Za život svedeme nejeden boj. Není snad dne, abychom se s někým anebo něčím neutkali. Ať už jde o banalitu, práci, sport, vědomostní soutěž anebo o skutečně vážné věci, které nám dokáže život v nečekaném okamžiku přichystat. A to nepočítám boje, které se co chvilku odehrávají přímo v nás samotných. Za takového zdatného bojovníka lze v tomto směru považovat i Viktora Tauše, který by o těchto zápasech mohl povídat. A on vlastně svou tvorbou i povídá.
Po úspěšné Amerikánce a i Snowflakes se Viktor Tauš opět rozhodl vytvořit silný divadelní příběh ze života, ve kterém hlavní hrdinové nemají nic zadarmo a životem se musí zkrátka proklestit. Proto letos spatřil světlo světa projekt Human Zoo, do kterého po vzoru filmové verze Amerikánky Tauš přivedl nejen známé osobnosti, převážně z řad přátel, ale také spoustu mladých lidí ať už z dětských domovů nebo z uměleckého světa. Tauš svou Human Zoo, která má podtitul Gospelová Anarchie, navíc nejen zrežíroval, ale také napsal scenář spolu s filmovým scenáristou a režisérem Meierem Luborem Dohnalem. Do něj oba zapracovali rozličná témata, která hýbou současným světem – ekologická i jiná úzkost, syndrom hodné holky, sebepoškozování, nalezení sebehodnoty, touha někam patřit, závislosti, workoholismus, ale také ohlédnutí se za životem.
V téměř tříhodinovém představení je toho zkrátka hodně a k tomu se ještě mnohé na scéně Nové Spirály také děje. Tauš totiž nenechá diváky a ani účinkující za celou dobu vydechnout. Divák se tak trochu ocitá v ADHD mysli, která každou vteřinu sice něco vyplodí, ale málokdy se dostane hlouběji. Proto se také neustále chrlící nápady ne vždy provážou, a hlavně dotáhnou do zdárného konce. Ostatně ukočírovat je bylo nad mnohé síly. Příliš se to nepodařilo ani dramaturgyni Anně Smrčkové. Byť Human Zoo vzešla ze scénáře, tak ji stejně jako vznik života na zemi obestírá spíš chaos než řád.
Proto má tento projekt také své rytmické propady. Byť je show hnána obrovskou energií 40 účinkujících, tak jsou zde mnohá místa zdlouhavá nebo úplně nefunkční a spíš udělaná pouze na efekt. To se například týká už samotného začátku show, kdy je na scéně postavený reálný boxerský ring, ve kterém se nakonec odehrají 3 x 3 minuty pošťuchování, aby se divák následně dalších x minut díval, navíc za neustálého nuceného fandění, jak se tato scéna bourá. Pokud by se tento výstup zjednodušil, byl třeba jen naznačený a sestával z nějaké promyšlené choreografie, pak by rozhodně měl hlubší výpověď. Ostatně celková choreografie Kristíny Tukan Martanovičové, vyjma krumpových čísel, je v tomto představení poněkud ošizená. Účinkující se totiž neustále pohybují po vnějším kruhu. Sice tím připomínají stále někam proudící masu, ze které se vždy vyloupne jedinec se svým příběhem do středu jeviště, ale mnoho toho nenabídnou a divákům sedícím v přízemí musí snad i bránit ve výhledu. Ostatně málo toho ukáže i scénografie Jana Kadlece. Ten jako kdyby se nepoučil z Marka Cpina a scénografie pro The Saturn Revue a udělal jako přes kopírák tu stejnou chybu. Také Kadlec naprosto rezignoval na technické vybavení Nové Spirály. Rozpohyboval pouze vnější kruh a doprostřed zavěsil obří nafukovačku zlatého slona. Naštěstí si ale Kadlec svou reputaci napravil extravagantními kostýmy. Co je pak ale na tomto představení velmi povedené a dotažené, je hudba Romana Holého, kterého skvěle doplňují raperské vsuvky Dana Kranicha a Martina Matyse a v závěru pak Lenka Dusilová.
Co se hereckých výkonů týče, tak Tauš staví především na autenticitě a osobnosti každého účinkujícího. Nikdo není tlačen hrát nějakou roli, byť Alena Doláková, Cyril Dobrý nebo Rostislav Novák st. své úlohy mají. Roli má určitě i Jan Cina, který se po scéně pohybuje jako taková záhadná postava, jež němě, a tak trochu i vševědoucně přihlíží celému tomu hemžení. Pěvecké party si pak drží Matěj Ruppert, Zea či Ondřej Ruml. A aby těch vzruchů nebylo v tomto projektu málo, tak i samotné obsazení je proměnlivé. Každá z avizovaných 50 repríz je tedy pokaždé jiná. Co se ale určitě nemění, je nadšení, se kterým do toho jdou pokaždé všichni naplno.
Je skvělé, že se Viktor Tauš pustil do dalšího projektu s mladými lidmi, že vypráví tyto příběhy a že nechává všechny svobodně tvořit. Avšak jeho tempo je někdy tak vražedné a mysl tak překotná, že by právě u tohoto projektu stačilo občas ubrat a utřídit myšlenky, aby mohly zaznít s o to větší razancí. Život a ani představení není závod, byť je obojí mnohdy boj.
DIVADLO: HUMAN ZOO – GOSPELOVÁ ANARCHIE
Autoři: Viktor Tauš, Meir Lubor Dohnal
Premiéra: 26. 2. 2026
Dramaturgie: Anna Smrčková
Výprava: Jan Kadlec
Hudba: Roman Holý
Choreografie: Kristína Tukan Martanovičová
Režie: Viktor Tauš
Foto: Jan Strnad
Hrají: Matěj Ruppert, Hana Holišová, Ondřej Ruml, Cyril Dobrý, Zea, Lenka Dusilová, Jan Cina, Dan Kranich, Martin Matys, Tadeáš Moravec, Rostislav Novák st., Alena Doláková, Dexter Franc, Tomas Sean Pšenička, Julie Šoucová, Gabriela Heclová, Klára Kitto, Valerie Lobachová, Andrej Holý, Michaela Žiláková, Barbora Holzknechtová, Barbora Součková, Nikola Denisa Trojánková, Josefína Prachařová, Anna Kašparová, Barbora Halčáková, Alan Gajdoš, Lukáš Rusín, Jordan Nzambi, Kryštof Kunický, Tereza Pomajslová, Adéla Michálková, Veronika Zastávková, Alica Lázárová, Kateřina Součková, Karla Bábková, Anežka Bernatová, Antonie Josefína Novotná, Rozálie Topinková, Anežka Ruppertová, Anna Marie Höppnerová, Kateřina Kvintusová…
–> NOVÁ SPIRÁLA
