Letní shakespearovské slavnosti 2017: Tak trochu jiný Hamlet

Letní shakespearovské slavnosti se letos konají po třiadvacáté, avšak první tři ročníky proběhly nepravidelně, v letech 1990, 1994 a 1995. Až od roku 1998 jsou Slavnosti pořádány každé léto, a tak tento rok v podstatě slaví své dvacáté výročí. A neslaví ho ničím menším než premiérou hry Hamlet v režii Michala Vajdičky. Autorem fototografií je Viktor Kronbauer.

Podle Martina Hilského je Hamlet v podstatě první detektivkou, v níž však nejde jen o vypátrání vraha, ale také o otázku, jak s ním pak naložit? Hamlet se zabitím Claudia váhá, což se mu nakonec šeredně vymstí. Gertruda, jež v této adaptaci nemá o ničem nejmenší ponětí, příliš pozdě zjišťuje, jakého hada si hřála na prsou, a dobrovolně volí raději smrt, než žít po boku vraha svého prvního muže. Navíc Claudius je tentokrát ještě větší zmetek, než si pamatujete z povinné školní četby. Inu, z konce budete vcelku překvapeni. Věren Shakespearově předloze nechá Vajdička sice všechny postavy zemřít, nikoli však tak, jak je to předepsáno.

Hamleta ztvárnil Jaroslav Plesl z Dejvického divadla, kde Michal Vajdička donedávna působil jako umělecký šéf. Stejně tak i obsazení dalších postav hledal v souboru Dejvického divadla, ať už vybíral ze stálých členů či externích spolupracovníků. Kromě Plesla tak uvidíme i Veroniku Khek Kubařovou jako Ofelii, Hynka Čermáka v roli Claudia, Petra Vrška coby Horacia či Pavla Šimčíka, Vladimíra Polívku a Lenku Vlasákovou. I když nebývá úplně obvyklé, aby se na inscenacích Shakespearovských slavností podíleli herci z jednoho divadla, dejvický soubor patří mezi ty nejlepší v republice. Pověstná sehranost herců se projevila i při Hamletovi, který však místy trochu drhnul.

Hamlet ve své nové úpravě pro letní scénu prošel kromě nezbytného krácení i modernizací. Ducha Hamletova otce tak Horacio natočil na video, Ofelii Hamlet posílá zamilované textovky. Bohužel trochu kontraproduktivně pak ale působí, že tyto zprávy zachovávají Shakespeara v jeho květnatosti. Hodilo by se spíše dotáhnout to do moderního zkratkovitého podání s trochou nadsázky. Dále však nepřekvapí, že místo kordů jsou taseny pistole a že kostýmy Kataríny Hollé odpovídají současné módě. Slavná replika o bytí a nebytí zazní také, nikoli však z úst Hamleta, nýbrž Polonia, jehož si Hamlet před vystoupením herecké společnosti dobírá, že kdysi platil za dobrého herce.

První část představení probíhá v uvolněnějším duchu, je prostor i pro humor. Herci například reagují na zvuky (hluky) z ulice, čímž však jejich otravnost neumenšují, právě naopak na ně ještě upozorní, či odbíjení hodin. Opět ale působí nedotaženě, když toho pak v druhé části nechají. Samozřejmě, po přestávce se již naplno rozvine tragický příběh a nelze se zastavit uprostřed umírání či naříkání a sledovat odbíjející hodiny, na druhou stranu takto inscenace působí neuceleně. Jelikož Petr Vršek vystupuje v dvojroli Horacia a ducha, zdá se neskutečným i sám Horacio, tím spíš, že nepřijde do kontaktu s nikým jiným než s Hamletem.

Ten pak budí zdání psychicky labilního jedince, který si vykonstruoval nejen celý příběh o otcově vraždě, ale vytvořil si i imaginárního spojence, kterým je právě Horacio. Kvůli krácení textu nemají ostatní herci možnost vystihnout charakter svých postav a může se zdát, že vše probíhá jen v Hamletově hlavě. To, co měl Hamlet pouze hrát, zde vypadá až příliš opravdově. Naneštěstí to však není ku prospěchu věci, těžko pak říct, co si o takovémto Hamletovi myslet.

Scénu zaplňuje několik řad s pouličními lampami, které jeviště dle potřeby zásobují větším či menším množstvím světla. Scénografie Pavla Andraška byla z celé inscenace tím zajímavějším prvkem, co měla symbolizovat, však nebylo patrné. Ornamenty na podstavcích slouží Hamletovi k tomu, aby si jejich ukopnutím vybil svou zlost. Vzhledem k přesunutí Slavností z Nejvyššího purkrabství do Královských zahrad před Míčovnou bylo třeba vyřešit i zvuk. Bohužel řešení v podobě umístěných mikrofonů po obvodu jeviště je dost nešťastné, hlasy herců místy zanikají v jejich krocích a když Hamlet táhne mrtvého Polonia, není to příjemný zvuk. Stejně tak za uši tahají tříštící se ukopnuté ornamenty. V souhrnu v nás tak letošní inscenace vyvolává spíše rozpaky.

Mimochodem, herci v první půli nastavují i zrcadlo divákům – když přijíždí herecká společnost (zastoupená jedním z herců v podání Pavla Šimčíka), vyžádá si Hamlet v doprovodu Polonia přednes monologu. Zatímco Hamlet zaujatě poslouchá, Polonius se nahlas nudí. Poté, co je Hamletem zpražen, že se ofrňuje nad náročnými kusy a dal by přednost jen lechtivým komediím, sice ztichne, zato se ale snaží otevřít si sáček s buráky. A je to právě velký nešvar Letních shakespearovských slavností, že konzumace sektů a chipsů neprobíhá o přestávce, ale přímo při představení.