Šestý díl našich knižních tipů tentokrát věnujeme výhradně nakladatelství Euromedia. Ať už sháníte knihu pro dlouhý zimní večer, nebo chcete kvalitní četbou obdarovat své blízké o Vánocích, věnujte našim tipům pozornost. Tentokrát doporučujeme knihu o designu, výborného Murakamiho, severskou drsnou kriminálku, příběh o kocourovi a skvělého Palahniuka a Houellebecqa.
DESING: Vrcholy světového designu 19. a 20. století
Design je každodenní součástí našeho života. Téměř každý předmět kolem nás má svého designéra. Ať už se jedná o stůl nebo fotoaparát, kolo nebo počítač, někdo musel navrhnout, jak přesně bude vypadat, jak bude fungovat a z čeho se bude vyrábět. Někdo nakreslil náčrty, plánky a napsal instrukce k výrobě.
Profese designérů – návrhářů – vznikla postupně v 18. a 19. století, v době průmyslového rozvoje. Během této doby se stále více předmětů začalo vyrábět masově v továrnách, proto zaměstnaly designéry, kteří výrobky kreslili nebo modelovali.
Někteří designéři se původně stavěli proti masové produkci, mnozí však vítali možnosti, které jim přinášela: mohli vytvářet užitečné a zároveň krásné věci z nejnovějších materiálů a pomocí nových, rychlých technologií. Díky vzájemné spolupráci vznikly například inovativní elektronické spotřebiče Petera Behrense pro AEG a Dietra Ramse pro Braun. Křeslo Barcelona Miese van der Roha a úplně odlišné křeslo Diamant Harryho Bertoii. Spousta skvělých aut od Citröenu DS po Austin Mini.
Tato kniha vás provede tím nejlepším z designu za uplynulých 150 let, počínaje klasickou „thonetkou“ z 19. století a konče nejnovějšími kreacemi Thomase Hearherwicka, Jonathana Ivea a Philippa Starcka. Upozorňuje na důležité detaily každého výrobku, ukazuje, jaké byly použity formy, materiály, barvy a techniky, vypráví fascinující příběhy a představuje osobnosti, které za designem stály.
Haruki Murakami – Muži, kteří nemají ženy
Nejnovější Murakamiho kniha vypráví o vztazích poznamenaných nedorozuměním, nevěrou či proradností. Sedm povídek sbírky spojuje téma osamění mužů, kteří za různých okolností ztratili ženu nebo o ni nenávratně přicházejí. Murakami vykresluje trápení hrdinů s osudovými láskami v různém věku a postavení: spisovatel, plastický chirurg, herec, vysokoškolák a opět se objevuje majitel baru, který hostům pouští desky s klasickým jazzem… Všichni ti muži se nacházejí v různých životních situacích, ale všichni jsou nějak poznamenaní duchem ztracených žen, ať už to byly ženy murakamiovsky tajemné, zvrácené, prolhané či nevěrné. Ztracená láska na mužích, kteří nemají ženy, zanechala nesmazatelnou stopu.
Anders Rosund & Stefan Thunberg – Made in Sweden
Když se třem bratrům před mnoha lety rozpadla rodina, semklo je to. Leo, Felix a Vincent. Jsou proškoleni v násilí všeho druhu, protože v něm vyrostli, a to jediné, co je naučil jejich tyrantský otec, je přesvědčení, že každý úder musí být vrácen. A budou-li držet spolu, tak budou neporazitelní. Začalo to přepadením muničního skladu. Následoval útok na obrněné vozidlo, převážející peníze. A pak už jde jedna loupež za druhou…
Made in Sweden je román o nejbezohlednějším a současně nejvynalézavějším gangu, jaký kdy Švédsko zažilo. O bankovních lupičích, kteří přišli odnikud. Ale také o jedné rodině, sourozenecké lásce, jež nezná mezí, a o otcích a synech. O skutečnosti, která se stává fikcí – Made in Sweden je příběh volně inspirovaný činností tzv. Vojenského gangu, který působil ve Švédsku v 90. letech.
