Po úspěšných adaptacích knih Édouarda Louise přišla do divadla Venuše ve Švehlovce Ewa Zurakowská s inscenací Home Beyond the Borders?, která měla v České republice premiéru již minulý rok v Undergroundovém klubu Eden. Multižánrová inscenace založená na tématech z románu Denní dům, noční dům nositelky Nobelovy ceny Olgy Tokarczuk je koncipovaná jako monodrama, které kloubí prvky video projekcí, poetických obrazů a snových textů, jež mají člověku navodit vnitřní rozpolcenost a pocit vzdáleného domova, jako tomu bylo u lidí v době po druhé světové válce a jako to mohou někteří zažívat i dnes.
Ewa Zurakowská se za svoji adaptaci objevila v širší nominaci Cenách Thálie za rok 2022 v rámci alternativního divadla. Sama je v představení jedinou performerkou, kterou doprovází z kraje pódia vždy houslistka Vartui Saribekian a saxofonista Oleksandr Dudko, které Zurakowská doprovází svým zpěvem.
Hudba a zpěv jsou jedním z hlavních prvků navozující atmosféru, kterou se Tokarczuk snažila ve své knize popsat. Zmar, tužby, nesplněné tužby a konečně smíření se s životem jsou typickými tématy středoevropské literatury a Zurakowská tohle vše zvládla zazpívat. Samotný příběh, který vyprávěla i mimo tóny svého hlasu, by nemusel být pro znalé čtenáře knihy vůbec potřeba a představení by se dostalo snad ještě na vyšší pozici alternativy, pokud by něco takového bylo možné. Ovšem pro nečtenáře Denního a nočního domu by se představení mohlo jevit ještě více zmatečné, než jak se jim nejspíše zdálo nyní.
Inscenace divákům představila dva příběhy z celkové mozaiky knihy a jako přechody mezi nimi byly využité popisy, příběhy a recepty týkající se hub. Houby představující nicotnou část lidského jídelníčku zde nabírají zcela jiný rozměr a stávají se kotvou veškerého bytí. Jejich schopnost rozkládat, brát živiny a následně být sám rozložený, představuje pravidelný kruh života, kterým poukazuje na jeho pomíjivost a přirozenost smrti. Houby se tak v knize staly pojítkem dvou protikladů – smrti a života, v představení se staly pojítkem dvou příběhů.
Hra byla na poměry klasického divadla velmi krátká a diváky zdržela pouze na 45 minut. Přesto stihla říct vše podstatné. Zurakowská střídala rychlé taneční pohyby, které pomáhaly gradovat děj s klidnými až nehybným krokem, který zase emoce diváků vyzýval ke stoickému klidu. S pohyby komponovala i zpěv, který u gradace děje připomínal spíše křik. Člověk v takovou chvíli zažívá silné emoční vypětí, které ho nutí prožívat příběh, jako by byl jeho vlastní.
K umocnění pocitů z celé hry pomohla i velmi jednoduchá scéna, která je ale běžná u každého představení hraného ve Venuši. Zurakowská pracovala se dvěma plátny. Jedno, které bylo úplně vzadu, promítalo téměř po celou dobu představení ji samotnou a houby. Pohyby na plátně se víceméně opakovaly, byly pomalé a táhlé čímž v určitých chvílích propůjčovaly samotnému ději potřebný klid.
Druhé plátno bylo průhledné. Performerka ho využívala také k projekci různých forem videí. V tomto případě se ale mělo spíše jednat o clonu mezi životem a smrtí, o snový vnitřní svět prolínající se s realitou, kde je hranice nejasná. Práce s takovými reáliemi je velmi náročná, a přesto se to Zurakowské podařilo vystihnout tou nejjednodušší možnou formou.
Jako jediné dvě rekvizity ji posloužila paruka, kterou bych dokonce spíše považovala za součást kostýmu a malá lebka zvířete, která v ději opět naznačovala už více zřejmým způsobem smrt a křehkost života.
Celé představení působilo velmi jednoduše jak jedinou performerkou, tak i počtem rekvizit. Přesto šlo o náročnou kompozici perfektně propracovaného děje, který byl vyprávěn slovem, zpěvem, tancem, interakcí s diváky, projekcí videí, které ho doplňovaly, ale také osvětlením, které se měnilo v závislosti na dějovém vyvrcholení.
Nepřekvapuje mě, že se Ewa Zurakowská objevila v Cenách Thálie. Dokonale se jí podařilo ztvárnit to, o co se snažila Tokarczuk a stačily jí k tomu dvě plátna a zvířecí lebka. Snad se dalšího představení dočkáme v České republice co nejdříve.
DIVADLO: HOME BEYOND THE BORDERS?
Režie: Maciej Gorczyński
Dramaturgická spolupráce: Hana Müllerová
Účinkující: Ewa Zurakowská
Scénář: Ewa Żurakowská
Koncept: Ewa Żurakowská
Scénografie, videoprojekce: Iwona Bandzarewic
Hudba: Vartui Saribekian, Oleksandr Dudko, Ewa Żurakowska
