Zatímco sedm kulí, byť byly ve finále jen dvě, vypálených v Sarajevu spustily jeden z nejkrvavějších světových konfliktů, tak jedna kule bláhově vystřelená z pistole české výroby v Mexico City sice též zabíjela, ale zároveň silně ovlivnila americkou uměleckou scénu druhé poloviny 20. století.
Oním ostrostřelcem byl beatník a literární experimentátor William S. Burroughs, který 6. září 1951 zabil ve večerních hodinách svou druhou ženu Joan Vollmerovou při hře na Viléma Tella. Posilněn, pravděpodobně nejen alkoholem, chtěl ukázat všem přítomným svůj střelecký um, a tak 28letou Joan požádal, aby si na hlavu umístila skleničku, na kterou z dvoumetrové vzdálenosti vystřelil. Joan nezemřela na místě, ale až hodinu po incidentu v nemocnici. William byl po 13 dnech propuštěn na svobodu, vrátil se do USA a rozhodl se věnovat psaní, neboť jen tím mohl vykoupit od Zlého ducha svou duši. A tak psal a psal, až se propsal k jednomu ze svých posledních textů, kterým bylo libreto pro příznačnou operu The Black Rider, jenž v současné době uvádí Městská divadla pražská v Divadle Komedie.
The Black Ridera stvořili spolu s Burroughsem také hudebník Tom Waits a režisér Robert Wilson, který rovněž přišel s námětem. Chtěl vytvořit novodobou operu na základě německé lidové legendy o Čarostřelci, kterou operně zpracoval už Carl Maria von Weber začátkem 19. století. Ve Wilsonově verzi se úředníček Wilhelm zamiluje do Katynky, dcery lovce. Ten ale Katynku Wilhelmovi nedá, dokud neprokáže své střelecké schopnosti. Proto se Wilhelm spřáhne s ďáblem, který mu nabídne magické kulky, jež zasáhnou cokoli, co si bude Wilhelm přát. Pouze nad jednou jedinou bude mít moc samotný ďábel. A právě ta zasáhne ve svatební den Katynku. Osudný výstřel vyjde z Wilhemovy zbraně a nejšťastnější den jejich života se promění ve velkou tragédii. Náhoda?
Tato souhra okolností přivedla pražský inscenační tým The Black Ridera k většímu prolnutí staré legendy s Burroughsovým životem s Vollmerovou. V tom jim pomohl i zvolený žánr – makabrozní groteska. Jejich život totiž vyplňovalo mnoho návykových látek, které je postupně ničily a nakonec i urychlily a zpečetily jejich osud. Režisérka oper Veronika Kos Loulová se navíc rozhodla v této opeře, která je tady spíš kabaretem, více akcentovat Joan Vollmerovou. Beatnickou múzou a volnomyšlenkářkou, která se stejně nedokázala vymanit s mužského područí, rukou muže byla sprovoděna ze světa a jejího příběhu a odkazu se rovněž chopili muži. A stejně jako se v The Black Riderovi prolíná příběh Wilhelma a Katynky s tím Williama a Joan, tak se prolíná čeština s angličtinou. Kos Loulová navíc příběh vypráví jako tolik oblíbenou true crime story.
Ta se odvíjí v kašírované scéně Matěje Kose, kterou si tak trochu střílí z monumentálních kulis operních domů. Groteskní svět dotváří také světelný design Jana Huga Hejzlara, kostýmy Vojtěcha Hanyše, choreografie Martina Talagy a hlavně parádní hudebníci, kteří interpretují Waitsovu hudbu s velkým nasazením.
Pěvecky je pak velmi silný Radek Melša coby Robert a Renáta Matějíčková jako Katynka a zároveň i Joan Vollmer. Po herecké stránce inscenaci kraluje režisérka Daniela Špinar, která ztvárňuje ďábla a Burroughse. Svůj démonický úkol si maximálně užívá a spolu s ní i diváci. Za pozornost stojí také Pavol Smolarík coby kabaretiér a Róbert Nižník, jehož hlas pronášející název opery ihned vyvolá u diváků pověstné zimomriavky.
DIVADLO: BLACK RIDER
Režie: Veronika Kos Loulová
Dramaturgie: Martin Satoranský
Překlad: Jitka Jílková, Michal Zahálka
Scéna: Matěj Kos
Kostýmy: Vojtěch Hanyš
Choreografie: Martin Talaga
Hudební nastudování: Jan Aleš, Jana Vychodilová
Foto: Patrik Borecký
Hrají: Tomáš Dalecký, Daniela Špinar, Renáta Matějíčková, Róbert Nižník, Radek Melša, Pavol Smolárik, Zoja Oubramová, Emma Marklová / Štěpánka Svobodová, Jan Bartoloměj Barták / Arien Bartolomej Smolárik
–> MĚSTSKÁ DIVADLA PRAŽSKÁ /KOMEDIE
