Původně britský stuckismus není pro Českou republiku, potažmo Prahu, neznámým uměleckým směrem. Právě naopak – v Praze je jedna z nejaktivnějších skupin následovníků tohoto směru a mezi Prahou a Londýnem probíhá čilá komunikace, která v roce 2013 vyvrcholila výstavou Stuck between Prague and London. Letos vystavuje v Art & Event Gallery Černá labuť jeden ze zakladatelů, Charles Thomson, který ji sám uvedl. Výstavu lze navštívit do 15. listopadu.
Charles Thomson založil stuckismus spolu s Billym Childishem v roce 1999. Název uměleckému směru dala Tracey Emin, konceptuální umělkyně a expřítelkyně Billyho Childishe, která pány obvinila, že jejich umění je „stuck“ – zaseklé a nerozvíjející se.
Stuckismus v sobě nese dva základní principy, které Thomson sepsal do Manifestu stuckismu (The Stuckist manifesto). První z nich je poněkud radikální a tvrdí, že umělec, který nemaluje, není umělec. Od tohoto principu se částečně upustilo, neboť kromě malířů se ke stuckismu dnes hlásí i grafici a sochaři. Druhý princip však přetrvává dodnes. Stuckisté v něm odmítají umění, které musí být vystaveno v galerii, aby se stalo uměním. Výrazně se tím vymezují právě vůči konceptuálnímu umění. Charles nejčastěji jako příklady zmiňuje mrtvého žraloka Damiena Hirsta nebo rozestlanou postel Tracey Emin. Tvrdí, že pokud by tyto věci nebyly v galerii, nikoho by ani nenapadlo, že jde o umění. Zároveň tvrdí, že ani o umění nejde. Zkrátka, podle stuckistů byste nikdy neměli být v nejistotě, co se umění týče. Už žádné dohady, zda jde o uměleckou instalaci, nebo náhodné uskupení květin.
U jednotlivých autorů stuckismu nehledejte v jejich malbách společné rysy. Stuckismus není o technice, ale o filosofii. Charles Thomson vyzdvihuje stuckistické malby jako prostředek komunikace, vyjádření emocí a zkušeností. Stuckisté by podle něj měli ve svých malbách být čestní a otevření.
V Černé labuti jsou vystavena Thomsonova díla z posledních dvou let, kdy částečně měnil svůj malířský styl. Výstava obsahuje i sérii obrazů, které namaloval pro jednu londýnskou burlesku. Thomson na svých malbách využívá ostrých neonových barev. Obrazy jsou klasickou figurální tvorbou s až karikaturně komiksovým způsobem zobrazování lidí. Oproti své rané tvorbě dnes nevyužívá ostrých černých linií pro jednotlivé tvary a více pracuje s barvami a jejich jednotlivými odstíny.
Pro Charlese je malování interní záležitostí a výstavu chápe jako podělení se o své soukromí. Díla totiž nevznikají v ateliéru, ale u něj doma, v kuchyni. Inspiraci nachází Charles ve vztazích. Každý obraz nějakým způsobem zobrazuje vztah, ať už explicitně, vyobrazením muže a ženy, nebo skrytě, kdy si příběh musíme domyslet (například konvička s hrnkem, zátiší s kondomem).
Díky mnohobarevnosti a zářivým odstínům působí obrazy Charlese Thomsona veselým a uklidňujícím dojmem. Sám Charles je milý a přátelský člověk a my měli to štěstí, že se nám během prohlídky věnoval a popsal jednotlivé obrazy. Ale i bez jeho osoby je výstava příjemným zážitkem, nenechte si ji proto ujít.
