Letošní novinkou, kterou připravilo Jihočeské divadlo pro prostory otáčivého hlediště v barokní zámecké zahradě Českého Krumlova, bylo do scénické podoby převedené Händelovo oratorium Mesiáš. Díky tomu se ve dnech od 4. do 14. 8. dostalo baroku velmi autentického oživení.
Náhoda?
I když je oratorium Mesiáš biblickým textem vyprávějícím o životě Ježíše Krista, rozhodl se režisér Tomáš Ondřej Pilař zasadit příběh do zcela jiných historických konotací. Podporu svého režisérského záměru nalezl v údajné přesné historické shodě mezi zplnoletněním šlechtice Josefa I. Adama ze Schwarzenbergu a okamžikem, kdy Händel začal své oratorium Mesiáš komponovat. Právě s životem Josefa Adama je spjat nějvětší rozkvět barokní podoby Českého Krumlova. Výsledkem je tedy jakási fúze životních příběhů Josefa Adama a Ježíše Krista. Právě baroko je spojující prvek celé inscenace. Diváci mohli sledovat na 150 účinkujících ve velmi historicky věrných barokních kostýmech a nezapomnělo se ani na dobové účesy. I choreografie byla inspirovaná barokem a obsahovala prvky baletu. Stejně tak použité rekvizity ve většině případů odkazovaly k barokním operám.
Příběh
Jak jsem již uvedla výše, tak přesto, že libreto obsahuje úryvky z Bible krále Jakuba, které vypráví o Ježísi Kristu, v ději, který diváci sledovali, se k němu vztahovalo jen málo odkazů. Vše, co s Ježíšovým příběhem souviselo, bylo pouze v rovině symbolů. Což nemusí být nutně špatný přístup, problémem se ale stalo, že vysledovat jakoukoliv dějovou linku bylo velmi obtížné, i když hra se ji evidentně snažila obsáhnout. Jediným možným zdrojem, jak více porozumět tomu, co divák sleduje, bylo si přečíst průvodní text v programu představení. Přesto i po jeho přečtení jsem hodně tápala.
V popisu na stránkach Jihočeského divadla se uvádí, že se přenášíme doprostřed zahradní slavnosti. Ano, toto očekávání představení do značné míry naplnilo. Vizuální stránka byla velmi opulentní. Jen do této představy nezapadá několik klíčových momentů. Těmi jsou například naprosto jasně čitelné zvěstování Narození Páně bílým andělem, zpodobnění Krista v beránkovi, kterého Josef Adam dostává k narozeninám, ohlašování Kristovy smrti černým andělem a pohřebním sbor. Celkově se tak nemohu rozhodnout, o co tedy režisérovi šlo především. Na jednu stranu o velkolepou efektní podívanou, která nemá snahu s divákem hlouběji komunikovat a na stranu druhou evidentní snaha nastínit děj životního příběhu.
Scénografie
Společně s nádhernou kostýmní výpravou byla scénografie kompletně jako taková doslova pastvou pro oči. Nešlo o pouhou reprodukci starého, ale byla využita i řada moderních prvků. Jeden z takovýchto momentů, který mne okouzlil, nastal při zpěvu biblického úryvku, že Ježíš je světlo, které přišlo, aby přemohlo smrt. Part zazpíval mužský bas v roli kněze a vedle něj se rozsvítila písmena na tabuli se stejným textem. Dalšími napaditými aktualizacemi byly světelné tyče, které byly využity jako symboly ukřižování/kříže při zpěvu o Ježíšově smrti nebo použití videomapingu. Některé prvky však bohužel bylo možné pochopit až po přečtení průvodního textu. To byl případ herců s jeleními hlavami v krosnách na zádech, hoteloví poslíčci pobíhající s maketou místního kostela, do které byly postupně ukládány tři sochy srdcí s trnovou korunou, podobné symbolu Ježíšova ukřižovaného srdce. Některé prvky jsem však nedokázala rozklíčovat ani po přečtení textu. To je případ postav hotelových poslíčků v uniformách z 20. století a dva různí herci v roli kněze.
Hudba
Původní Händlovo oratorium je považováno za jednu z nejlepších barokních skladeb, proto jsem se upřímně těšila, až si Mesiáše poslechnu naživo. Bohužel hudební zpracování mělo pár zásadních technických nedostatků. Tím nejnepříjemnějším byl časový posun mezi zpěvem, který diváci slyšeli z jeviště a tím, kterým se jim nesl z reproduktorů v hledišti. Mimo to zvlášť mužské party nebyly dost dobře zvládnuté a to celý dojem ještě zhoršovalo. Dalším technickým problémem byl nedokonalý deformovaný přenos hudby z orchestřiště. Co naopak velmi oceňuji, byly party zpívané sborem. Ty člověka doslova chytaly za srdce.
DIVADLO: MESIÁŠ
Hudba: G. F. Händel
Libreto: Charles Jennens
Premiéra: 4. 8. 2022
Délka představení: 2 hodiny bez přestávky
Hudební nastudování a dirigent: David Švec
Režie: Tomáš Ondřej Pilař
Scéna: Petr Vítek
Kostýmy: Dana Haklová
Světelný design: Daniel Tesař
Projekce: Petr Hloušek
Choreografie: Martin Šinták
jihoceskedivadlo.cz
