Pořádnej hukot se spoustou pyrotechnických efektů, které žádná jiná kapela nenabídne – přesně to od německé ikony industriálního metalu Rammstein čeká snad každý její fanoušek. Tentokrát zavítali se svou show do pražského Edenu. A jaké laskominky naservírovali přítomným v rámci své Tour 2017? Na rovinu, žádný milník v historii nejnabušenějších koncertů se tentokrát nekonal. Rammsteini sice ukázali, že ve svém oboru patří mezi extra třídu, nicméně triky z tohoto vystoupení už tu několikrát byly. A některé zajímavé se do 90 minut koncertu bohužel nevešly vůbec. Ale pěkně popořadě.
Ještě než začnu hodnotit vlastní koncert, zastavil bych se trošku u organizační stránky. Nějak jsem totiž nepochopil, jak je možné, že u vchodu do zadní části stadionu, kam se prodalo více vstupenek, se fronty netvořily, zatímco u vstupu k pódiu nás organizátoři „obšťastnili“ dvacetiminutovým čekáním ve třicetistupňovém vedru. Celou tuto nepříjemnou dobu ještě podtrhoval pohled na uzavřené vchody vedle. Ale teď už k věci.
Jako předkapela se představily Kurtizány z 25. Avenue. Musím uznat, že dělat předkapelu Rammsteinům nepatří zrovna mezi nejjednodušší úkoly. Kdykoliv totiž dojde na sebemenší srovnání nesrovnatelných, vždycky budete tak trošku vypadat jako chromá želva na závodě chrtů. Zkrátka váš výkon nikoho moc nezajímá. Přesto musím uznat, že to byla poměrně příjemná rocková sypačka a čas u Kurtizán příjemně utekl. Nicméně pomalu mělo přijít to, na co si všichni přítomní koupili lístek – vystoupení skupiny Rammstein. Fanoušci očekávali odbití osmé hodiny, která dle informací z letáku měla znamenat příchod mesiáše. Jenže ten si ještě 25 minut ladil fidlátka, a tak koncert začal s nemalým zpožděním těsně před půl devátou.
Po minutovém odpočítávání se na pódiu objevil stepující frontman skupiny Till Lindemann a zahájil vystoupení písní Ramm 4. Celý stadion se ale do varu dostával postupně, žádné bouření od začátku až do konce. První čtyři písničky si věrní fanoušci rádi hlasitě zazpívali, přední linie měly klasicky ruce nahoře. Přišlo mi, že ani zvuk nebyl ještě úplně doladěn a i přes poskytnutý čas navíc hlasité činely chvílemi rušily Lindemannův zpěv. Nicméně šlo spíše o drobnost, která se navíc rychle doladila. Začátek nicméně nepřipomínal, že bychom se měli stát svědky jedinečné události. Větší úspěch měla až pecka Keine Lust, po které následovala Feur Frei!, kterou už doprovodila větší dávka pyrotechniky.
Vrcholem celého vystoupení byly dle mého názoru songy Ich Will a Du Hast. Při nich se nejenom spustily nejefektivnější exploze, ale zároveň se rozproudil celý stadion, který jako boží bojovníci pěl z plných plic těch několik málo německých slovíček. Až v tuto chvíli jsem si řekl, že konečně začalo pořádné peklo. Po hitu Du Hast následovala cover verze písně Stripped, pod kterou je podepsána anglická legenda Depeche Mode. A šlo se do šaten.
Tedy samozřejmě jen na chvíli, protože i Rammstein vzývá magický rituál známý pod anglickým slovíčkem „encore“, neboli přídavek. V něm se s publikem rozloučili peckami Sonne, Amerika a Engel. I poslední songy měly skvělou atmosféru a každý z nich nabídl něco jiného. U Sonne jsme zažili skutečné inferno, Amerika oslavně zasypala přední řady spoustou konfet a ve finále vzlétl zpěvák na křídlech anděla. Po závěrečném poděkování se už skutečně odcházelo. A nutno podotknout, že z odchodu ze stadionu se stala další nekonečná záležitost, protože ze sektoru u pódia jsem se úzkým průchodem mezi sedačkami prodíral další půlhodinku, přičemž za mnou ještě půlka sektoru čekala. No moc jsem jim to nezáviděl.
Suma sumárum (a teď nemluvím o bestofce Kabátů) musím říct, že jsem si i přes všechny nedostatky koncert užil stejně jako asi většina lidí kolem mě. Příjemný spád koncertům Rammstein dodává absence sáhodlouhých filozofických disputací, které mnozí zpěváci rádi do svého vystoupení zařazují. Rozhodně to byla show, která stojí za vidění. Zůstává ale mírná pachuť. Od skupiny Rammstein totiž čekáte ještě něco navíc. Něco, co uvidíte jen jednou v životě – teď a tady. To se bohužel nekonalo. Všechny triky jsou okoukané z předchozích živáků a na některé, které jsem opravdu chtěl vidět (například ptákoviny u songu Pussy), se nedostalo. Ano, navštívil jsem dobrý koncert, ale superlativy si bohužel musím šetřit snad na nějaký příští, protože tomuhle chyběla jakási surovost a byl pojat až moc „profesorsky“.
