Chorvatský kemp, azurová voda, cvrkot cikád a otec se dvěma dětmi, který doufá, že rodině dovolená pomůže vyrovnat se s rozchodem rodičů a anorexií sedmnáctileté Kláry, starší ze sourozenců. Tak by se daly popsat úvodní scény Nevděčných bytostí, nového filmu slovinského režiséra a absolventa pražské FAMU Olma Omerzua. Co se zpočátku může jevit jako klasická premisa rodinného dramatu, se ale rychle promění v něco temnějšího s prvky thrilleru a černé komedie, když se Kláře začne dvořit místní mladík Denis. I když Nevděčné bytosti sledují několik tematických vrstev, kladou jednu ústřední otázku – kam až mohou rodiče zajít pro záchranu dítěte?
Rozvedený David vyráží se svými dětmi, Klárou a Teem, pod stan k pobřeží Jadranu. V kempu se usilovně pokouší o rodinnou idylu, ale Klára, která se potýká s vážnou poruchou příjmu potravy, odmítá veškeré jídlo i otcovu snahu o společnou zábavu. Oproti ní je mladší Teo zpočátku z dovolené nadšený, hlavně proto, že mu separace rodičů pořád leží v hlavě a stojí tak o Davidovu pozornost a přítomnost. Vše se ale mění, když do Klářina života vstoupí Denis. Nepochopená puberťačka najednou rozkvétá, začíná se i usmívat a trochu víc jíst, takže dokonce i David, kterému se tenhle chorvatský floutek pochopitelně nezamlouvá, trochu pookřeje. Situace ale potemní, když David najde při výpravě s Teem mrtvé tělo Denisova otce. Z Denise se rázem stane hlavní podezřelý z vraždy a rodina se poté, co s ním Klára stráví poslední zamilovaný den, vrací rychle domů do Brna.
Zoufalé situace si žádají zoufalá řešení – nebo snad ne?
Klářin stav se s Denisovou absencí rapidně zhorší natolik, že musí být hospitalizována. V bezvýchodné situaci, kdy dcera odmítá jíst a nešťastně čeká na Denisovy zprávy, Davidovi dojde, že dceru rodičovská láska sama nespasí. To ho dožene k tomu, že Kláře Denisovým jménem napíše z nového čísla. Zprvu nevinné esemesky brzy přerůstají v osobní zpovědi, vyznání lásky i sexting, a do popředí vstupuje otázka morálních hranic Klářiny záchrany. Odpověď na ni znesnadňuje obzvlášť to, že bílé lži rodičů skutečně Kláře pomohou postavit se znovu na nohy.
Pro Omerzua jsou, jak zmínil 20. března na tiskové konferenci po promítání v pražském kině Atlas, tyto hranice jedním z klíčových témat celého filmu. „Druhé téma pak je zjištění, že rodiče a děti nikdy nejsou schopni úplně poznat jeden druhého,“ dodal režisér. Právě Klářiny zprávy jsou přitom klíčem k překonání této bariéry – Klára se v nich totiž konečně otevírá, což její postavě dodává potřebnou hloubku a uvěřitelnost. Zejména v dialozích s otcem a Denisem v angličtině totiž Klára jinak působí poněkud strojeně a stylizovaně. V esemeskách pak ale věrně odhaluje svoje pocity osamělosti a prázdnoty, a působí jako skutečný člověk. Zajímavostí je, že Omerzu při přípravě Klářiných zpráv vyšel i z deníku své své kamarádky, která v minulosti s poruchou příjmu potravy bojovala.
Autentičnost ale nelze v celém filmu upřít Klářině mladšímu bratrovi Teovi v podání Antonína Chmely. Ten dokáže v mnoha scénách předvést divákům nefalšovaný vztek i frustraci z rozpadu rodiny a ukázat, co může pro dítě znamenat, když rodiče odstaví jeho emoce na druhou kolej kvůli akutnějším problémům. Tematická linka mladého Tea tak v Nevděčných bytostech věrně upozorňuje na to, že dlouho vroucí emoce nechané bez náležité pozornosti jednou musí vyplout na povrch, a to i v nejméně vhodné chvíli.
Dexter Franc v roli Kláry i Antonín Chmela ale každopádně dohromady tvoří sehrané sourozenecké duo, a jejich interakce pomáhají z hlediska uvěřitelnosti vyvážit některé slabší momenty filmu. Oba herci se ostatně společně na role zhruba rok před začátkem natáčení připravovali i pod vedením režiséra filmu a herečky Elišky Křenkové, a je znát, že tahle práce přinesla ovoce. Poměrně solidní výkony nabízejí i Barry Ward v roli otce Davida a Barbora Bobuľová jako matka Laura, ale o tom, co se děje za rodičovskými fasádami jejich postav, se toho divák ve filmu příliš nedozví, což trochu znemožňuje se jim více přiblížit.
Nevděčné bytosti mají co nabídnout – možná až moc
To, že Nevděčné bytosti ambiciózně vyzdvihují několik náročných témat naráz, představuje jejich silnou i slabou stránku zároveň. Film sleduje více linek zároveň, od Klářiny anorexie přes rozpad rodiny, morální dilemata i komunikační bariéry až po nedostatek pozornosti pro mladého Tea. U žádné z nich ale trochu pochopitelně nestíhá v necelých dvou hodinách zajít více do hloubky. Dokonce i ústřední otázce přípustných mezí záchrany nemocné Kláry se postavy rodičů v přímé poradě věnují jen několik minut, aniž by mezi nimi došlo k většímu konfliktu. Současně ale nelze opomenout, že Nevděčné bytosti zvládají v příběhu jedné rodiny upozornit na širokou paletu problémů, a to dokonce s určitou dávkou humoru. To z nich i přes některé nedostatky dělá mnohovrstevnaté drama, které dokáže diváka pohltit.
Poslední zmínku na závěr si zaslouží kamera Kryštofa Melky, která celý příběh dokresluje s mimořádnou vizuální silou. Zdánlivě všední a známé záběry nabývají nečekané hloubky a pečlivě zachycují všední poetiku léta stráveného pod stanem v Chorvatsku i tísnivou atmosféru nemocnice. Nevděčné bytosti jsou tak díky nim i působivým estetickým zážitkem, kterému stojí za to dát od 26. března v kině šanci.
FILM: NEVDĚČNÉ BYTOSTI
Žánr: drama
Rok: 2025
Země: Česko/Slovinsko/Polsko/Slovensko/Chorvatsko/Francie
Režie: Olmo Omerzu
Scénář: Olmo Omerzu, Nebojša Pop-Tasić, Kasha Jandáčková
Kamera: Kryštof Melka
Hrají: Barry Ward, Dexter Franc, Barbora Bobuľová, Timon Šturbej, Antonín Chmela
Produkce: Jiří Konečný
Střih: Jarosław Kamiński
Zvuk: Michał Fojcik
Scénografie: Antonín Šilar
Kostýmy: Zuzana Formánková
–> CINEMART
