V nočních hodinách londýnského času je ve čtvrti Grosvenor Square nalezeno znetvořené tělo bez známek života. Dle výpovědi služebnictva má toto tělo patřit jejich pánovi Dorianu Grayovi, kterého po prvotním ohledání identifikovali na základě prstenů. Kdo mohl mít z jeho smrti prospěch a jaká byla reálná příčina Grayova skonu? Tím se zabývá šestice detektivů z ostravského kriminálního oddělení Divadla Petra Bezruče, v jejichž snaze je poskládat dohromady všechny Obrazy Doriana Graye.
Kdo je Dorian?
Podle svědků byl Dorian zkrátka úchvatný. Opakuji, Ú-CH-V-A-T-N-Ý! Jeho andělským vzhledem byly okouzleny ženy i muži. Malíře Basila Hallwarda uchvátil Dorian natolik, že se mu stal modelem i múzou. A právě při jednom svém portrétu Dorian vyslovil, pod estetickým vlivem lorda Henryho, faustovské přání, aby zůstal nadále mladý a krásný, zatímco jeho portrét ponese známky času i všech životních karambolů. A jak pravil, tak se i stalo, aniž by tušil, že tím spustil řadu tragických událostí. Po kráse a mládí bažil také jeho stvořitel a přední hédonista Oscar Wilde, jehož román Obraz Doriana Graye, v překladu Kateřiny Hilské, se rozhodli v Ostravě adaptovat pro divadelní prkna.
Stará dobrá Anglie
Režisér Tomáš Loužný a dramaturg Peter Galdík se sice ujali Wildovy předlohy, ale ostravského Doriana Graye se rozhodli poskládat z nejednoho obrazu. Spojené království totiž dalo světu i umění nejen mnoho gotických, ale také detektivních románů plných soukromých oček, amatérských detektivů i Scotland Yardu. Proto příběh Doriana Graye pojali jako takový kriminální případ. Ale nezůstali jen u něj. Motivy a motivacemi se totiž ve své práci zabývají nejen kriminalisté, ale také samotní divadelníci. Režiséři, dramaturgové, herci i výtvarníci, ti všichni se snaží určit hlavní i vedlejší motivy postav, děl, autorů. Obrazy Doriana Graye tak odkrývají i tyto motivace a také práci na samotné inscenaci. Tomáš Loužný ji pojal jako takovou divadelní dílnu, kde je Wildův text poněkud druhotný. Diváci se sice dozví, o čem že ten Obraz Doriana Graye je, a tudíž u maturity nebudou mnozí z nich zaskočeni, ale Loužného na této látce spíše zajímal způsob a forma vyprávění než obsah. Může se to zdát stejně povrchní jako soudy leckterých, kteří za krásnou tvářičkou nehledají nic hlubšího a vystačí si s tím, co vidí, ale Loužný neklouže jen tak po povrchu. Poodkrývá způsob divadelní práce, dokáže si rýpnout do divadelních kritiků a také si vystřelit ze současných divadelních trendů, jako je například vyzpívání se ze svých pocitů skrze současnou píseň s anglickým textem nebo scénický tanec, který rovněž nepotřebuje původní text pro emoční umocnění. On sám pak volí brechtovský způsob vyprávění, ve kterém všichni hrají všechno. Dorianem tedy může být kdokoli. Avšak pozor! Obrazy Doriana Graye nehraje jen tak někdo. Anna Červeňová, Vít Hofmann, Magdaléna Holcová, Kateřina Krejčí, Jáchym Kučera a Hynek Tajovský jsou skvělí hráči a dohromady jim to velmi dobře šlape.
Hlavním účelem umění má být krása
Zatímco Oscar Wilde po celý svůj život hledal vedle prožitku z rozkoše též krásu a tento svůj přístup také vtělil do Obrazu Doriana Graye, tak Tomáš Loužný s krásou pracuje pramálo. Přitom právě krása a mládí hýbou současným světem. Nejen ženy, ale také muži po obojím dychtí. Nikdo nechce stárnout a nikdo nechce vypadat ošklivě. Proto také svůj obraz na sociálních sítích každý vylepšuje, jak se jen dá. Jen Tomáš Loužný je k tomuto tématu, ze kterého možná čiší jistá prvoplánovost, jaksi lhostejný, byť by i toto téma stálo za to rozvést. Ať už co se zejména hollywoodských hereček a tohoto rozmáhajícího se trendu týče, když už se ve svém pojetí více pozastavil u Sibyl Vaneové a konfrontace kritiky její práce. Krásu v ostravských Obrazech Doriana Graye proto lze hledat jen ve scéně připomínající oko, v kostýmech a světelném designu Jána Tereby, a také v závěru gradující hudbě Ivo Sedláčka. Loužný se zde rozhodl vsadit více na humor a také na onen prožitek z rozkoše, kterého se však divák také příliš nenabaží. Jako kdyby se Loužný bál, že by se onen jemný pel, kterým inscenaci zaobalil, mohl vmžiku rozplynout a nenaplnilo by se tak oněch avizovaných 90 minut.
Byť jsem z Obrazů Doriana Graye neodcházela divácky do mrtě ukojena jako z jiných inscenací Divadla Petra Bezruče, tak jsem rozhodně návštěvy pražské Archy+, kde ostravský soubor letos hostoval, nelitovala. Obrazy Doriana Graye mají mnoho zajímavých momentů a také silnou hereckou partu, a to stojí za vidění.
DIVADLO: OBRAZY DORIANA GRAYE
Autoři: Oscar Wilde, Tomáš Loužný, Peter Galdík
Překlad románu: Kateřina Hilská
Dramaturgie: Peter Galdík
Výprava a světelný design: Ján Tereba
Hudba: Ivo Sedláček
Pohybová spolupráce: Andrea Opavská
Režie: Tomáš Loužný
Hrají: Anna Červeňová, Magdaléna Holcová, Kateřina Krejčí, Vít Hofmann, Jáchym Kučera, Hynek Tajovský
–> DIVADLO PETRA BEZRUČE, OSTRAVA // ARCHA+, PRAHA
