Mentální poruchy, především pak schizofrenie, rozdvojení osobnosti či disociativní porucha, byly pro scénáristy vždy užitečným zdrojem námětů. Ve většině případů, kdy jsou tyto nemoci použity jako prvek příběhu, jsou využity spíše jako podklad dějového zvratu. V případě tohoto filmu je tomu ale jinak. Rozpolcený na disociativní poruše staví celý děj i ústřední charakter.
Začátek příběhu poněkud připomíná filmová klišé. Tři dívky, dvě průměrně obyčejné kamarádky a vcelku typická introvertní podivínka jménem Casey (Anya Taylor-Joy), nasednou do auta a čekají, až je otec jedné z nich rozveze domů. Do auta místo něj ale usedá cizí muž a bez pohybu jediného svalu v obličeji všechny tři dívky uspí. Ty se poté probouzí zavřené v malém pokojíku a dveře ven jsou předvídatelně zamčené.
Po prvním střetu s agresivním neznámým mužem jsou kamarádky vystrašené a začnou hledat cestu ven. Casey ale zůstává nohama na zemi a snaží se zachovat chladnou hlavu. Pak už režisér filmu M. Night Shyamalan rozehrává zajímavější příběh. Muž se za dívkami opakovaně vrací, tentokrát už ale i jako jiné osobnosti. Dívky tak naprosto ztrácí přehled o tom, co se děje a nemohou předvídat, co se bude dít dál. Casey si uvědomí, že muž trpí mentální poruchou, a když se objeví jako malý roztěkaný chlapeček Hedwig, snaží se s ním navázat přátelský vztah, aby ho využila k úniku.
Hlavní linka děje se soustředí na příběh onoho narušeného muže. Skrze opakovaná sezení s jeho psycholožkou (Betty Buckley) divák zjistí, že se muž jmenuje Kevin (James McAvoy) a má disociativní poruchu, kvůli které se v jeho mysli vyvinulo 23 různých postav. Nutno ale podotknout, že Kevin, tedy původní osobnost, musel nad tělem ztratit kontrolu už dávno, protože se poprvé a jen velmi krátce ukazuje až ke konci filmu, a to naprosto zmatený, bez představy o tom, co je za den.
Nad jeho tělem tak mají moc hlavně tři osobnosti: Dennis, Patricia a Hedwig, kterého jsme již představili. Dennis je chladný pragmatik s obsedantně kompulzivní poruchou a Patricia je zdánlivě milá, ale tvrdá. Tyto dvě osobnosti se snaží „chránit“ Kevina před hrozbami světa a jsou strůjci únosu dívek, které chtějí obětovat 24. postavě, jež má teprve „dorazit na scénu“. Tato postava má být nelidské monstrum – silné, nezranitelné, které všechny osobnosti dokáže nejlépe ochránit. Dívky jsou nakonec rozděleny a Casey se snaží za pomoci Hedwiga utéct.
Velkou část děje si divák může domyslet, ale v tomto případě to vlastně ani nevadí, protože i tak zůstává zajímavý. Větší zvrat přichází až ke konci filmu, kdy na scénu přichází 24. osobnost, ono monstrum. Z filmu, který se do té doby tvářil jako realistická sonda do mentální nemoci a možností lidské psychiky, se najednou stává vyhrocený snímek, který stojí na nadpřirozených prvcích.
Divák je vržen do úplně jiného světa a najednou neví, co si myslet o Kevinově postavě, o scénáři, ani o režisérovi. Klíčem k této poslední zhruba půl hodince je totiž další film stejného režiséra, Vyvolený z roku 2000, na který se v Rozpolceném odkazuje zmínkou o „Panu Skleněném“, což je postava z předchozího filmu. Tato zmínka ale přichází až na konci filmu, tedy dlouho poté, co je již divák zmaten.
Kevin měl původně být součástí děje Vyvoleného, kde se nadpřirozené prvky objevují také, ale Shyamalanovi přišla jeho postava tak zajímavá, že si ji chtěl ponechat do samostatného filmu. Ten bohužel po Shyamalanově režisérských nezdarech přišel až nyní. Příliš pozdě na to, aby tuto nenápadnou narážku pochopil někdo jiný než skalní fanoušci Vyvoleného. Bylo by dobré nějakým způsobem více dokreslit kontext, ve kterém se příběh odehrává, aby vytržení z reality nepůsobilo tak agresivně.
Celé dílo nepochybně stojí na hereckém výkonu Jamese McAvoye, který se dokáže vtělit do několika odlišných postav. Ačkoliv těmto přeměnám vizuálně dopomáhají kostýmy, dělají tak téměř neznatelně v porovnání s lehkostí, s níž McAvoy přepíná mezi rolemi, ať už jde o šišlavého chlapce Hedwiga, chladného Dennise či rozverného návrháře Barryho. V jednom díle nebylo možné obsáhnout všechny Kevinovy postavy.
Na jednu stranu je škoda, že není možné užít si ještě širší spektrum McAvoyových hereckých schopností, na stranu druhou všechny osobnosti, které měl šanci ztvárnit, zahrál výborně. Anya Taylor-Joy předvádí příjemně kvalitní výkon, zbylé dvě unesené dívky ale působí velmi ploše a obyčejně, i Betty Buckley je poměrně nevýrazná, což je ale spíše způsobeno nevýraznou postavou, kterou hraje.
Jednoznačně se jedná o zajímavý snímek, který většinu času dokáže udržet divákovu pozornost a vzbuzuje v něm zvědavost i přes slabší scénář a povětšinou ne příliš nabitý děj. Komorní možnosti prostředí využívá Shyamalan naplno. Nerealistický konec je ale pro obyčejného diváka až příliš vyhrocený a rozbíjí obraz, který do té doby film vytváří.
Film: Rozpolcený
Thriller/horror
USA, 2016, 116 min
Režie: M. Night Shyamalan
Scénář: M Night Shyamalan
Kamera: Mike Gioulakis
Hudba: West Dylan Thordson
Hrají: James McAvoy, Anya Taylor-Joy, Haley Lu Richardson, Kim Director, Betty Buckley
www.cinemart.cz
