litomyšle. Dokáže ale vystoupit z bludného kruhu?
Stačilo by mít jen o trochu větší prsa a život by byl mnohem lepší. Nadinu touhu po dokonalosti neumenšuje ani fakt, že jako zdravotní sestra se denně setkává s opravdovým utrpením a smrtí. Postupně se stává cynickou obchodnicí s důvěrou a před čtenářem se na pozadí příběhu rozkrývá i zákulisí kontroverzního obchodu s ukládáním pupečníkové krve…
Petra Dvořáková je spisovatelka a scénáristka.
Vystudovala střední zdravotnickou školu a absolvovala obor filosofie na FF MU. Do povědomí veřejnosti vstoupila svým debutem, knihou rozhovorů o víře s názvem Proměněné sny, za kterou v roce 2007 získala cenu Magnesia Litera v kategorii publicistika. O dva roky později jí vyšla druhá kniha s názvem Já jsem hlad – příběh o zápasu s mentální anorexií, hledání, cestě a návratu k ženské duši. Pro Český rozhlas připravila sérii rozhlasových pohádek a pro Českou televizi řadu scénářů k pořadům pro děti a mládež.
Kim Leine: Proroci z fjordu Věčnosti
Seveřané nemají talent pouze na detektivky a výrobu dostupného nábytku, oni dokážou napsat i zatraceně výborný historický román! Nor Kim Leine to v Prorocích z fjordu Věčnosti potvrzuje. Jeho hrdina, norský doktor a teolog Morten Falck, je trochu podivín. Rozhodně je mužem, který tak úplně nepatří své době. Aby unikl před nudným životem, ale hlavně sám před sebou, vydává se na křesťanskou misii do dánské kolonie Grónska, kde chce domorodce učit životu ve jménu Krista.
Že si ale na celé akci dost možná vyláme zuby, je čtenáři brzy jasné. Leineho vyprávění mě jednoduše dostalo. Během čtení jsem si vyklepávala blechy z peřiny, „vůně“ domorodců byla takřka hmatatelné a slaná voda mi kapala z vlasů každou pátou stránku. Je to zkrátka jeden z příběhů, které vás sežvýkají a vyplivnou. Vy se pak budete ještě nějakou dobu dívat do zdi a říkat si, že jste byli svědky něčeho jedinečného.
I přesto příběh působí uvěřitelně a to je jeho další plus. Byť by vás mohla kniha vyděsit svojí tloušťkou, nenechte se zastrašit! Nakonec budete litovat, že není ještě tlustší. Proroci z fjordu Věčnosti potěší milovníky historických románů, dobrodružství, skandinávské literatury, ale i ty, kteří mají rádi hrdiny, kteří nenosí nad hlavou svatozář. Kim Leine píše své knihy zásadně v dánštině a do norštiny si je pak sám překládá.
Má toho za sebou tolik, že si se svými literárními postavami v mnohém nezadá. Pokud vás Proroci strhnou (a to se jim určitě podaří), nenechte si ujít letošní Svět knihy 2016, kde bude Kim Leine knihu představovat i podepisovat.
Jiří Hájíček – Zloději zelených koní
Novela Zloději zelených koní Jiřího Hájíčka, dvojnásobného držitele ceny Magnesia Litera, vyšla již v roce 2001. Nakladatelství Host ale připravilo druhé vydání v souvislosti se stejnojmenným filmem, který by měl do českých kin vstoupit z kraje září 2016. Dobrodruh Pavel a jeho kamarád Kačmar jsou hledači vltavínů.
Podnikají spolu riskantní výpravy za těmito jedinečnými kameny, jeden z čisté lásky k nim, druhý z lásky k penězům, které se dají na vltavínech vydělat. Pavel si svůj svět nenechává moc komplikovat. Je to snílek, melancholik, člověk, který plave proti proudu. Jeho vášeň pro hledání vltavínů ale začíná přerůstat v závislost, která ničí jeho vztahy, především pak ten s manželkou Karolínou.
Nevím, jak to Jiří Hájíček dělá, že jeho minimalistické příběhy odehrávající se zpravidla na vsi jižních Čech, člověk přečte na jedno nadechnutí. Pokaždé je to volba zajímavých témat. I když Zloději zelených koní nedosahují úrovně Rybí krve (2012, Host), kterou považuji za jednu z nejlepších knih v naší zemičce kdy napsanou, pořád je to slušná práce. Atmosféra jihočeské vesnice a hrdinové, kteří se nostalgicky ohlížejí za dobou, která už dávno není. To jsou věci, které na Hájíčkových knihách hltám nejvíc.
Zelení koně jsou stejně jako všechny ostatní autorovy knihy zpočátku nenápadné, na konci ale víte, že jste přečetli velký příběh. Palec nahoru pro vesnický realismus! Hájičkovy knihy vám zprostředkují svět, o kterém jste možná netušili, že existuje. A i když to není pokaždé procházka růžovou zahradou, tak je to pravdivý a proto je to tolik dobrý.
Pavel Brycz – Malá domů
Kniha devíti povídek s názvem Malá domů (2005) spisovatele Pavla Brycze vypráví příběhy „padlých ve válce se skutečností“. Autor zachytil (ne)uvěřitelná vyprávění štamgastů v hospodě U Partyzána, která skýtají naprosto zásadní existenciální postřehy. Osobně považuji Malou domů za jednu z nejlepších publikací Bryczovy tvorby. Budete se bavit, budete se smát, budete křičet amen.
