Komiks Pérák: Oko budoucnosti přináší nová dobrodružství českého superhrdiny

Český superhrdina Pérák je zpět! Tentokrát mu život vdechli Petr Macek a Petr Kopl v novém komiksu Pérák: Oko budoucnosti. Ti dva spolu pracovali již na komiksových příbězích o dalším českém superhrdinovi, Dechberoucím Zázraku. V tomto komiksu se Pérák mihnul v epizodě z druhé světové války a fanoušky zaujal natolik, že se Pérák po boku Zázraku začal objevovat pravidelně. Jejich vztah ovšem nebyl tak vřelý jako Iron Mana se Spidermanem. Pro dva superhrdiny je jeden komiks malý, a tak bylo třeba, aby Pérák vyklidil pole. A počkal si na vlastní příběh.

Pánové Macek s Koplem nejsou ovšem prvními, koho postava Péráka zaujala. Na rozdíl od amerických superhrdinů neleží Pérákův původ v komiksu, ale v legendách a příbězích, které se v Praze vyprávěly během druhé světové války. Není jisté, zda taková osoba skutečně existovala, ale jeho činy Němce strašily a Čechy povzbuzovaly. Za okupace tak byl považován za skutečnou postavu.

Už v roce 1946 ožil Pérák poprvé i na filmovém plátně prostřednictvím třináctiminutového animovaného filmu. V roce 2013 vznikl krátký hraný film a v roce 2016 další animovaný, a opět třináctiminutový, snímek. Divadelní soubor Vosto5 v roce 2011 uvedl svou inscenaci Pérák, již měl v úmyslu později převést i do filmové podoby, k tomu však zatím bohužel nedošlo.

Ani na literárním poli se nezahálelo. První komiks vznikl už v roce 1948, Pérákovými činy se inspiroval například i Ondřej Neff (1988 a 2001) nebo Petr Stančík (2008). V roce 2018 pak vycházel komiks o Pérákovi v časopisu ABC. Sebraná série pak tvoří nyní vydanou knihu Pérák: Oko budoucnosti.

Příběh začíná v zimních ulicích Prahy, kde se Pérák kočkuje se svou Nemesis Žiletkářem. Ten je však spolčen s nacisty a Pérák vpadne rovnou do pasti, kterou mu společně nachystají. Pár měsíců si Pérák pobyde v koncentračním táboře, kde na něm nacisté dělají různé pokusy. Mimo jiné jej postupně stáhnou z kůže, do masa mu vyryjí symboly ochrany proti magii a opět mu kůži našijí.

Když chtějí zkusit, zda se dílo zdařilo, obrátí se kletba proti nim samým a Pérákovi se podaří uprchnout. Ovšem ne na dlouho – opět jej dopadne major Verner, šéf organizace Thule, která pátrá po magických artefaktech. Nyní například po lebce kněžny Libuše, jež má moc zjevit Vůdci budoucnost. Major donutí Péráka ke spolupráci, jejímž cílem je lebku najít a získat.

Konec Oka budoucnosti jednoznačně napovídá, že o žádný konec nejde a že si fanoušci budou muset počkat na další díl (nebo díly), aby se dozvěděli, jak to s Pérákem i Libušinou lebkou dopadlo. Je také otázka, zda se série v budoucnu bude držet jen linie tohoto artefaktu, nebo přibydou i další – například tolik lákavá a tajemstvími obestřena svatováclavská koruna, která je ve skutečnosti vinná Heydrichovou smrtí.

Příběh proti své vůli kolaborujícího Péráka má vcelku spád, ovšem co také na 88 stranách jiného čekat. Není tu prostor pro zdlouhavosti, je třeba jít rovnou na věc. A to někdy i za cenu zkratkovitosti. Scénář je trochu zmatečný – odskakuje do minulosti, snů i vizí, vše ke škodě určité plynulosti vyprávění. Navíc vpadáme rovnýma nohama přímo do střetu s Žiletkářem, a tak si čtenář musí sám domyslet a dovzdělat se, kde a jak se Pérák vůbec vzal. Protože v tomhle komiksu jako český superhrdina rozhodně nepůsobí.

Kompletní kresbu – od prvního náčrtu až po závěrečný coloring a stínování – má na starosti Petr Kopl, což je celkem paradoxní, jelikož na mě komiks působí, jako by na něm pracovalo více kreslířů. Některé z postav mají kulaté obličeje s černými tečkami místo očí a bez vykreslených detailů lícních kostí nebo brady a velmi připomínají Hergéova Tin Tina (například Libuška Poupětová hned na úvodních stránkách).

Jiné postavy jsou naopak o něco lépe propracované a mají ostřejší rysy, například major Verner. Vnímání komiksu to sice neruší, ale když se na to čtenář zaměří, překvapí ho, jak rozdílným stylem jsou různé postavy vykreslené.

Závěr komiksu je věnován bonusu, který čtenáři předkládá, jak se stalo, že se dvojice Kopl a Macek začala věnovat Pérákovi. Dále povídku přibližující nám dobu strávenou Pérákem v koncentračním táboře, a nakonec také vysvětlení, jak komiks vznikal. Ač jde o pár stránek popisujících vznik komiksu, byly mi právě z celé knihy nejvíce proti srsti.

Sice se říká „pochval se sám, jiný to za tebe neudělá“, ale také že sebechvála smrdí. A tahle sebechvála, vyprávějící o tom, jak je komiks unikátní a jak k jeho tvorbě Petr Kopl přistupuje „sebevražedně revolučně“, bohužel smrdí vcelku dost.