Poznat jakékoliv velké, natož hlavní město si obvykle žádá víc času než jeden den. Nejinak je tomu u hlavního města USA, Washingtonu D.C. Dát si za cíl vidět z takové metropole co nejvíc během necelého dne se může zdát nemožné. Na druhou stranu je to výzva a já vám v dnešním cestovatelském příspěvku dokážu, že to jde. Tak vzhůru z Big Apple do hlavního města USA!
Washington D.C. jsem poprvé navštívila téměř před čtyřmi lety a na jeho prohlídku jsem měla dobré čtyři dny. Za takovou dobu člověk stihne obdivovat památky jak zvenku, tak zevnitř, navštívit nespočet muzeí (do žádného z nich neplatíte vstupné) a dalších pamětihodností.
Když mi moje kamarádka Pavla navrhla, abychom o velikonoční sobotě na jeden den vyrazily právě do Washingtonu D.C., kam cesta z New Yorku trvá okolo pěti hodin, přišlo mi to jako bláhový nápad. Už proto, že člověk stráví v autobusu stejně času jako v městě samotném. Přesvědčilo mě ale obrovské lákadlo, kterým se Washington začátkem jara každoročně pyšní. Právě v hlavním městě USA najdete v tu dobu jedny z nejkrásnějších rozkvetlých třešňových alejí. Jsou ještě kouzelnější než ty v botanické zahradě v Brooklynu.
Po snímcích třešní s washingtonskými památníky v pozadí prahne každý amatérský i profesionální fotograf. Každoročně se do města sjíždějí miliony lidí z celého světa právě kvůli této pastvě pro oči. A tak jsme vyrazily i my.
V sobotu jsme v nekřesťanskou ranní hodinu (5:30, spoj v 5 ráno nám ujel chybou newyorského dopravního podniku – „Thank you“, MTA… – a my měly štěstí, že v dalším autobusu pro nás bylo místo, jinak bychom jely vy-víte-kam) nasedly do autobusu firmy Megabus (levné jízdenky do různých měst v USA) a už v půl desáté jsme vystupovaly na Union Station v hlavním městě.
Obrovskou výhodou centra D.C. je, že všechny pamětihodnosti se nacházejí blízko sebe a dají se snadno obejít pěšky. Z nádraží jsme se vydaly do Knihovny Kongresu, kde jsme si prohlédly úchvatný interiér vstupní haly. Obešly jsme budovu Kapitolu a vydaly se po promenádě The Mall směrem k jezeru Tidal Basin, kde se nácházela ta třešňová nádhera. Cestou jsme se zastavily v botanické zahradě, abychom se během stále ještě chladného rána ohřály v tropických sklenících.
Míjíme známý obelisk, Washingtonův památník, a stáčíme se k Tidal Basin. Nevím, co je víc dechberoucí: zda třešňové aleje, nebo asi miliarda dalších turistů. Abychom pořídily ikonické snímky, musíme se prodrat davem ke břehu jezera. Zadařilo se a my si užíváme tu nádheru a hledáme pro fotoaparát dokonalá zátiší třešňových větví. Obcházíme jezero, památník prezidenta Jeffersona a u Lincolnova památníku na okraji vodní nádrže svačíme doma připravené svačiny. Není na škodu tu zmínit, že v centru D.C. je těžké najít dobré jídlo, pokud zrovna nechcete jíst ve fastfoodovém řetězci. Je to tím, že v centru jsou kromě památek především administrativní budovy, kde se zaměstnanci vykytují jen ve všední dny od devíti do pěti. Nebýt turistů, D.C. by bylo městem duchů.
Posilněné se vydáváme na další etapu. Naše kroky (a že jich bude!) směřují do čtvrti Georgetown. V Georgetownu sídlí slavná špičková právnická škola a díky tomu tu žijí spousty boháčů, lobbistů a dalších obyvatel s více či méně tučnými konty. Naše cesta vede podél řeky Potomac. Po pravé straně míjíme Kennedyho centrum (washingtonský ekvivalent Carnegie Hall) a nad protějším břehem se nachází vojenský hřbitov v Arlingtonu.
Přicházíme do přístavu v Georgetownu, kde se pracháči v drahé restauraci cpou mořskými plody. Sbíhají se nám sliny, a proto pokračujeme dál k předem vybranému podniku s názvem Chaia, který se specializuje na mexické tacos. Motto restaurace je „farm-to-taco“, takže si asi domyslíte, že všechno bude organické, lokální, hispterské a fotogenické pro Instagram. Objednáváme si dvě tacos a k tomu organickou limonádu z fermentovaného sirupu (taková ta naše voda s poctivou šťávou z dětství, pamatujete?). Tacos tu mají vynikající, ale holt je to pořád mexická kuchyně, takže to echt pálí.
Stále máme spoustu času, tak se couráme malebnými uličkami Georgetownu, fotíme nádherné domy a místní na nás divně koukají, když si fotíme právě jejich dům… Jsme turistky a nestydíme se za to!
Po ohnivých tacos jsme toužily po sladké tečce z Yelpem vytipované pekárny Baked and Wired. K naší smůle, když jsme k podniku dorazily, nemile nás překvapila fronta dlouhá skoro přes celý blok. Až tak moc jsme zase ty cupcaky mít nemusely a rozhodly jsme se, že se pomalu vydáme směrem k nádraží. Cesta z Georgetownu do centra D.C. nás zavedla i k Bílému domu. Bohužel nikdo nebyl doma, tak jsme pokračovaly v naší cestě k autobusu do New Yorku.
Bilance našeho dne ve Washingtonu D.C. je taková, že jsme ve městě strávily krásných devět hodin. Což je stejná doba, jakou jsme strávily v autobusu cestou tam i zpět. Nic to ale nemění na tom, že za to návštěva hlavního města stála. D.C. je velkoměsto, přesto je mnohonásobně klidnější než šílený New York. Každý si tu najde svoje: muzea, památníky, parky, zahrady… Kdybych nebyla srab, možná bych se nechala pro zpestření ukecat k půjčení jednoho z městských kol, která jsou tu mezi návštěvníky dost oblíbená. Tak třeba příště, až se vrátíme kvůli těm slavným cupcakům…