Chuck Palahniuk – Program pro přeživší
Program pro přeživší je druhý román kultovního autora Chucka Palahniuka, v originále vydaný roku 1999. Doufám, že to není na úvod moc velký spoiler, když řeknu, že hlavním tématem ve všech Palahniukových románech je prakticky to samé: osvobození se od omezení, kterými člověka poutá buď společnost, nebo on sám. Hlavní hrdina Programu pro přeživší Tender Branson to schytal už od narození. Jako méněcenný člen sekty Krédistů otročí v domácnosti zbohatlických křupanů, což mu opravdu moc prostoru k seberealizaci nedává.
A tak aspoň vede linku pro sebevrahy a radí jim, jak se rychle a bez váhání zabít – klasický gag v palahniukovském duchu. Situace se změní, když jádro sekty spáchá rituální sebevraždu a zbytek je postupně následuje. Tender je najednou posledním přeživším a stává se z něj celebrita, čehož využívá marketingová organizace, která z něj chce udělat kazatelskou hvězdu. Tender, napraný steroidy a přetvořený plastickými operacemi, protože „nikdo netouží mít maličkého kostnatého boha“, ale řeší nový problém. Zdá se totiž, že ne všichni Krédisté si na onen svět pomohli sami…
Pokud jste Palahniukem zatím nedotčeni, možná vás zpočátku zaskočí jeho nezaměnitelný styl. Jeho zvyk opakovat či parafrázovat i celé odstavce může vyznívat monotónně, ve skutečnosti je za tím ale skryta jak důmyslná hra s kontextem, tak propracované metafory. Palahniuk je navíc puntičkář ohledně studia tématu – v tomto případě péče o domácnost. I to má ale svůj jasný účel. V Programu pro přeživší se Palahniukovi podařilo skvěle zkombinovat všechno, co na jeho tvorbě fanoušci milují.
Precizní jazyk, černý humor, skvěle gradující děj i vývoj hlavní postavy. Je pozoruhodné, že i když má Program pro přeživší spoustu hlubokých a podnětných myšlenek, zároveň boduje v klasické satirické rovině. Palahniuk se skvěle opírá do (pro Evropana až neuvěřitelných) náboženských poměrů v Americe se všemožnými sektami a televizními kazateli, skvěle se trefuje i do bezcitného marketingu. Program pro přeživší lze jako jednu z nejlepších Palahniukových knih rozhodně doporučit. Nového čtenáře zaujme propracovaným a napínavým dějem a spoustou drobných lahůdek a pro každého byť jen částečného fanouška je tenhle kousek prakticky povinná četba.
Kocour Bob – Příběh o přátelství a naději
Odložte pro jednou všechny Faulknery, Orwely a Plathové. James Bowen vám přináší příběh, během kterého orgasmy z jazykových piruet nehrozí. Nebudete ani hrdinně hekat pod tíhou symbolismu a závažných sdělení, kdepak. Místo toho vás na 243 stranách čeká lidské vyprávění o tom, jak šťastný někdo může být, potká-li kocoura. Že topit koťata není dobrej nápad, pochopíte záhy. Někdy se totiž může objevit kocour, který je neobyčejný. Vytáhne vás ze závislosti na drogách, donutí vás najít si práci, ale hlavně vás bude bezmezně milovat a následovat, ať už půjdete do londýnské podzemky nebo kamkoliv jinam.
James Bowen, bývalý bezdomovec, slaví se svou knihou o věrném společníku Bobovi obrovské úspěchy po celém světě. Kocour Bob je od této chvíle nejen hvězdou Youtube a Británie, ale i literární hrdina velikosti Harryho Holea, na rozdíl od něj však nepostrádá sebelásku. Jak se James a Bob poznali, proč má Bob slabost pro pletené šály a naučí se nakonec chodit na píseček? Vítejte ve světě nepodmíněné lásky, lásky, která vzniká mezi člověkem a jeho zvířetem. Vůbec se nemusíte bát, příběh je psán velice střízlivým jazykem, autor z vás za každou cenu slzičky ždímat nebude. Proto jsou mi kniha, člověk James a kocour Bob tak obrovsky sympatičtí.
