Pan Biedermann je sebevědomý, dobře situovaný šéf kosmetické firmy. Jeho žena Babetta přísně vede domácnost, v níž má k dispozici mladou služebnou Annu. Zdá se, že jsou po všech stránkách skvěle zajištěni. Přesto se nejdřív on a vzápětí i jeho paní začnou podřizovat vůli dvou podivných návštěvníků Pepiho a Viliho, kteří se vnutí do jejich domu. Město, ve kterém žijí, se navíc potýká se sérií žhářských útoků. Nikdo neví, kdo a proč požáry zakládá.
Inscenace pro tuto dobu
Švýcarského spisovatele a dramatika Maxe Frische na příběhu zajímalo především to, jak dokážeme pomalu, ale jistě podléhat zlu. Jak si postupně necháváme vnutit jeho vůli. I když už jsme si čím dál víc jistí tím, že jde o zlo, přesto nebo právě proto máme čím dál méně vůle se mu otevřeně postavit. A tak mu ustupujeme, aniž tím získáme cokoliv jiného než momentální, klamný pocit klidu. Člověk by ani neřekl, že tento příběh vzniknul před více než sedmdesáti lety a ne ve žhavé současnosti.
Červenomodrá divadelní fuga
Inscenace navíc zobrazuje tento proces velmi poutavě a nápaditě. Příběh je odvyprávěn s velkou dávkou invence a smyslem pro účinné využití divadelních prostředků. Scéna Jakuba Šulíka je jednoduchá ale velmi promyšlená. Její modročervené barevné ladění je důsledné a působivé. Rekvizity, jako například velké červené koule, procházejí dějem, vracejí se, jsou znovu funkčně využívány nebo se objevují ve formě malých kuliček. Působí jako vizuální pojítko, ale také jako vyjádření, že se pohybujeme ve světě ostrých kontrastů. Frischovy postavy jsou jednoznačné, ale nikoliv jednorozměrné. To se týká zejména představitelů „žhářů“. Ti jsou celkem čitelně na straně zla a zároveň nás napínají svými proměnami. Celková dotaženost inscenace se projevila také na barevném propojení scény s kostýmy Jany Mlatečkové s důsledností, jaká nebývá k vidění příliš často.
Nenápadný půvab podezřelých existencí
Na nadprůměrně zdařilém tvaru se podílely rovněž výtečné herecké výkony. V titulní roli zazářil Jiří Miroslav Valůšek. Přesvědčivě ztvárnil sebejistého podnikatele, který se zaplete s podezřelými existencemi. Zprvu ze zdvořilosti a posléze ze strachu, špatného svědomí i neochoty přiznat si, jak hluboce se zmýlil. To vše Valůšek zprostředkoval velmi invenčním způsobem.
Šťastně pojaté byly i role obou neodbytných návštěvníků. Ema Lovecká představila Pepiho jako navenek přidrzlého až dětinského týpka. To jí dávalo velkou svobodu projevu. Její herecký rejstřík byl velmi dynamický. Vždy dokázala něčím překvapit a zaujmout. Role druhého z dvojice mazaných manipulátorů byla hostujícím Kanwarem Šulcem pojala mírně kontrastně. Vili se jevil být nebezpečnější a méně infantilní než jeho kolega. I Šulc na svojí postavě odvedl velký kus práce.
Magdalena Kuntová jako Anna také výborně zvládla protichůdné polohy své postavy. Zprvu je služebnou s odměřeným vystupováním a posléze se zjistí, že je ve skutečnosti ještě někým jiným. Babetta Biedermannová je v podání Šimony Horynové zdařile protivnou paní domu. I ona se nám dokáže proměňovat před očima, když postupně ztrácí půdu pod nohama. „Akční“ polohu vtisknul Radim Chyba svými rolemi policisty a požárníka. Jeho výkon dodává příběhu plasticitu. To platí i pro Marii Ludvíkovou, která ztvárnila malou, ale důležitou postavu vdovy po oběti Biedermannovy bezohlednosti.
DIVADLO: PAN BIEDERMANN A ŽHÁŘI
Autor: Max Frisch
Režie: Jan Doležel
Dramaturgie: Jana Vaverková
Scéna: Jakub Šulík
Kostýmy: Jana Mlatečková
Foto: Alžběta Drcmánková
Hrají: Jiří Miroslav Valůšek, Šimona Horynová, Ema Lovecká, Kanwar Šulc j.h., Radim Chyba, Magdalena Kuntová, Marie Ludvíková
Premiéra: 22. 5. 2026
–> HADIVADLO, BRNO
