Letní filmová škola se po roce vrátila a do Uherského hradiště opět přinesla skvělou filmovou událost. Kvůli koronaviru se bohužel datum konání 47. ročníku posunulo na pátek 6. srpna, zredukovalo se množství festivalových míst a návštěvníků. Přesto všechno se udržela kvalita programových sekcí, samotných snímků a také nezaměnitelná atmosféra festivalu, díky které se návštěvníci do Hradiště každoročně vracejí.

Kromě filmů se mohli návštěvníci zúčastnit doprovodného programu, který obsahoval například koncerty, vernisáže nebo přednášky o literatuře. Inspirativní byly také workshopy v rámci industry programu, a především i odborný program, jenž zahrnoval mnoho přednášek a diskuzí týkající se promítaných filmů. Mohli jsme se zúčastnit zajímavých diskuzí například o Netflixu a streamovacích službách v době koronaviru, o práci scenáristy či o společnosti Disney. Poutavé přednášky se konaly také o filmografii a kariéře Akiry Kurosawy a Karla Reisze. Odborný program nabídl jako každoročně lekce filmu slavných tvůrců, kteří na LFŠ zavítali a jejichž filmy jsme zde mohli zhlédnout na velkém plátně.

Mohli jsme vyslechnout diskuzi s filmovým architektem Janem Vlčkem, chilským režisérem Sergiem Castrem San Martínem nebo s polským střihačem Jarosławem Kamińskim, který pracuje také na novém českém filmu Zátopek. Jeho střihačské dovednosti byly poznat v promítaných snímcích Ida (2013) či Listopad (2017). Právě Listopad je výborným příkladem snímku, který je nejlepší zhlédnout v plném kinosále. Kdybychom sledovali film samotní u počítače či televizoru, mnohé výjevy bychom pravděpodobně neshledali komickými. Komické prvky, vzniklé sdíleným diváckým zážitkem, byly ovšem velmi subversivní, neboť na konci velmi posílili tragickou rovinu celého příběhu a překvapivá tíživá atmosféra byla citelná ještě pár chvil po začátku závěrečných titulků.

Autor fotografie: Libor Galia

Dalšími hosty, jež navíc obdrželi cenu Asociace českých filmových klubů, byli Goran Marković, Radana Korená, Martin Huba, Zdeněk Svěrák a Jiřina Bohdalová, která se bohužel nedostavila z pracovních důvodů a cenu za ni převzal dramaturg Jaroslav Sedláček. Zdeněk Svěrák zavítal nejen do Respekt stanu k inspirativní a vtipné diskuzi o filmu, ale také do Slováckého divadla. Tam totiž Divadlo Járy Cimrmana sehrálo své slavné představení Záskok, které bylo záhy vyprodáno.

Krom retrospektivy Akiry Kurosawy, která obsahovala především jeho pozdější tvorbu, jsme měli možnost zhlédnout filmy programu Východní přísliby. V něm se objevil například tříhodinový opus Malmkrog (2020) či snímek Amatéři (2020), který diváky okouzlil svým vtipem, nadhledem a uvolněnou atmosférou. Přesným opakem může být znepokojující film Nový řád (2020) Michela Franca v rámci sekce Terra festivalis: Mexico. Ve svém dystopickém podobenství komentuje rizika nijak neměnící se sociální tenze v Mexiku. Za zmínku stojí také sekce Půlnoční delikatesy: Zlaté časy videa, jejíž dramaturgii měl na starost opět Jíří Flígl. Tato trashová díla hezky uzavírala všechny festivalové dny. Pondělní večer byl završen v duchu otrlosti a rychlodabingu, neboť snímek Souboj se smrtí (1990) byl dabován živě Samanthou Bifidus (Alžběta Šáchová) a Jírou Fostrou (Jiří Flígl) z festivalu otrlého diváka.

Stálicí festivalu jsou také němé filmy. Tento rok do Uherského Hradiště zavítal Louis Feuillade a jeho kriminální seriál Fantomas (1913–1914), z něhož jsme mohli zhlédnout pět dílů. Dramaturgii Fantomase řídil Radomír D. Kokeš, jenž také vedl každoroční sekci Němý film s živou hudbou. Letos návštěvníci zhlédli snímky vlivného německého expresionismu. Příkladem může být Unavená smrt (1921) Fritze Langa s doprovodem členů kapely Povodí Ohře nebo Faust (1926) F. W. Murnaua, k němuž hrála Nauzea Orchestra. Na festivalu se tyto snímky staly jedinečným neopakovatelným zážitkem, podobně jako zmíněný Listopad či Souboj se smrtí. Letní filmová škola byla symbolicky uzavřena projekcí Muže se zaječíma ušima v hlavní roli s Miroslavem Krobotem, který měl předpremiéru právě po slavnostním zahájení.