Svět podle Boba: Nová dobrodružství nezvyklé dvojice
Nesourodá a nerozlučná dvojice je zpět! Milujete Irvingův Svět podle Garpa? Dobře, já taky. Bobův svět je ale na rozdíl od Garpova daleko méně komplikovaný. James Bowen nás opět nechává nahlédnout do svého života bývalého narkomana a bezdomovce, kterému do cesty vstoupilo rezaté stvoření a dalo mu nový smysl života. Zní to pateticky? Určitě. Na druhou stranu, ono to ani jinak znít nemůže. Dvojic, jako je James a Bob, na světě není mnoho a jejich příběh je skutečně výjimečný.
Svět podle Boba volně navazuje na první díl s názvem Kocour Bob. Přináší další veselé, ale i smutné historky dvou životem zkoušených přátel. James Bowen nevypráví jen o svém pozoruhodném kocourovi, čtenáře také seznamuje s tím, jak se mladý člověk může ocitnout ze dne na den na ulici s jehlou v žíle. Oproti prvnímu dílu je tato kniha osobnější a příhody Jamese a Boba daleko bláznivější. Čtenář nevěřícně kroutí hlavou, fandí oběma a pošilhává po vlastním kocourovi, který není zdaleka tak inteligentní jako Bob, ale i tak ho miluje. Knížku přečtete během dvou večerů a na jejím konci vás bude hřát pocit, že svět je ještě v pořádku, teda pokud na něj nahlížíte z Bobovy perspektivy.
Richard Taylor – Život s Alzheimerem
Večery začínají být ponuré, tma se snáší čím dál dřív a je na čase si k tomu vybrat příslušnou literaturu. Život s Alzheimerem už dle názvu vypadá, že nepůjde o nic veselého. Doktor psychologie Richard Taylor se na stránkách své knihy snaží vyrovnat se svou diagnózou a podat svědectví o interních pochodech a pocitech nemocného Alzheimerovou chorobou.
Bohužel musím konstatovat, že smířit se s nemocí se mu zrovna dvakrát nedaří. Neustále nadává, že jeho pečovatelé (tím myslí vlastní rodinu – manželku i děti, které však důsledně nazývá jen pečovateli) s ním nejednají jako s lidskou bytostí, nedůvěřují mu a nenechají jej v ničem samostatně rozhodnout. Vyžaduje pochopení a porozumění, které sám vůči svým blízkým neprojevuje.
V polovině knihy se sami začnete cítit mizerně, protože svádíte vnitřní boj – na jednu stranu si uvědomujete, že žít s alzheimerem rozhodně není žádná sranda a ano, on je tady chudák trpící hroznou nemocí, ale na druhou stranu vám Richard začíná neskutečně lézt na nervy s tím svým fňukáním a neschopností sebereflexe. Místo knihy tedy doporučuji spíš vyrazit do divadla (experimentální prostor NoD) na inscenaci Šest miliard sluncí, která se tématem Alzheimerovy nemoci též zabývá. Během představení se budete smát, plakat, bude vás mrazit a rozhodně budete mít o čem přemýšlet.
Michel Houellebecq – Podvolení
Novinka v současnosti nejslavnějšího francouzského autora kupodivu není ani tak o muslimech, jak by se mohlo na první pohled zdát, jako o samotné západní civilizaci. Houellebecq je zručný v práci s ironií a svým specifickým humorem. Z jistého pohledu je Podvolení opravdu velmi vtipnou knihou, byť jde někdy o poněkud černý humor.
Houellebecq ale umí vystihnout povahové rysy jednotlivých postav jako málokdo, snad právě proto tolik čtenářů baví, protože v postavách jeho románů poznávají lidi ze svého okolí.
Naše západní civilizace, tak jak ji dnes známe a vnímáme, je velmi křehký organizmus, naznačuje Houellebecq a nastiňuje, že její možný konec může nastat brzy, jednoduše a naší vlastní vinou. Michel Houellebecq umí výborně psát, už to je důvod, proč jeho knihy číst. Navíc přináší originální pohled na témata, jež se nás bezprostředně dotýkají.
Na článku spolupracovali: Jan Peroutka, Petra Rašková, Šárka Hromádková, Soňa Hanušová
