Od režiséra Davida Leitche (Atomic Blond, Deadpool 2) se asi nic jiného než akční nářez asi čekat nedá. Pro fanoušky tohoto žánru je tak Bullet Train trochu povinností. Ostatně během více než dvou hodin filmu je vlastně nic jiného než bitky, bitky a pak zase bitky, nečeká. Mluvit tady o příběhu je asi trochu nadsázka. Ale inspirace knihou Kôtarô Isaky i atraktivní prostředí japonského rychlovlaku uhánějícího krajinou, je slušnou zárukou, že se nudit nebudou.

Beruška je tak trochu zvláštní nájemný vrah. Už ono krycí jméno naznačuje, že s jeho pověstí to není úplně nejlepší. Má prostě trochu smůlu. A jeho šéfy ani nijak zvlášť netěší, že dochází k psychoterapeutovi. Protože trousit moudra „Když do světa posíláš mír, dostaneš zpět taky mír…“ se k jeho profesi tak nějak úplně nehodí. Na druhou stranu – sice spoustu zakázek pokazil – ale po mnoha letech pořád žije a zkušeností má na rozdávání.

Podivný kufřík

Teď má ale úplně nový úkol, vlastně to vypadá docela jednoduše. Z jedoucího vlaku ukrást jeden zdánlivě obyčejný kovový kufřík. Tokyo ho přivítá celkem přívětivě, tedy až na to, že během strkanice v metru ztratí jak klíčky od bezpečností skříňky se svou výbavou, tak i koupený lístek na rychlovlak. Skříňku ale nějak otevře a lístek? S tím už si poradí později. Šinkansen do Kjóta je proslulý svou rychlostí, ale také přesností, v každé stanici stojí jen přesně jednu minutu. 

To se zdá docela užitečné, stačí najít kufřík, pak co nejdříve z vlaku zmizet, a je vše vyřízeno. Tedy na první pohled.

Už na ten druhý se začnou věci trochu komplikovat. To když Beruška zjistí, že majitelem kufříku není jeden, ale dva cestující. A aby toho nebylo málo, pozná v nich dvojici nájemných vrahů Citróna a Mandarinu, se kterými měl už dříve tu čest. S prvním jmenovaným má navíc nevyřízené účty, dva.

Nicméně oba se starají o mladíka, kterého podle všeho někam převážejí, takže zmocnit se kufříku není tak složité. Pak se ale začnou věci poměrně dost komplikovat, najednou má o kufřík zájem mnohem více lidí, a mrtvol ve vlaku začíná pomalu přibývat. Beruškovi je již zcela jasné, že dotáhnout tenhle úkol do konce nebude zase tak úplná procházka růžovým sadem.

Spád a záblesky humoru

U akčního filmu nelze očekávat dlouhé statické záběry na rozvíjející se poupě růže nebo filozofické hovory o smyslu života, vesmíru a tak. Tady jde především o akci. V tomhle směru se režisér David Leitch se scenáristou Zakem Olkewiczem rozhodně nedrželi zpátky. Nelze si nevzpomenout na některé kultovní tarantinovky. A minimálně u jedné scény musí Kill Bill naskočit snad každému. Nutno ale konstatovat, že z pohledu fanouška akčních filmů má snímek opravdu solidní spád, a ačkoli trvá přes dvě hodiny, moc hluchých míst se v něm najít nedá. Bitka střídá bitku, pistole, samopaly, automatické pušky, pak také nože, a protože jsme v Japonsku, nemohou chybět ani katany. Abychom nezapomněli, ještě je tu jeden prudce jedovatý had ukradený z tokijské zoo a zabiják jménem Sršeň (Zazie Beetzová) pobíhající po vlaku se stříkačkou plnou jedu.

Až potud je vše vlastně v naprostém pořádku. Dokonce i herecké výkony se celkem podařily a Brad Pit (Beruška) zvládá své pozdější role – styl obstarožní bezelstný bezdomovec – docela přirozeně a s nadhledem. Na rozdíl od některých mladších kolegů nesklouzává k přehrávání a hraje opravdu civilně (i když ne tak úplně uvěřitelně). Za zmínku stojí také Aaron Taylor-Johnson (Mandarinka) a Brian Tyree Henry (Citrón), přičemž ten první dá vzpomenout na kultovní filmy z půlky osmdesátých let. Ostatně na tu nostalgii velmi dobře sází i hudba Dominica Lewise. 

Když vám k záběrům supermoderního Tokya na úvod zahrají Bee Gees a Horečka sobotní noci, prostě vás to z útlumu probere. Další fláky pak následující a vždy v docela příhodnou dobu, takže přece jen pomůžou k troše nadhledu.

Přes tohle všechno je ale přece jen trochu zneklidňující, když si po nějaké době uvědomíte, že propracovanější, a především smysluplnější dialogy nabízí i páté pokračování Troškova Kameňáku. Vlastně jedinou příběhovou linkou celého filmu je jízda vlakem. Sice do toho přibude rozměr povídání o ikonickém šéfovi japonských Triád Bílé smrti, ale to skoro působí nepatřičně. Navíc je to stejně jen záminka, jak dostat do vlaku víc profesionálních zabijáků.

FILM: BULLET TRAIN

Režie: David Leitch
Scénář: Zak Olkewicz, knižní předloha: Kôtarô Isaka
Střih: Elísabet Ronaldsdóttirová
Kamera: Jonathan Sela
Zvuk: Frank A. Montaño
Hudba: Dominic Lewis
Účinkují: Brad Pitt, Joey Kingová, Aaron Taylor-Johnson, Brian Tyree Henry, Andrew Koji, Hiroyuki Sanada, Michael Shannon, Sandra Bullocková, Bad Bunny, Logan Lerman, Zazie Beetzová, Masi Oka, Karen Fukuharaová, Kevin Akiyoshi Ching, Minchi Murakami, Kaori Taketani, Toshitaka Katsumi, Jim Garrity, Emelina Adamsová, Jenson Cheng, Nobuaki Shimamoto, Yoshi Sudarso, Johanna Wattsová, Ian Gabriel Martinez, Tania Verafieldová, Pancho Cardena, Julio Gabay, Andrea Muñozová, Arnold Chun, Naomi Matsuda, Benmio McCrea        , Pasha D. Lychnikoff, Joshua Johnson-Payne, Miles Marz, Michelle Leeová, Parker Lin, Garland Scott, Jason Matthew Smith, Zooey Miyoshi, Kamil Aydin, David Leitch
www.falcon.cz

PŘEHLED RECENZE
Příběh
1
Herecké výkony
9
Vizuální zpracování
9
Hudba
8
recenze-film-bullet-trainFanouškům akčních filmů nabídne snímek Bullet Point vlastně vše, co mohou chtít – atraktivní prostředí japonského rychlovlaku, rychlý a přesný střih Elísabet Ronaldsdóttirové i velmi precizní práci se záběrem Jonathana Sely. K tomu přidejte opravdu solidní zbraňový arzenál, některé velmi dobré herecké výkony a v neposlední řadě i občasný humor a stabilní spád. Škoda je, že příběh zabijáka Berušky jedoucího rychlovlakem s úkolem ukrást kufr, aby se nakonec všechno zvrtlo do mnohem většího masakru, vlastně ani příběhem není. Bullet Train v tomhle tak trochu připomíná porno filmy, kde je veškerý „scénář“ vlastně jen záminkou k další souloži. V tomhle případě jde o další souboj s noži, pistolemi, meči nebo čímkoli dalším. Bojové scény jsou natočené skvěle, ale přece jen, „mezihře“ to chtělo věnovat trochu pozornosti.