Stárnoucí matka žije se svými dospělými dětmi v pronajatém domě. Tom pracuje jako drobný technický úředník ve skladu a má ambice stát se spisovatelem. Jeho sestra Laura je plachá, kulhavá dívka, která se straní lidí nejen kvůli svému postižení, ale i kvůli své povaze. Tom je jediný člen domácnosti, který domů nosí nějaké peníze. Svojí prací ale pohrdá a ani doma není šťastný. Jejich matka Amanda je příliš dominantní, autoritářská a tvrdohlavá, než aby se vedle ní dalo v klidu žít.

Máme se smát, nebo plakat?

Právě postava Amandy je nejvíc ze všech tragická i komická zároveň. Před lety byla opuštěná manželem, který kromě lásky k alkoholu měl taky toulavé boty. Jeho portrét ale stále visí na zdi jako němá výčitka a odstrašující příklad. Jeho žena je zvyklá rozhodovat o každé maličkosti a prosadit svou vůli za každou cenu. Bez ohledu na to, že její děti už jsou dospělí lidé. To vede k neustálým výstupům zejména mezi ní a jejím synem, který její poručníkování těžce nese. Sám hledá únik nejen v literatuře, ale také v nočních toulkách, ze kterých se nevrací střízlivý.

Situace je tragicky bezvýchodná. Jediný, kdo by měl dost vůle se z ní vymanit, je Tom, který ale nechce matku a sestru nechat na holičkách. A tak všechno běží dál, ve spíše hlasitém než tichém zoufalství, a hlavně bez naděje na změnu k lepšímu. Inscenace ale nezůstala u tíživého psychologického dramatu. Naopak si dala záležet na tom, aby tragické motivy zjemňovala ironií a vtipem. Domácím hádkám i vzájemným výčitkám, kterými postavy vyplňují čas, nechybí humor. Ten je ostatně obsažený už v textu hry.  

Hlavní roli temperamentní Amandy ztvárnila Simona Stašová. Postavu modeluje do značné míry svým zvučným hlasem. Ten jí umožňuje vytvářet dynamické kontrasty mezi Amandinými náladami. Nečekaná ztišení střídají cholerické výbuchy, rodičovské naléhání ústí do zahořklého lamentování. Stašová tak dokáže udržovat ve střehu divákovu pozornost po celou dobu představení, i když po čase se přece jen tento prostředek poněkud vyčerpá a ztratí svoji původnost.

Past na ženicha

Dějově bohatší je druhé jednání. Pokus obstarat nešťastné Lauře ženicha je samozřejmě opět plný trapných situací a křečovitého předstírání, že návštěvník zavítal do běžné rodiny. Naivní intrika, v níž je políčeno na Tomova kolegu z práce, dodá příběhu alespoň na nějaký čas novou dynamiku. Také tu dostanou větší prostor uplatnit své herectví představitelé obou sourozenců i nic netušícího hosta. Jaromír Nosek v alternaci s Filipem Cílem v roli Toma úspěšně vytváří postavu, v níž zápasí odpovědnost k nejbližším a touha po svobodě i potřeba uplatnit svůj talent. Andrea Daňková v alternaci s Kamilou Trnkovou přesvědčivě ztvárňuje zakřiknutou Lauru jako citlivou dívku žijící ve vlastním světě, která ale není úplně takovou, jakou se zdá. Obě postavy mají svůj skrytý život a to se povedlo jejich představitelům přenést i na jeviště.

Scéna vcelku tradičními prostředky, ale dostatečně sdělně, představuje interiér starosvětského domu na americkém jihu. To má svůj význam. V tomto prostředí Tennessee Williams prožil významnou část svého života a Skleněný zvěřinec napsal jako autobiografickou hru. 

DIVADLO: SKLENĚNÝ ZVEŘINEC

Autor: Tennessee Williams
Režie: Vladimír Strnisko
Výprava: Michaela Červenková
Foto: Renáta Štefková, Tomáš Droppa
Hrají: Simona Stašová, Jaromír Nosek / Filip Cíl, Andrea Daňková / Kamila Trnková, Adam Vacula / Petr Kult / Zdeněk Piškula
Premiéra: 22. 4. 2017
–> DIVADLO BOLKA POLÍVKY, BRNO / AGENTURA HARLEKÝN