Film Equalizer 2 (2018): Černý Mirek Dušín

Už podruhé se Denzel Washington vrací do role bývalého agenta Roberta McCalla. Ve filmu Equalizer 2 je ale v úplně jiné situaci. Už žádný tajný agent, ale úplně obyčejný člověk živící se jako řidič Lyftu, což je obdoba Uberu. Pravda, zase tak obyčejný není, jakmile si totiž všimne nějakého bezpráví či nespravedlnosti, jde do akce.

Po smrti své ženy se McCall stáhl do sebe, opustil svůj dům a dokonce zinscenoval vlastní smrt. Byl to jediný spolehlivý způsob, jak se dostat ze spárů Defense Intelligence Agency (DIA), jedné z amerických tajných služeb, pro kterou dělal nájemného zabijáka, byť pod rouškou vznešených ideálů…

Temný mstitel bezpráví

Jediným, kdo z jeho bývalých kolegů věděl, jak se věci mají, je jeho kamarádka Susan Plummerová. Pro ostatní je ale mrtvý, a tak bere náhodné kšefty na ulici a drobné odhazuje do schránky spolujezdce.

Když k vám tenhle chlapík přijede jako řidič, jste v klidu, vypadá celkem mírumilovně. Jenže McCall na svůj výcvik rozhodně nezapomněl. Teď už ale zabíjí (nebo přizabíjí) výhradně z důvodů, ze kterých by mu tuhle činnost schválil i Mirek Dušín se všemi Rychlými šípy, a dost možná také legendární Timur.

Vydá se tak třeba do Turecka po stopách muže, který unesl dcerku své bývalé ženy. Mimochodem, Denzela Washingtona s kufi na hlavě a dlouhými vousy skoro nepoznáte. Jeho protivníci ho naštěstí nepoznali také, takže holčička skončila šťastná v maminčině náručí, a svinčík ve vlaku zřejmě někdo uklidil.

Dlouho to vypadá, že McCallův život takto poklidně poběží dál. Bude si taxikařit, sem tam zláme ruce nějakým ošklivým hochům, kteří se nechovají pěkně. Když jsou obzvláště zpupní, podřízne jim krk, nebo vystřelí mozek z hlavy. Vlastně proti pražským taxikářům velká pohoda. Jenže pak je v Bruselu zavražděn jeden z bývalých agentů DIA.

Pro McCalla nic zvláštního až do chvíle, než do hlavního města Belgie vyrazí Plummerová, která chce zjistit, co se stalo. Na téhle vraždě totiž něco nesedí. Pak se ale stane něco, co z toho pro McCalla udělá osobní věc. Plummerová je ve svém hotelovém pokoji přepadena a zavražděna.

Ne, že by snad chtěl bývalý agent nastoupit zpátky do služby, i ta taxikařina ho pořád baví. Jenže mu to nedá. Pomstít kamarádku hodný hoch prostě musí. Proto začne ve volných chvílích studovat policejní materiály z její vraždy, a také z vraždy onoho agenta. Asi nikoho nepřekvapí, že mu rychle dojde, jak moc tahle věc smrdí. Můžete si rovnou vsadit na to, že pachatelům se tenhle čmuchal rozhodně zamlouvat nebude. Ale co nadělají, správný hoch je nemůže nechat jen tak jít. Pomstít kamarádku zkrátka musí.

Nastavované napětí

Pro Denzela Washingtona je role agenta McCalla trochu netypická. Zejména v pokračování Equalizeru, kde se hlavní hrdina noří do patetického filozofického mudrování vlastně pokaždé, když někoho zrovna nemrzačí. Režisér Antoine Fuqua se pokusil navázat na první díl, no dobře, ani to nějaké veledílo nebylo, ale fanoušky si našel. Problém je, že stavba příběhu je dost kostrbatá.

Od první chvíle je jasné, že občasné akční bojové scény nejsou tím, oč ve filmu jde. Že nakonec musí přijít ona epická a na efekty bohatá poslední bitva mezi dobrým McCallem a zlými hochy, ať už je jimi kdokoli.

Než k tomu dojde, minuty na plátně neúprosně ubíhají. Než snímek dostane opravdový spád, uplyne jich skoro stovka. Nutno uznat, že Washington se i přes tohle trápení drží velmi solidně. Patosem a melodramatickými hláškami sice nešetří, ale jinak vypadá dobře jak v roli dobrosrdečného strýčka (do dokonalosti mu chybí jen drobné zadrhávání), tak i v bojových scénách, někdy až tarantinovsky přehnaných.

Kdyby scenárista Richard Wenk šel k cíli příměji, možná by se opravdu podařilo udržet napětí a tenhle film by mohl skoro připomenout stylem britské detektivky, kde také občas trvá nekonečně dlouho, než se příběh rozjede.
A Burnabymu občas stihnou vyvraždit skoro celou vesnici.

Jenže zde se to nedaří a tak je film spíše jen sledem akčních scén přemostěných nudnějšími pasážemi. Pochvalu si zaslouží ale Oliver Wood za kameru. Zejména v akčních scénách dokáže s atmosférou záběru pracovat brilantně a skvěle doplňovat děj.

Zejména v některých momentech kamera opravdu hodně pomáhá navodit tu správnou náladu. Přitom ale nemusel Wood ani přehnaně experimentovat.