Atrium budovy Pražákova paláce bude až do března 2014 ukrývat malý kosmos. Pavla Sceranková, košická rodačka žijící v Praze, vystavuje v Moravské galerii site-specific projekt „Souhvězdí“. Autorka konfrontuje diváka s modelem řádu vesmírných těles (která jsou neustále v pohybu) – vesmírné objekty ale staticky fixuje, což tento zdánlivý řád destruuje.
Už před návštěvou muzea jsem věděla, že mě čeká netradiční zážitek. S prací Pavly Scerankové jsem se setkala už dříve, konkrétně s jejím projektem Woman in the Moon (interaktivní model Sluneční soustavy, ztvárněný velkými klubky vlny, které jsou napojené s centrálním prvkem – Sluncem; návštěvníci výstavy měli možnost proplést se díky jehlicím blíž k Slunci). Proto jsem byla zvědavá, jak téma konstelací hvězdného nebe ztvární tentokrát.
Kolaps Velké medvědice
První, co jsem po příchodu uviděla, byla židle. A pak následovaly další židle… Abych byla přesná, atrium vyplňuje obrovská konstrukce, vytvořená z různých typů kancelářských židlí, spojených kovovými trubkami. Konstrukce, která je inspirovaná Souhvězdím Velké medvědice, se rozpíná do všech směrů. Název výstavy se mi tedy jeví velmi příznačný. Jednotlivé židle symbolizují individuality, pevně zakotvené ve společnosti, od kterých se očekává, že budou „zářit” tam, kde mají. Kontrast s neustálým pohybem vesmíru vytváří jasnou paralelu. Oproti statickému modelu souhvězdí je židle u vstupu stále v pohybu. Osobně v ní vidím jedince a jeho myšlenkové a emoční pochody, které ho pohánějí. Myslím, že každý si v této expozici může najít sám sebe.
„Výstavní projekt Souhvězdí je založen na protikladu. Seskupení po vzoru sedmihvězdí Velké medvědice je na první pohled zdánlivou paralelou, která je však negována nehybnou fixací předmětů (kancelářské židle), zastupujících v prostorové instalaci hvězdy. Náznak otisku řádu nepřetržitého pohybu vesmírných těles je postaven do opozice vůči konstrukci nedovolující změnu. Zkostnatělost systémů je aktuálně zviditelněným obecným problémem ztěžujícím fungování institucí, států, politických stran atd. Vše je v neustálém pohybu. Důsledkem nehybnosti je kolaps. Okolnosti s sebou přinášejí potřebu změny, která se přirozeně stává nutností.“ Říká kurátorka výstavy, Yvona Ferencová.
Volný vstup do stálých expozic a moderní knihovna
Spolu s výstavou Moravská galerie zpřístupnila zrekonstruovanou knihovnu v prostorách nejvyššího patra Pražákova paláce. Prosvětlený prostor dostal na starost architekt Tomáš Svoboda a musím uznat, že výsledek je více než příjemný. Prostor se dělí na tři zóny. Stěny jsou lemované policemi s knihami a časopisy s uměleckou tématikou. Publikace můžete studovat u velikého stolu, vzít si je s sebou do pohodlných bílých křesílek a dát si k nim kávu. Část pro studenty a výzkumníky je separovaná za recepcí a poskytuje studijní prostor a potřebný klid.
V knihovně je momentálně instalovaná výstava „Nejkrásnější knihy roku 2012”. Prvním místem se pyšní „TUTU“ od Karla Štědrého. Mým osobním favoritem je „1912: 100 let od otevření Obecního domu v Praze“, která obsadila druhou pozici. Dále „VI. zlínský salon mladých 2012“ na místě třetím a mnoho dalších. Poprvé jsou knihy vystaveny zcela otevřeně, člověk si je může prolistovat a „osahat”, což je velikým plusem oproti uplynulým ročníkům, kdy byly knihy za sklem ve vitrínách. Samozřejmě jsem neodolala a ihned využila příležitost registrovat se jako nový čtenář. Doufám, že ti z vás, kteří bydlí v Brně a okolí, budou následovat mého příkladu. Rozhodně to stojí za to!
