Léon Bloy řekl, že každý křesťan, který není hrdina, je prase. Slovenský farář Marian Kuffa, který je hlavní tváří zajímavého časosběrného dokumentu Jany Ševčíkové, je hrdina, nebo možná regulérní magor, což se vzájemně nevylučuje.
Pražské Bio Oko nabízí skutečné filmové lahůdky, kterou Opři žebřík o nebe rozhodně je. Dokument, jehož jedinou slabinou je délka. Na někoho by mohlo být 100 minut mizérie přeci jen příliš. Ale pojďme raději hledat světlo, stejně jako farář Kuffa.
Jsem moc ráda, že po dokumentech, jako byl například Jesus camp (2006), Religulous (2008), nebo Ježíš je normální (2008), přichází něco, co neprezentuje křesťany jako odporné bytosti, jejichž jedinou snahou je vygumovat svým ovečkám mozek. Nutno dodat, že kritika některých proudů křesťanství u výše uvedených dokumentů byla oprávněná, účinkující byli totiž naprosto odlišní „charismatičtí vůdci“, než je Kuffa.
Představte si Bohem zapomenuté místo jménem Žakovce (okres Kežmarok), kde potulní vyhublí psi dávají dobrou noc. Lidé, kteří tu žijí, by si mohli na čelo klidně napsat „no future“, a co teprve všichni padlí, rozhodně ne andělé, o které se farář stará? Dokument nastiňuje životní cestu faráře Kuffy, která začala se dvěma zbloudilci a nadále pokračuje se dvěma sty padesáti narkomany, zloději, vrahy, svobodnými, převážně romskými matkami, invalidy, bezdomovci a alkoholiky. Na Kuffově vyprávění příběh stojí, ale stejně tak zajímavé jsou jednotlivé osudy obyvatel fary, se kterými se postupně seznámíte… a zjistíte, že stačí málo k tomu, aby se člověk plazil ve vlastní špíně. Myšlenkové pochody některých obyvatel fary skutečně stojí za pozornost, stejně jako způsob, jakým farář Kuffa ke své kněžské profesi přistupuje. Způsob je to hodně neortodoxní, což je asi jediné možné řešení.
Dokumentu nechybí humor a nadhled – navzdory tématu. Jeho zdrojem je právě Kuffa, který chápe, že kdyby si všechno to, s čím se denně setkává, připustil (byť jen o trochu blíž), neustál by to. Farář, který se vzdal horolezectví, karate a žen, bojuje každý den za to, aby všechny trosky, které kolem sebe má, přivedl o něco blíž k věčné pravdě. Dělá to sympaticky a to, že na faře nechce vidět lesby a homosexuály, mu s odřenýma ušima odpusťte, protože jinak by byl až podezřele dokonalý.
Jestli je Kuffova metoda „exorcismu“ správná, a zda o ni vůbec někdo stojí, je dobře znázorněno na úvahách některých dalších protagonistů. Divák tak dostává prostor přemýšlet, jestli spasit člověka za každou cenu je žádoucí. Jestli to všechno vlastně Kuffa ve své nepochybné upřímnosti trochu nepřehání.
Dokument se točil v průběhu pěti let a věřte mi, že stojí za vidění. Kuffovo kázání mi ještě dlouho zůstane v hlavě a ten žebřík, který opírá o nebe, je on sám. Fandím mu, aby ještě chvíli vydržel!
Dokument: Opři žebřík o nebe
Dokumentární, Česko, 2014, 100 min
Režisérka: Jana Ševčíková
Scénář: Jana Ševčíková
Kamera: Jaromír Kačer
Hudba: Vladimír Martinka
www.biooko.net