Možná dostanete hroznou chuť na cigáro, pivo nebo něco ostřejšího. Styl, kterým autor vypráví, je neodolatelný. Je to jakoby vás přizval v hospodě ke stolu a všechno to na vás vysypal. Hrdinové jednotlivých povídek, ať už je to uhlazený mladík, který se rozhodl žít v době první republiky a ignorovat šílená devadesátá léta, mesiáš z Harrachova nebo detektiv hledající sám sebe, všichni vám budou sympatičtí svojí touhou nenechat si realitu kolem zalézt pod kůži. Jestliže milujete Hrabala, pak budete milovat i Malou domů.
Ve všech těch „padlých“ se totiž skrývá víc opravdovosti než v rádoby slušných a úspěšných kolem nás. Pavel Brycz má jakožto spisovatel opravdu široký rozsah, ale řekla bych, že knihy jako Malá domů nebo Patriarchátu dávno zašlá sláva mu sedí nejvíc. Nemůžu se dočkat, s čím přijde příště.
Manfred Spitzer – Digitální demence
Není pochyb o tom, že každý z nás je tak trochu digitálním dementem. Počítače, smartphony nebo tablety výrazně ovlivnily podobu našich životů. Otázkou je, v jaké chvíli to začne být nebezpečné.
Věci jako prokrastinace můžou být ještě terčem vtípků a někdy s nimi bojuje snad každý z nás, vážnějšími důsledky nepřetržitého pobývání v digitálním světě mohou být ale těžké poruchy pozornosti a celá řada dalších duševních onemocnění. Digitální demence – kniha Manfreda Spitzera – se zabývá vlivem digitálních médií na člověka.
Je to čtení zajímavé, nabité informacemi a podnětné k vlastnímu přemýšlení a možná i k pozměnění způsobu života. Pozice Manfreda Spitzera je ovšem od začátku textu jasně daná: digitální média jsou jeho nepřítelem a dle toho také autor argumentuje. To ovšem neznamená, že bychom jeho knihu neměli číst, možná na nás čtenáře jeho radikální argumentace zapůsobí víc, než kdyby se jen zaobíral fakty a k věci přistupoval bez vlastního názoru.
Jon Steele – Strážci
Kniha je ze začátku dost matoucí. Čtenář ještě na 150. straně neví, o co vlastně jde a co dál očekávat. Sleduje příběhy detektiva se sklony k alkoholismu, luxusní prostitutky a zvoníka, který si rád povídá sám pro sebe.
Jejich osudy se zapletou ve švýcarském Lausanne. Po městě se prochází duchové mrtvých, ruská mafie a do toho všeho ještě začínají Vánoce. Taky cítíte tu blížící se apokalypsu?
Styl autorova psaní je čtivý.
Jediným rušivým prvkem jsou francouzské věty, za kterými bezprostředně následuje český překlad. Člověk znalý francouzštiny tak dvakrát čte totéž.
Uvědomuji si, že to sice nebude většina čtenářů, ale i přesto to považuji za zbytečné.
Kniha se často podobá Zvoníkovi od Matky Boží.
Ať už kvůli popisným pasážím, nebo nastavení hlavních hrdinů. Zmrzačený zvoník, krásná dívka, kterou pozoruje a švarný mladý vyšetřovatel, který o ni projevuje zájem? To už tu bylo. Ale v jiném kabátě.
Vyprávění začne nabírat na obrátkách ve čtvrtině, kdy se všechny postavy začnou setkávat a různé indicie začnou zapadat na svá místa. Jestli máte rádi příběhy s trochou nadpřirozena, napětí a erotiky, nebojte se po Strážcích sáhnout.
Samantha Shannonová – Vidořád
Samantha Shannonová se vrací s druhým dílem své chystané sedmidílné série z dystopického Londýna. A s mnohem větší parádou. Vidořád je z hlediska zápletky mnohem nadupanější než Kostičas, ač se může zdát příliš upovídaný. Postava Paige musí být tentokrát mnohem obezřetnější a musí se proto hodně skrývat. A když už začne pobíhat po městě, věnuje se hlavně pátrání a osnování převratu.
V druhé knize se mnohem víc seznámíme s ostatními postavami gangu Sedm ciferníků. Kniha je tak najednou mnohem barvitější a komplikovanější, než když jsme se pohybovali hlavně v prostředí oxfordské hrůzovlády.
Množství zvratů zkušenější čtenář sice bez větších obtíží odhalí, přesto je tentokrát autorčin styl mnohem vypsanější a pro mě o to chytlavější. Spatřuji jeden zásadní nedostatek. Milostná zápletka se Strážcem je příliš naivní, únavná a nepříjemně připomíná jistou knihu plnou blyštivých pohublých upírů.
Pouto s nepřirozenou bytostí jako je Refájec, probíhá střídavě jako středoškolské randění s nervózními objetími a zároveň je tak osudové, že by se za něj nestyděl nejeden erotický román. V tomhle místě jde vycítit věk autorky a míru jejích životních zkušeností. Což ústí ve zpomalení jinak raketového ubíhání příběhu a v otráveného čtenáře.
Stále se ale jedná o knihu, kterou jsem přečetla v průběhu pár dní, takřka jedním dechem a opravdu se těším na další.
Na článku spolupracovali: Šárka Hromádková, Jan Peroutka, Lucie Martincová, Petra Rašková
