Dokument 80 rozlícených novinářů (2026): co v boji za svobodu médií dokáže komunita

20. 3. 2026

104

Když v létě roku 2020 došlo k odvolání šéfredaktora maďarského online deníku Index, tehdy jednoho z nejpopulárnějších tamních nezávislých médií, přes 70 členů redakce na to reagovalo hromadnou výpovědí. Jedním z nich byl i reportér András Földes, který provází diváky krizí Indexu pod nátlakem vlády Viktora Orbána i následným bojem komunity novinářů za svobodu médií v Maďarsku v dokumentu 80 rozlícených novinářů, jenž režíroval spolu s Annou Kis. Snímek nabízí pohled do nitra redakce, která se ocitá pod vlivem politiků, ale odmítá se nezávislosti vzdát bez boje.

Jak sám Földes hned v prvních minutách dokumentu zmiňuje, snaha vlády o ovládnutí Indexu nebyla pro redakci ani veřejnost nečekaná. Od roku 2010, kdy strana Fidesz zvítězila v parlamentních volbách, získali Orbánovi příznivci zásadní vliv ve většině populárních maďarských médií, a premiér se negativním postojem vůči kritickému Indexu netajil. 80 rozlícených novinářů ale upozorňuje na to, jak jednoduše může ovládnutí nezávislého média proběhnout i bez násilné cenzury nebo přímých zákazů.

Začátek dokumentu tak diváka vrhá do momentu, který by se dal nazvat předzvěstí konce nezávislého Indexu. Sestříhaná sekvence zpráv z různých zahraničních médií i záběry z redakce přibližují, jak novináři Indexu v červnu 2020 varovali před vlastnickými a personálními změnami v deníku, a na ukazateli nezávislosti média, který měl Index umístěný na internetových stránkách, šéfredaktor Szabolcs Dull posunul ručičku na stupeň „v ohrožení“. V návaznosti na to je Dull odvolán právníkem László „Bodi“ Bodolaiem z vedení, a to bez jakéhokoliv projednání se zaměstnanci. Ti mají ještě naději, že redakci zachrání, ale po nekompromisní schůzi s Bodim už je všem jasné, že vlastníci se dohodnout nechtějí a s nezávislým Indexem je konec. Földes tyto momenty v dané chvíli zachycuje na mobilní telefon i kameru, a v záběrech je komentuje slovy „natáčím poslední dny.“

Celá redakce cítí, že se klima značně proměnilo, a domlouvá se na hromadné výpovědi. Konec těžce vybudovaného rodinného prostředí v Indexu novináři doslova oplakávají, a po jejich odchodu zůstává jen prázdná kancelář. Hromadná výpověď však vzbouzí silné emoce i u více než 10 000 maďarských občanů, kteří se ještě tentýž večer vydávají demonstrovat před sídlo Viktora Orbána v Budapešti a několik minut novinářům tleskají. Bývalá redakce se tak ještě více utvrzuje v tom, že teď není čas na to, aby ze svých hodnot slevila a podvolila se politickému boji.

Rozlícení novináři nabírají druhý dech

Zbývající část snímku zachycuje měsíce následující po výpovědi, kdy se komunita z Indexu zvedá opět na nohy a zakládá nový nezávislý deník Telex, který v současnosti patří k z nejčtenějším maďarským médiím. Vznik nového média mapuje Földes skrze výpovědi svých bývalých kolegů, ze kterých je patrné, že celou akci pohání hlavně sounáležitost novinářů a sdílené přesvědčení o nutnosti vzdoru. Kvůli obavám ze sledování a případné perzekuce se s nimi schází na střeše parkovacího domu, v tržnici nebo v parku, a při setkání s mnohými z nich se navíc zbavuje telefonu kvůli možným odposlechům. Tím téměř mimoděk ukazuje realitu současného Maďarska. A i když se nakonec ukáže, že Telex nemůže být druhým Indexem, kde by všichni novináři znovu fungovali jako rodina, prezentuje Földes jeho založení jako zásadní úspěch pro udržení svobody médií.

Zároveň se kamera pídí i po detailech toho, co se v Indexu odehrálo. Földes tak znovu promlouvá s Bodim, který odvoláním šéfredaktora dal všechno do pohybu. Dokument ho přitom vykresluje jako rozporuplnou postavu v celém příběhu, aniž by Bodiho zkratkovitě démonizoval – někteří novináři jej popisují jako hlavního viníka, jiní jako zrádce a špiona Orbánových příznivců, nebo jen nastrčeného bílého koně, či jednoduše jako kolegu, kterého události v redakci přerostly.

Zlo i síla se skrývají v detailech

80 rozlícených novinářů není snímek, jenž by hloubkově analyzoval maďarskou politiku a sledoval vývoj politického boje proti svobodným médiím. Pro diváky neznalé maďarského prostředí tak místy může být těžké sledovat některé politické a ekonomické souvislosti pádu Indexu, které jsou občas dovysvětleny až o několik minut později popisnou výpovědí nebo animací, což také mírně narušuje kontinuitu příběhu. Chybí také větší reflexe toho, co se stalo s Indexem po odchodu redakce, i když si lze jeho temnou budoucnost snadno domyslet. O tom, že se z Indexu stal nástroj Orbánovy propagandy, se Földes při jednom setkání snaží mluvit s Bodim, který v Indexu stále pracuje, ale ten k tomu odmítá cokoliv sdělit s odkazem na loajalitu k zaměstnavateli.

Dokument ale přesto skrze komorní výpovědi novinářů (a především přátel) zvládá na příběhu jedné komunity ukázat, jak snadno může i populární médium přijít o svou nezávislost skrze zdánlivě malé změny ve vedení a vlastnících. Záběry nemají ambice být přehnaně okázalé nebo stylizované, což ale koresponduje s tím, že divák přímo ve víru dění následuje Földese, a snímek tak působí autenticky. Pozornost je navíc věnována vypovídajícím detailům, jako jsou prázdná křesla v opuštěném Indexu, neustálé opatrné ohlížení se novinářů v obavě, zda nejsou sledováni, nebo večerům, které spolu přátelé z redakce tráví v hospodách. V neposlední řadě tak 80 rozlícených novinářů akcentuje, že tím nejdůležitějším, co pomohlo redaktorům malou válku o svobodnou žurnalistiku vyhrát, je jejich semknutost. Földes sám tuhle skutečnost vyhodnocuje tak, že komunita podle něj vadila politické moci vlastně víc než svoboda médií.

Síla 80 rozlícených novinářů tak netkví ve vyčerpávající analýze, ale v detailech, uvěřitelnosti a bezprostřednosti celého vyprávění. I když mezinárodní publikum možná neporozumí všem nuancím maďarské politiky, dokument úspěšně předává optimistický závěr – že i pár desítek lidí ochotných riskovat kariéru a jistotu zvládne vybojovat kousek svobody.